Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jakmile udržíš zbraň, můžeš zabíjet. Pravdivý příběh dětské vojačky.  Eritrea, konec 80. let. Když si pro malou Awet do sirotčince v Asmaře přijde starší sestra a oznámí jí, že půjdou žít s otcem, je Awet nadšená. Neví ještě, že bude na dobu, kdy ji vychovávaly jeptišky, vzpomínat jako na nejhezčí období života. Nový domov je pro pětileté dítě zklamáním: otec nejde pro ránu daleko a jeho nová žena dává dvěma nevlastním dcerám najevo, že jsou pro ni jen bezplatnou pracovní silou. Nakonec otec Awet i její sestru předá eritrejské osvobozenecké frontě, aby zde sloužily vlasti – ve válce s Etiopií.
Dívkám nastává peklo vojenského života a fanatický dril, kterému odolají jen ty nejsilnější povahy. Awet zoufale hledá vzor, oporu či přítele, ve zvráceném světě války však panují jiná pravidla, než ji učily jeptišky. Zabíjet je náhle záslužné, pláč či soucit jsou neodpustitelnou slabostí a největšími nepřáteli se paradoxně stávají vlastní krajané z konkurenční osvobozenecké fronty. V každodenní společnosti smrti Awet stále silněji cítí, že to, co prožívá, není správné?
Na příběhu malého děvčátka staví film obžalobu vojenských režimů, které podobným příkořím vystavují dnes a denně tisíce dětí. Osudy hlavní hrdinky byly inspirovány životním příběhem zpěvačky Senait Mehariové, jejíž autobiografie vyšla i v češtině pod názvem Nikdy jsem nechtěla zabíjet. Snímku dominují skvělé herecké výkony představitelek sester Awet a Freweyini – ve skutečném životě též sester Letekidan a Solomie Micaelových. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (2)

  • Příběh je inspirovaný životem zpěvačky Senait Mehari, jejíž autobiografie vyšla v roce 2007 i v češtině pod názvem "Nikdy jsem nechtěla zabíjet". (Terva)
  • Napriek tomu, že si vo filme zahrali herci a herečky z Eritrei, tak filmovanie prebiehalo v africkej Keni. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama