Čas, který zbývá

To si takhle člověk pustí v jednu ráno televizi a narazí na ČT Art (která by si mimochodem zasloužila celodenní program) v rámci klasického nočního projíždění těch zhruba 70+ satelitních programů, na kterých je v jakémkoliv jazyce nějaký obsah, co není teleshopping nebo něměcké sms porno a zrovna začíná nějaký film, jakýsi Čas, který zbývá. Říkám si, že tomu teda dám šanci, čehož záhy trochu zalituji, jelikož se na obrazovce obejvuje nějaký arabský klikyhák, ale jen na malou chviličku, protože hned první scéna s poněkud zmateným hrdinným vojákem-osvoboditelem mi vykouzlila úsměv na rtech, který tam zůstal až do konce. A pokud film dokáže spojit humor s tak vážným tématem, jako je Izraelsko-palestinský konflikt a odvyprávět příběh jedné obyčejné rodiny, který zároveň shrnuje skoro 60 let historie jednoho problematického státu, tak si plný počet zaslouží. A ty židy, co dali méně jak tři hvězdy, bych poslal trochu zkoncentrovat, protože očividně nedávali při filmu pozor! (09.11.2014)

měl jsem docela obavy, že to bude nudné, ale byl jsem příjemně překvapen, jak svěží film to byl. S humorem a nadhledem zachycuje vážné a dramatické události. Je to opravdu výrazně vtipné, spíš černohumorné, to je přístup, jaký mi sedí. Nápadité, s exotickou, ale přitom příjemnou muzikou. Naprosto oprávněně si zaslouží film vysoké hodnocení. Plný počet jsem nedal jen proto, že pár scén bych přece jen zkrátil, případně zcela vypustil. Rozhodně ale výborný film (01.06.2014)

Velmi černý a absurdní humor, který není vždy úplně stravitelný. Spíše než souvislý film je to takový sled výrazně stylizovaných a expresivních výjevů z života v Nazaretu od židovské okupace v roce 1948 do současnosti. Několik výborných scén, jako třeba tlustá asijská hospodyně zpívající píseň z Titanicu, hlaveň tanku sledující kroky Palestince vynášejícího odpadky nebo skok o tyči přes zeď. Nejhorší jsou naopak ty scény, kde se pět minut nic neděje, někdo někde sedí a někam bez výrazu čumí. Strnulý či rezignovaný výraz hrajícího režiséra, jeho matky a otce a vlastně i nálada celého filmu evokuje šílenou bezútěšnost života palestinských Arabů. (10.06.2014)

Čas, který zbývá je nepochybně zajímavý film, u kterého jsem však zalitoval, že ho Elia Suleiman nepojal CELÝ primárně jako komedii, protože dle první poloviny a zvláště úvodních scén na to jednoznačně měl. I samotný Suleiman s věčně stejným nasazeným výrazem se do absurdně laděného úvodu nesmírně hodil, zatímco při návratu na scénu s hlavní postavou v pozdějším věku funguje Suleimanův „jednovýrazový“ výkon již v rámci pohnutého dramatu rozpačitěji. Překvapeně jsem čuměl, jak lze z příběhu na pozadí dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu vytěžit absurdní komedii, hltal jsem každý záběr s vtipně naaranžovaným prostředím, postavami, hereckými výkony, přítomnou absurditou, přesně načasovanými vtípky a nadsázkou v neškodné úrovni. Především celá část z roku 1948 mi v tomto ohledu připadala skvělá, originální a ač se začíná atmosféra přesouvat i k dramatičtějším momentům, vždy ji zas osvěží prostřih na výjev absurdního rybaření ve dvou s přihlížením příslušníků policie nebo svérázné proslovy souseda. Největším problémem za mě je, že si film nedokázal udržet stejně nasazenou vysokou laťku a v poslední půlhodině s často totální změnou atmosféry se nevyhl zdlouhavosti i prázdným záběrům. Závěrečné poselství s návratem do města, v němž současná mládež holduje pouze zábavě, pouští si z mobilu muziku, která pro ni tvoří hlavní prioritu, a zvysoka kašle na jakékoliv restrikce, zatímco předchozí generace prožívala mladí v nejistotě a strachu, vnímám jako zajímavé, především z pohledu navrátilce do rodné krajiny po letech. Ale v této chvíli se už Suleimanův film dávno nacházel ve fázi, kdy jsem pokyvoval s hlavou „ale ano, je to zajímavé i ke konci“, zatímco první půlhodina se u mě rovnala častému nadšení. Skrze tu nevyrovnanost a slabší místa tedy film vidím zatím jen na silné 3 hvězdičky, ale oproti jiným stejně hodnoceným filmům je tady možné, že se k němu ještě v budoucnu vrátím. [70%] (20.05.2023)

Občas tam cosi humorného bylo, ale měl jsem ten problém, že jsem nepochopil, že se jedná o jakýchsi pět samostatných epizod, takže jsem po celou dobu hledal souvislosti, které tam zřejmě nebyly. Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že takový život asi Palestinci svírání Izraelem denně žijí, nevidí dne ani hodiny, kdy se může jejich život změnit, přesto se snaží žít normálním životem. (28.02.2023)