Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (285)
Nejpříjemnější film. Asi se tu už o něm říkalo všechno, tak pod dojmy sladké a dobré nálady mám pocit, že bych si aspoň třeba chtěl tuto náladu, a pohodu, uchovat v sobě na pořád:) Doufám, že to na vás taky zapůsobilo. A vlastně si myslim, že to je nejlepší soundtrack pro příjemé chvíle, pátky, soboty, a doufám, že si teď Dolce vita budu takto přehrávat a v pokoji poslouchat co to jen půjde:D Spíš než to, jaký dopad a cíl měl mít, a tedy proč taky vznikal, ke mně prostě hovoří forma - a nádherná síla a jemnost -, kterou jí Federico natočil. Grazie tante.:) ()
V prípade tohto filmu sa mi napriek jeho dĺžke stalo to, čo sa mi zrejme ešte nestalo nikdy. Čím to bolo dlhšie tým to bolo lepšie a lepšie a bavilo ma to stále viac a viac. Príbeh o "sladkom živote", po ktorom každý túži, ale asi len málokto z nás by ho chcel skutočne aj žiť. Stratené a ku koncu už aj mŕtve duše. Videné v rámci Season challange tour. ()
Ať se snažím sebevíc zařadit mezi sofistikované znalce umění, tak veškeré snahy a cílené soustředěné úsilí mi zkazila nadměrná délka filmu. Jakkoli kvalitní zážitek z nadčasové problematiky a vysoce inteligentních dialogů na svou dobu, mi totálně přebil frustrující pocit, že TO snad nikdy neskončí. Jinak platí, co bylo uvedeno, ale přesto přese všecko ze mě zřejmě kulturní atašé nikdá nebude.☺ ()
tento film je fakt geniálny. ako sa to tomu fellinimu podarilo, to asi už nikto nikdy nepochopí a nezopakuje. marcello je legendárny. všetko v tomto filme je tak neskutočne perfektné, až sa mi zdá, že to už ani nedokážem vnímať objektívne, s odstupom a kritickým nadhľadom - pretože ten film má akúsi magickú auru a stal sa z neho pojem, kult, legenda. a právom. je to filmová mágia koncentrovaná do troch hodín čiernobielej jazdy nočným rímom. tento film nestačí pozrieť, tento film treba pozerať a sledovať. ()
99% - La Dolce Vita... Film, který toho řekne tolik, až je pro mnohé naprosto nesrozumitelný. Již začátek předznamenává, jakým směrem se Fellini hodlá ubírat. Za zvuku řvoucí helikoptéry, jež stěhuje sochu Ježíše se bulvární novinář a playboy Marcello neslyší s pohlednými slečnami na střeše, a z „konverzace“ zůstane jen mimika s gesty. Následuje Marcellova odysea s dcerou boháče, a se všemi obdivovanou švédskou herečkou. Doma na něj přitom čeká jeho snoubenka, která je do něj nešťastně zamilovaná, a trápí se. Intermezzo se zjevením Panny Marie... Pohádkový večírek u osvíceného přítele Steinera s úvahami o životním štěstí... Letmé seznámení s dětskou nevinností... Návštěva otce... Každá epizoda má myšlenku, funguje samostatně, a přitom jedna s druhou dokonale souvisí. Název Sladký život získává stále nové rozměry. Vše propojuje neuvěřitelná hudba kouzelníka Nina Roty. Při večírku na hradě divák pomalu začíná spolu s Marcellem cítit frustraci typu „Kam to všechno vede? K čemu to všechno je?“ Hádka se snoubenkou a Steinerův osud pak sice přinese náznak katarze, ta se ale nekoná, protože Marcello svému sladkému životu není schopen uniknout, a v jeho setrvačnosti nalézá své jediné zázemí, svou jistotu, své útočiště Proto Marcello stále neslyší, a i poslední „konverzace“ filmu (ironicky zrovna se symbolem dětské nezkaženosti) končí pouze mimikou a gesty. Tento film u mě roste s každým shlédnutím. Mistrně natočené poselství o sladkém životě! Neumím napsat víc, než Grazie a Maestro Fellini! ()
Galerie (125)
Photo © Pathé Consortium Cinéma
Zajímavosti (22)
- Federico Fellini uvažoval do role Steinera o Henrym Fondovi. Když odmítl, padli mu do oka Alain Cuny a Enrico Maria Salerno. Na radu Piera Paola Pasoliniho pak obsadil Cunyho. (džanik)
- Ve Španělsku byl film kvůli cenzuře uveden až v roce 1981. (džanik)
- Democrazia Cristiana, italská křesťanská strana, společně s představiteli Vatikánu proti filmu silně protestovali, protože vykresloval obyvatele Říma jako zkažené. Jeden z protestních článků, „La schifosa vita” (v překladu nečistý život), prý napsal Oscar Luigi Scalfaro, pozdější prezident Itálie. (Coldrex)
Reklama