Město žen

Zvláštní je, že film Město žen by se dal bez problému nazvat „typickým Fellinim“. Hlavní hrdina prochází jakousi katarzí ve vnímání opačného pohlaví a to po tom co, donucen svým libidem, vystoupí z vlaku následujíce jako pes, jakousi záhadnou ženu, která ho přivede do krajin, kde se vyskytují téměř výhradně feministiticky naladěné ženy. Ze života se mu tak stává spíše peklo než očistec. To záleží na individuálním výkladu závěru. Nastává klalsický Felliniho řetězec absurdních až surrealistických scén daleko za pomezím snu a reality. Město žen je ale bohužel příliš ztřeštěným dílem, místy dokonce až odpodivým a tak shlédnout jej až do konce vyžaduje určitou dávku vůle. Některé scény sice pobaví, ale jako celek je film spíše slátanina. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy nepatrná, ale ne v tomto filmu, ten rozhodně geniální není. (25.06.2012)

Ano, mám docela rád metaforické filmy, ale, víte, když si člověk marně láme nad tímhle zmateným slepencem scén a nesmyslných monologů hlavu, je to pro kočku a snímek taky. Některé ženy jsou nepochopitelné a některá díla jakbysmet...jedna hvězda za některé erotické scény, ale pozor, všimněte si - některé!!! (16.04.2003)

No....tak další rozporuplnost. Do scény se zdrogovanými holčičkami to byl geniální snímek, z kterého šlo vytřískat cokoliv. Zajímavá a dokonce poměrně originální zápletka (!), která se mohla rozvinout do jakékoliv podoby (bohužel i včetně té, do které byla nakonec rozvinuta). Říkal jsem si asi tak do poloviny: "Fellini se snad na stará kolena naučil točit i zábavné filmy." Do oslavy děvkaře byl snímek výjimečný na režisérovy poměry také překvapivě jasným dějem. Příběh byl soustředěn na jedinou postavu. Ovšem s již zmiňovanými holčičkami se z toho znovu stává samoúčelná šílenost ála Satyrikon, kterou jsem ale překousával poměrně v klidu až do samotného závěru s výjimkou asi posledních 10-20 minut, kdy jsem se poprvé(!) podíval na hodinky. Moje akceptování téhle zběsilosti bylo způsobeno několika důvody. Za prvé jsem měl při sledování poměrně dobrou náladu, za druhé jsem byl díkybohu v místnosti sám a za ten třetí a největší důvod považuji především radu, kterou jsem si dal sám sobě: "Hlavně se nesnaž tomu filmu přijít na kloub. Kromě zřetelného tématu feminismu a jeho povedenému zesměšňování ty ulítlosti opravdu nemají žádný význam. Představ si, že jsi prostě na Matějské pouti a chodíš z atrakce do atrakce, vybíráš si pochopitelně jen ty nejintenzivnější a hlavně vůbec nepřemýšlíš nad tím, že ta kabinka na centrifuze je zavěšená na vyklajícím se šroubku a ta atrakce samotná ti nedává nic jiného, než velice nepříjemný pocit." (06.06.2006)

Tahle Felliniho mužská odysea už je spíš vykrádáním vlastních trademarků. Velmi vyprázdněné a banální ve svém sdělení. A končící nejhorším možným klišé, jakým film končit může. Zním naštvaněji, než jsem, ale na Felliniho mi to přišlo až moc jednoduché a čitelné. Paradoxně jsem si u něj zvykl na takovou převahu, kdy mám pocit, že tolik z jeho sdělení nedokážu přečíst, že teď, když natočil film, u kterého není čitelnost problém, mi to naopak chybí. (09.11.2012)

Velkolepá fantasmagorie, která je v některých momentech naprosto úchvatná - celá řada scén, dialogů, dekorací (dort s 10 tisíci svíček, balón ve tvaru ideální ženy) či lokací je neuvěřitelně nápaditých a zábavných, a snímek po filmařské stránce doslova hýří spontánní záplavou invence a výsostné kreativity, vydatně podpořené snadno rozpoznatelnými odkazy na dřívější Felliniho snímky. Přitom to rozhodně není film pro každého (což ostatně asi platí pro většinu z Felliniho filmografie), na to je až příliš symbolický, nedějový, respektive vyloženě lyrizující a rezignující na tradiční filmové vyprávění příběhu v obrazech. Po této stránce je tak tento snímek mnohem spíše jakousi filmovou mozaikou vzájemně pospojovaných volných motivů, které na prostoru velkorysé stopáže 140 minut rozehrávají pestrou paletu Felliniho fantazie a reflexe jeho současnosti - není bez zajímavosti zde vzpomenout slavnou polskou komedii Sexmise, která byla natočena o 4 roky později a která se srovnání s MĚSTEM ŽEN vyloženě nabízí; téma feminismu podle všeho bylo v té době poměrně hodně aktuální. Jediné, co mě na filmu zamrzelo, je jeho beznadějně klišoidní závěrečné rozuzlení, které je jak vystřižené z amatérské povídky začínajícího literáta - po této stránce mě film vyloženě zklamal, jinak je to úchvatná a zábavná podívaná a velký divácký zážitek. (20.04.2015)