Režie:
Radu MihăileanuKamera:
Laurent DaillandHudba:
Armand AmarHrají:
Alexej Guskov, Mélanie Laurent, Dmitrij Nazarov, Valerij Barinov, François Berléand, Miou-Miou, Lionel Abelanski, Laurent Bateau, Anna Kamenkova (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (93)
Koncert má dve dejové roviny. Je to aj film dvoch žánrov. Takže ten prvý je komédia, v ktorej hudobník zháňa hudobníkov na koncert a komediálnosť vyplýva z ich nátury. Táto dejová rovina je podľa mňa trochu slabšia, pretože hudobníci sa v rámci tej komediálnosti musia chovať dosť bizarne a nepochopiteľne, takže mi občas dosť liezli na nervy. Potom je tu dráma, v ktorej vystupuje krásna a neuveriteľne sympatická huslistka, ktorá má na koncerte tiež vystúpiť a hlavná postava o nej vie tajomstvo, ktoré nás na konci filmu emocionálne rozoberie. Tieto dve roviny sa podľa mňa nijako nebijú. Mne sa viac pozdávala tá druhá, a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Musím priznať, že je to hlavne kvôli Melanii Laurent. ()
Přestože se v budování komiky využívá klišé o divoké, ale zároveň citlivé a melancholické ruské duši, rasových stereotypů o romech a židech, stejně tak bordelu v postsovětském Rusku, nelze upřít dobrý casting, timing pro gagy a dravé tempo v první půli (takové kusturicovské to je). Ovšem po příjezdu Rusů do Paříže se staví na typu humoru o buranech v lepší společnosti a i ten v průběhu ustupuje absurdní zápletce, tentokrát využívající klišé o Rusku sovětském. V závěru nás proto drtí Brežněv s gulagy a jako bonus k tomu výlevy o síle a důležitosti hudby. Druhá slza kape, dojetí nad svým dojetím rozněžňuje, Kundera se směje. ()
musím přiznat, že převážná většina filmu, která byla spíš parodií, než opravdou komedií, mě zase až tak nesedla, k celkovému hodnocení přispěl mamutí silou závěrečný opravdový koncert, poznámka - časové zařazení mi připadalo také značně matoucí, předpokládal bych, že by se děj měl odehrávat tak o 20 let dříve, než je ve filmu zmíněno... ()
Moje první setkání s panem režisérem, kterého už mám dávno v hledáčku. Žel jeho filmy nejsou v televizi tak často, kéž by nahradili tu horu rádobyvtipných komedií, které se omílají neustále dokola! Už po prvních deseti minutách jsem byla plně v ději a nadšeně očekávala, co se vynoří jako další. Byť se film jeví jako jakási osobní satisfakce, působí uvolněným dojmem a vládne skvělou atmosférou. ()
Marigold má sakra pravdu, ja som bol ale sakra dojatý. Z Koncertu totiž sála obrovská dávka ľudskosti, predstavuje cieľ, ktorý (nie bez komplikácií) spája nepredstaviteľné - žid tu sedí vedľa cigána, novodobý oligarcha vedľa drobného priekupníka, nehovoriac o predstaviteľovi bývalého režimu, ktorý dodnes neprestal veriť myšlienke komunizmu, no vydáva sa na dobrodružnú cestu s umelcom, ktorého ponížil a ktorému zničil kariéru a v závere sa bez váhania a nezištne modlí k bohu. Čo začalo ako cesta za vlastným prospechom, končí sa ako pieta za jednu dávnu tragédiu... Taký prenikavý je teda Koncert a že mu kombinácia bláznivej komédie a drámy vychádza tu viac a tam menej je jedno, možno tým chcel autor niečo ďalšie naznačiť, možno to pri druhej projekcii do seba zapadne. Tých slovanských emócií, od obdivuhodných až po smiešne, je tu toľko, že s návratom nebudem mať najmenší problém. (Bonusom sú dialógy v ruskej francúzštine, ktorou rozprávajú takmer všetci, vrátane toho, čo vie po francúzsky "lepšie ako Molière".) ()
Galerie (35)
Photo © Hollywood Classic Entertainment
Zajímavosti (3)
- Mélanie Laurent se na svou roli Anne-Marie připravovala tak, že studovala 6 měsícu hru na housle s první sólovou houslistkou Sarah Nemtanu z Francouzského národního orchestru, aby její pohyby při hře vypadaly více realisticky. (ThePesva)
- V roce 2011 získal film nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (ThePesva)
- V roce 2010 získal film cenu César za nejlepší zvuk a nejlepší hudbu. Současně byl také nominován v kategoriích nejlepší originální scénář, nejlepší střih, nejlepší režie a nejlepší film. (ThePesva)
Reklama