Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bývalý pár varietních tanečníků, jejichž nejznámějším číslem byla imitace slavné muzikálové dvojce Ginger Rogersové a Freda Astaira, se potkává po více než dvaceti letech, aby vystoupil v televizní show spolu s jinými imitátory. Během přímého přenosu dojde k výpadku elektrického proudu, což umožní protagonistům zavzpomínat na časy zašlé slávy a na svět, ve kterém bylo vše pomalejší a mnohem skutečnější. (Levné knihy)

(více)

Recenze (63)

Nathalie 

všechny recenze uživatele

Felliniho Sunset Boulevard. Anachronismus v moderním studiovém světle. Valčík na rozloučenou. Poslední ať zhasne lampu. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Trochu mě překvapuje, že okolní komentáře reflektují převážně tu stránku filmu, která pranýřuje televizi. Nepochybně to dělá velmi vydatně, ale přiznejme si, že televize je snadný terč - můžete střílet i poslepu a vždycky něco trefíte. To by bylo laciné vítězství, nehodné více než dvou hvězdiček. Osobně jsem si ten film oblíbil pro něco jiného a věřím, že i jiní, ale asi není snadné to "něco" definovat. Ginger a Fred by byli dobrou odpovědí na otázku, co mě přitahuje na starých filmech a proč mě okouzlují víc než novinky. Jsou to relikvie z časů, které byly krásné něčím ve své době běžným a proto neviděným, co je dnes vzácné a těžko napodobitelné. Filmy, které s odstupem získávají přidanou hodnotu konečnosti svého počtu tak jako vymírající živočišné druhy. A právě to je osudem Pippa a Amelie. V době, kdy byli mladí, nebyli o nic méně "pokleslí" než ta televize kolem. Vždyť byli koneckonců jen imitátoři pravé Ginger a pravého Freda. Cílem jejich vystoupení byl plagiát. Nápodoba něčeho, co se u jiných osvědčilo. Ani jejich pohnutky nemusely být nikterak vznešené, toužili snad po penězích, snad po tom urvat si svých patnáct minut slávy. Ale Astaira a Rogersovou napodobovali tak dlouho, že se jejich um musel nutně zdokonalovat a nevyhnutelně se i lišit od vzoru. Získával vlastní osobitost a novou kvalitu. Když "Ginger a Fred" vědí, jak na to a snesou srovnání s vyšší ligou, než jsou šantánové hopsandy a lidoví vypravěči, změní se bohužel i požadavky doby. Reálný Fred Astaire a Ginger Rogersová tančí už jen vzácně a cíleně si budují mediální obraz herců, příležitostí, kde a proč uplatnit jejich sebedokonalejší imitaci ubývá. A když se náhle jedna najde, kdoví, zda už není pozdě... Ten film je o míjení se s časem. Všichni jednou vyjdeme z módy nebo se nám to už stalo. A snad proto, že je to citlivé téma a určuje melancholický tón filmu, se raději bavíme tou vnější felliniovskou travestií, vzájemně se ujišťujeme, jak je to pokleslé a potvrzujeme si tím, že to vidíme jako většina a proto ještě nejsme z kola venku. Možná je to chyba. 80% ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Ginger a Fred dokládá Felliniho režisérské umění a svého ťatku tak nezapře. Na druhou stranu je vidět, že i on stárne, onen nezdolný italský temperament se vytrácí. Dvě hodiny tak sledujeme přípravy na televizní show, ve které se mají po 30 letech setkat dva přátelé, aby naposledy zatančili jako Ginger a Fred. Fellini zde kritizuje současnou televizní tvorbu a z tohoto hlediska se 80. léta skutečně nezapřou. Klobouk dolů před Giuliettou Masina a Marcellem Mastroiannim. To co předvedli, si zaslouží ovace. Ovšem nebýt toho konce, šel bych asi o hvězdičku dolů. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Velmi nevyužitý potenciál. Veškeré silné scény pramení čistě z námětu. Fellini mě tímhle hodně zklamal, čekat jsem silnější zážitek, už jen kvůli Masině a Mastroannimu, kteří jsou skvělý, ale scénář jim nedovolí jít až na dřeň. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Lidová kultura v pseudolidovém barnumském provedení, která není ani lidovou, aani kulturou, tu dostává co proto. Zeptáme-li se, kdo je zodpovědný za toto živé životní vyústění italského neorealismu, pověstné iniciály FF nás nemohou nenapadnout. Úcta ke stáří, nostalgie za profesionalitou, vážnost poctivé práce ... jak nostalgicky, jak nepřípadně a jak nenahraditelně to zníí! GINGREM se pohybujeme jako diváci doslova na špičkách, plni zvědavosti, dychtiví, pokorní, nadšení. Banální slova, která nás napadají, nemohou postihnut to, co vidíme před sebou na pověstném stříbrném plátně, kde řádí Giulietta s Marcellem! Tom plátně, které jako kdysi neméně osudová divadelní prkna, znamenalo a ve světě skutečného umění stále znamená svět. Ve Felliniho případě takřka vždycky s jistotou atomových vah, pro něž splést se v miligramech znamená selhat. Fellini se ale nemýlí ani v tunách a v kilotunách, aniž by mu nanogramy činily viditelné potíže. Všichni, kdo tohoto vášnivého Itala milujeme, víme, že to tak má být. Že je to tak dobře. ()

Eddard 

všechny recenze uživatele

Zpočátku jsem se zmateně rozkoukával a jedinou oporou mi byla milá tvář Giuletty Masiny. Pak přišla na řadu lehká nuda... ovšem v okamžiku kdy do děje zasáhl opotřbovaný švihák Pippo Marcella Mastroianniho, rozjel se Felliniho vlak ďábelskou rychlostí a já už jen s úsměvěm pozoroval jak s Giulettou vytahují na šedivé světlo světa (ošklivého televizního studia v Římě) vzpomínky na své mládí. Pozoruhodný, milý film s úžasně charizmatickou ústřední dvojicí, naplněný nostalgií nejenom po Fredovi a Ginger, ale taky po padesátých a šedesátých letech italské kinematografie, Felliniho tvorby především. Jo a taky televizním kýčem, respektive satyrou na levný svět televizní zábavy - stále velice aktuální... 80% ()

castor 

všechny recenze uživatele

Čas a s ním i roky neúnosně běží, s nimi se pomalu vytrácí i skutečné hodnoty. Zestárlý pár varietních tanečníků se přesto objeví na podiu, stihnou zavzpomínat na staré dobré časy a zároveň představit italského tvůrce Federica Felliniho zase v trochu jiném světle. Ve finále ale nic, co by nějak zásadně posílilo můj vztah ke kinematografii.. ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

.....a pak si Giulietta Masina a Marcello Mastroianni znovu oblékli své 20 let staré varietní kostými a došlo jim, že tohle jim moc chybělo. Ten potlesk lidí, nervozita a úspěch. Ginger a Fred mi připomínali podobně laděný film Sunset Blvd. z roku 1950. I tady jsou hlavními aktéry vysloužilí "tygři tanečního parketu" , kteří se snaží o comeback a chtějí dokázat, že nepatří do starého železa. Co mě na filmu ale asi nejvíc zaujalo bylo Felliniho pojetí příprav na show. Nesoustředil se jen na tyto dva aktéry, ale nechal prostor všem. Trpaslíkům, transvestitům, lehkým ženám- byť jen v epizodních roličkách, přesto oni film posunuli do úplně jiné roviny než kdyby se vše točilo okolo Ginger a Freda. A když dojde na ten očekávaný tanec, nemůžete jinak než smeknout. Ano, jste pořád v nervech jestli přeci jen nějaké to stepování nezblbnou, ale v hlavě vám i tak lítá myšlenka, že oni to dokázali...... ()

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

90% - Opět všeobjímající Felliniho hra s divákem. Jeho láska k cirkusu/kabaretu zde pozoruhodně koliduje s prvkem televize a jejím přínosem nového, rychlého, konzumního, a hlavně neosobního umění, ve kterém se dva hlavní hrdinové ztrácí jako kapky v moři. Ke kráse, nostalgii a nadčasovosti tohoto filmu přispívají (kromě osobité Felliniovské atmosféry) jak famózní herecké výkony Giulietty Masiny a Marcella Mastroianniho, tak i hudba Nicola Piovaniho, která byla komponována silně ve stylu Nina Roty, a dodala celku na nádechu starých dobrých časů. Hmm... ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

G&F je jeden z posledních filmů Feredica Felliniho i Giulietty Masina. Škoda... Fellini se otevřeně pustil do kritiky moderní televizní doby, do níž se staré dobré zvyky a způsoby nehodí, která si nepotrpí na stálost a která letí rychlostí reklamního skeče... G.Masina spolu se skvělým M.Mastroiannim vytvořili nezapomenutelný stárnoucí pár tanečníků, na jejichž osudech výborně vidíme rozdíly dvou naprosto odlišných světů - toho starého, jenž přetrvává ve vzpomínkách, a nového, který žádné vzpomínky uchovat neumožňuje, protože je založen na prchavém účinku okamžiku. Vlastně mi až běhal mráz po zádech při pomyšlení, jak je tento film aktuální: "Vy nejste manželé? Škoda, chyba... / No ale... Nechápu proč / Líp to zabírá. Divákům se milostné příběhy líbí" Film je natočený v charakteristickém italském střihu, v typickém Felliniho provedení. Ne, že bych ty taliánské postsynchrony miloval, ale na druhou stranu si to už bez nich nedokážu představit :-) G&F je zkrátka vynikající završení dráhy dvou velkých osobností světa filmu. Fellini natočil krásnou reflexi hopsavých estrád a G.Masina okouzlila (samozřejmě i Mastroianni) svým herectvím. P.S.: Přišlo mi víc než symbolické, že hlavní moderátor té závěrečné estrády jako by z oka vypadl Krampolovi....:-) ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Moc milá komedie s dvěma stárnoucími "velkohvězdami" Stříbrného i Zlatého plátna. O páru, který se po více jak třiceti letech znovu sejde, aby zažehl již kdysi vyhaslý plamen společného tance v pofidérní tv soutěži, kde oba jen excelují. Nastítění absurdity snahy, rozdíly mezi lidmi-"umlěci". Kýč, který je dnes prodáván a nbízen lidem u obrazovek jim dvěma nic neříká, jen chtějí uskutečnit své poslední taneční vystoupení před diváky. A moc příjemná ústřední melodie, která krásný komediální příběh plný nostalgie jen podporuje. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Film Ginger a Fred mi velice sednul. Jednak svým plivancem do tváře televizní povrchnosti a reklamní stupiditě, ale také tím s jak velké dílo dokázali společně na stará kolena Fellini+Mastroianni+Masina vytvořit. Po režijní stránce se jedná o velkolepý absurdní koncert, takový jaké to převáděl mistr Frederico za starých časů. Nejlepší na filmu je totiž jeho forma. Divák je snad v každém druhém záběru konfronotván nějakou poloabsurdní postavou, sanžící se zoufale vetřít do pozornosti a vyprávět všem o své nablýskané nicotnosti. Všudypřítomné reklamy, ať již spoty či plakáty se neštítí útočit na ty nejprimitivnější pudy a „celebrity“ a vůbec celý televizní svět je vnímán jako pokrytecký ostrov blyštivosti a lesku uprostřed moře špíny. Kdo v tomto světě není, jakoby byl lůza. Celý film je sice posunut již za hranu normálnosti, ale k tomu co dávají za výplachy v televizi to opravdu až tak daleko nemá. No a ústření herecká dvojice v rolích senitmentálních staromilců, v době ve které se tak úplně neorientují, také podává jedny ze životních výkonů. Ať již jde o postavy které zvtárňují, nebo slušné taneční výkony. ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Některé Felliniho fanoušky možná zklame příliš laciná kritika televizní zábavy. Televizory se stupidními pořady se objevují v téměř každém záběru a nezřídka má divák možnost se seznámit s reklamou, jak modelka propaguje kečup nebo s výtahem toho nejhutnějšího, co dobová televize nabízela ještě před masivním nástupem telenovel a reality show. Závěrečná estrádní vystoupení jsou zlatým hřeb nevkusu. Tato jasně čitelná kritika televize, která nás provází celým filmem, je ale pouze jedno téma, které film přináší. Mnohem větší význam zde má společenský mezigenerační konflikt. Malá úcta ke stáří a hodnotám, které symbolizuje. Je to patrné v samém začátku ostentativním přehlížením Ginger, končí to nesportovním výsměchem publika při zakopnutí Freda v závěrečném tanci. Zároveň se jedná o jakousi rozlučku hvězdných herců Masinaové a Mastroianniho, jejichž filmová role s posledním tanečním vystoupením je i jakousi oponou za jejich kariérou. Masinaová zde má v roli Ginger pozici dobrosrdečné elegantní postarší dámy. Jakmile ale udělá pár rychlých kroků, hned se v ní zas vylíhne ten čertík, kterého známe. Mastroianniho Fred je skvělou ukázkou starého šarmantního bonvivána, který cítí, jak mu dochází síly a snaží se to brát s nadhledem. Společně vytváří dokonalý pár dlouholetých přátel a nenaplněné platonické lásky. Nyní když se po letech sešli, žije jejich vztah ze společných vzpomínek. Ve filmu je to jediný opravdový vztah, a právě tento vztah zde symbolizuje opravdové hodnoty jako kontrast k těm umělým. I lidé nakonec vycítí, že poslední tanec Ginger a Freda byl něčím víc než estrádní zábavou. Právě podzim života nutí člověka uvažovat jinak než v dobách dřívějších. Oni dva už dávno nepatří do světa laciné zábavy. Nyní mají jiné motivace. Fellini nás učí je vnímat. 85% ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Zajímavosti:Televizní magnát Fulvio Lombardoni je jednou z prvních satir na Silvia Berlusconiho, který v té době budoval své monopolní mediální impérium. /// Ginger a Fred se také říká Tančícímu domu v Praze, který od roku 1996 stojí na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. /// Ginger Rogers podal na Federico Feliniho žalobu, protože film používal jeho jméno bez povolení. /// Ve filmu se objeví také italská pornoherečka Moana Pozzi. /// Marcello Mastroianni kvůli roli zhubnul 25 kilogramů. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ja viem, že Fellini nám chce niečo dôležitého povedať o úpadku pôvodnej zábavnej televíznej tvorby. Ale Ginger a Fred je pre nás, ľudí žijúcich v rozbehnutom 21. storočí, zaujímavý predovšetkým neuveriteľne šialeným zákulisím talianskej komerčnej televízie. Bláznivé kostýmy ďaleko za hranicou vkusu sú tým, čo by dokázalo udržať aj dnešného 15 ročného adolescenta neveriacky pozerať dve hodiny bez prestávky na hd plazmu. Neiinšpirovali sa v tejto móde tvorcovia Hunger games? ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Už je to mnoho rokov, keď som prehodnotil môj vzťah k filmovému idolu z mladosti - Federico Fellinimu. Aj dnešné opakované sledovanie Ginger a Fred vyvolalo vo mne ako dominantný pocit nervozitu. Neviem tolerovať ukričaných Talianov blúdiacu kameru a celkovo nejasný zámer nakrútenia tohto filmu okrem toho, ktorý sa dá vyjadriť jednou vetou. Ďalší z filmov, ktorý som nedokázal dopozerať do konca. Pritom herecké umenie oboch hlavných predstaviteľov samozrejme uznávam a obdivujem. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. ()

Reklama

Reklama