Režie:
Stanislav PárnickýKamera:
Laco KrausHudba:
Ivan KašlíkHrají:
Jiří Bartoška, Magda Vášáryová, Zdena Studenková, Pavol Mikulík, Pavel Nový, Eva Jakoubková, Matej Matejka, Martin Hrebeň, Ivo Gogál, Emil Horváth ml. (více)Obsahy(1)
Prošedivělý muž prochází krajinou, v níž kdysi dávno žil. Zasní se a vzpomíná na dětství, na první léto po válce. Pro každého je dětství dobou objevování, dobou, kdy se i obyčejná příhoda dokáže v dětských očích proměnit v úžasné dobrodružství. To samé zažíval i pětiletý Ján Jurkovič (P. Zeman) za onoho velmi parného léta. Na své pouti vzpomíná na otce (J. Bartoška), celníka na nové slovensko-maďarské hranici, a matku (M. Vášáryová). Otec v té době zakročoval proti bandě pašeráků vedených Jozefem Kováčem (P. Nový) a často se s ním pouštěl do ostrých střetů. Vybavuje si i své kamarády a své dva dospělé vzory: pomateného starce Mandarína (I. Finci), o jehož minulosti nikdo nic nevěděl, a na chlapa jako horu, bývalého námořníka Bodnára (G. Koncz). Vytanuly mu i vzpomínky na holuba Džina, který měl být kouzelný, a kterého brával všude sebou. Dětství Jána bylo na jednu stranu plné krás a dobrodružství, ale jak už to bývá, také plné smutku… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Nejak sa pozabudlo na detailnejšie vykreslenie postavy Magdy Vášáryovej. Je smutné, že jediná žena, ktorá tu nepôsobí ako kurva, zohráva len úlohu kuchynského robota bez osobnosti. Ale poetika detskej duše podarená. Vidno, že autor nezabúda, odkiaľ pochádza, aj keď ide o miesto, ktoré nestálo za veľa. ()
Ve filmech podle Ladislava Balleka lze téměř hmatatelně prožít odlišnou slovenskou zkušenost krátké poválečné etapy naší společné historie. Južné poště předcházel Pomocník a v posledních letech to byla Agáva. Samotná Južná pošta je atraktivní pro autobiografické prvky ze života autora prožívajícího dětství v Dudinciach a Šahách (Palánku). Párnický se soustředí především na příběh předškoláka Janka (Peter Zeman), ale výborní jsou i herci v dospělých rolích, ač mají minimum prostoru - Jiří Bartoška, Magda Vášáryová, Zdena Studenková... ()
Príbehovo aj herecky ma to uspokojilo, je to zručne a príťažlivo natočené. Obrovský problém som videl v dialógoch a podľa toho čo čítam rozhodne nie som sám. Príliš strojené, zdobené jednoducho neprirodzené, takto rozhodne neznie bežná hovorová reč niekde v zapadlej dedine, rozhodne nie. Asi to písal nejaký básnik... Ako ukazuje aj tento film,aj tak často zabúdaná, pre mnohých nepodstatná vec akou sú dialógy dokáže rozhodiť hodnotenie inak celkom slušného filmu. 60%. ()
Uplne chápem, ak niekto tento film ohodnotí plným počtom. Párnický od Káry plnej bolesti urobil poriadny krok vpred. Sú to tak v podstate iba detaily, ktoré mi na filme prekážajú, avšak dosť mi skazili výsledok. Určite sa dá napadnúť jakubiskovský poetizmus, namiesto toho, aby sa Párnický snažil byť svojský. Je to síce príbeh štylizovaný už tým, že je rozprávaný z pohladu dieťaťa, skôr teda jeho dospelej verzie, ktorá si pamätá veci po svojom, ale väčšia realističnosť by mi sedela viac. Potom aj niektoré dialogy pôsobia zbytočne premúdrelo (výsledok je skôr trápny) , napríklad pri požiari počúvame miestneho, ako rozpráva koze niečo o plamenoch pri požiari pekingského paláca. Miestny blázon trepe jedna na dve a cítiť, že Párnický chce, aby sme jeho reči brali vážne ako niečo hlboko filozofické. Logika drhne napríklad pri schovaní antibiotík, čo viedlo Bartošku ich odovzdať tomu, kto ich nutne potrebuje, je asi stratené pri adaptovaní knihy do scenára. ()
Před výkonem Janka, kterému bylo sotva 5 let každý rád smekne. ()
Hranice času, do ktorých sa už nedá vrátiť.. zatiaľ čo skutočné hranice sa menia a možno ich prebehnúť... Tento smutný film je zasazený (stejně jako jiný zfilmovaný Ballekův román Pomocník) do těsně poválečné doby na slovensko-maďarských hranicích. Během jízdy vlaku přes hranici se v mysli stárnoucího muže vracejí vzpomínky na dětství, které zdaleka nejsou tak poetické, jak by se na první pohled mohlo v případě toulek na venkově zdát. Malý Janko byl vždycky vítáným hostem svérázného souseda se šlechtickou krví, kamarádem svých rovesníků, ale i svědkem drsných událostí (nejen) během služby financů chytající ilegální pašeráky. Spíše než o jeden souvislý příběh nabízí Južná pošta leporelo mírně útržkovitých vzpomínek na pohraniční vesnici a lidi v ní. Symbolický význam pošty je krásně rozpracovaný v motivech chování holoubků. Jen škoda, že postava mámy v podání Magdy Vášaryové zůstala jaksi nevýrazná. Celkově se film nesl v takové zvláštní smutné a tíživé atmosféře, u níž převládaly po celou dobu spíše nepříjemné pocity. Nesledovalo se to snadno, třeba u scény s pokusem finance o sebevraždu nebo závěrečném incidenu s útočícím pašerákem v poli. Ale zřejmě to bylo i cílem tvůrců pocity podobné těm v duši hlavního hrdiny vyvolat a na druhou stranu i díky tomu si film ještě dlouho budu pamatovat. 70% (# "Filmová reťaz" Challenge Tour 2020) ()
Skvelí herci v menej skvelom snímku. Teda vôbec nie skvelom, skôr divne lyrickom, poetickom, a to všetko na úkor epickosti, nejakého hlbšieho deja. Keby bol film o životopise akéhokoľvek z fenomenálnych hercov tohto snímku, tak by bol určite zaujímavejčí. Hoci v prípade Studenkovej by sa musel premenovať na Veľká pošva. ()
Slováci točili jiné filmy než Češi, i za federace. Teda vlastně asi spíš za ní. Takové víc poetické. Ta atmosfera je prostě jiná. Škoda, že dost často hapruje příběh nebo herci, protože jinak to je zajímavá kinematografie. ()
Toporné dialógy (večný problém autora hovoriť v prvom rade obrazom). Zasnené svietenie okato okopírované od Jakubiska. Do filmu sa vôbec nepodarilo preniesť atmosféru ani formálnu organizáciu predlohy. Ballekov román síce nie je prvá liga, ale považujem ho za jednu z najlepších próz v slovenskej literatúre. Jeho adaptácia by si zaslúžila úplne iný prístup. ()
Pravdou je, že nie som moc veľký fanúšik epizodického rozprávania, poviedkovosti, ktorá sa vďaka jednej ústrednej postave hrá na celistvý príbeh. Južná pošta rovnako ako Párnického debut Kára plná bolesti je ale výnimkou. Neviem čím to je, ale baví ma to. Tá neuzatvorenosť, tie rôznorodé postavičky, ktorých osudy sú nám odhalené len minimálne, tie kúsky skladačky, ktoré po zložení dávajú skôr pocit ako plnohodnotný príbeh. Južná pošta sa nesie v duchu filmov - detskými očami. Hlavný hrdina Janko sa pozerá na dianie v dedine - na problémy dospelých aj detí svojsky. Naivne. Verí neuveriteľným príbehom, sám sa považuje za súčasť jedného z nich, keď sa stará o strateného džina v podobe poštového holuba. Film je to zároveň melancholický, neodsudzujúci. Časy boli zlé a priateľstvo a nepriateľstvo nemalo od seba ďaleko. Film je plný vtipných, láskavých aj zmätených ľudí a odráža postoje sveta súčasného tak aj minulého. A toto je to čo ma na tom nesmierne bavilo. Plus mi to niektorými príbehmi pripomínalo Burtonovu Veľkú rybu a svojou dejovou líniou tak trocha Pieseň o sivom holubovi. Pre mňa ďalší dôkaz, že slovenský film mal aj v temných dobách svoje silné stavebné piliere. ()
Film celkem funguje, vedle Jakubiska evokuje Kachyňu. Nepříjemná je zvuková stopa, kde se mixuje více plánů a občas z toho leze skrumáž. ()
moja zaujímavosť: Film sa natáčal v lokalitách Babiná, Komárno, Šahy, Rožňava, Borinka, Bratislava a Plavecký Mikuláš. (dyfur) ()
Normalizacne filmy 80. rokov v byvalej federacii len dodychavali, a ak sa tocilo, tocili sa len dychavicne trilogie typu Slunce Seno. Tento film dokonca je pre mna este o triedu nizsie nez spominana Troskova trilogia. Realita Ceskoslovenska /presnejsie Juzneho Slovenska/ okolo roku 1946 je fajn - a to je asi vsetko. Nic sa dohromady nedeje, herecke vykony mizerne, dialogy mizerne, dejova linia : to je skor vakuum a sci fi nez realita. Takze len taky normalizacny nic nehovoriaci vyplach za 5 % ()
Pekne natocene, kamera umi vyuzit krasy exterieru. Namet uplne spatny neni, ale ten pribeh neni podany nejlepe. Jasne, je to z detskeho pohledu. Ale napriklad Vlacilovemu Pasackovi z doliny, nebo Zlatym uhorum od Kachyni je ten detsky pohled poetictejsi a myslim, ze i srozumitelnejsi. Nakonec jen prumer. ()
vcelku zaujimavo rozpravana polo dramaticka rozpravka. ()
Poetický příběh, vzpomínka na dávno ztracené dětství na slovensko maďarské hranici. Pitoreskní sestavička obyvatel obce, blázni, pošťáci, celníci a pašeráci. Hezký příběh. 80% ()
Začalo to poeticky ale přešlo v průměrný film... Předabování českých herců, oblíbený nešvar slovenských režisérů... ()
Krásne poetické, síce miestami evokujúce Kristove roky a Jakubiska, no aj tak vskutku podmanivé. Každopádne je to jeden z tých filmov, ktoré si vyžadujú viac zhliadnutí, ideálne s niekoľkoročným odstupom a ja sa teším, kedy si ho pozriem zas a znova. ()
Film je tak blbě vytvořen, že jsem vůbec nepochopil, že se jedná o vzpomínky čtyřicátníka, co jde pěšky přes koleje. Herecké výkony jsou slušné. Jinak to sklouzává do obecného náhledu dospělých, jak asi myslí dítě. Tato představa starých dědků je zpravidla na hovno. To se netýká jen amatérů v oblasti režie ze Slovenska. I čeští režiséři a scénáristé si myslí, že postihnou duchovní potenciál dítěte. Zpravidla vytvoří nekoukatelnou sračku. Zde je to koukatelná sračka, bohužel tak rozvláčná a pro mě dost nesrozumitelná, že by měli tvůrci jít na hajzl a tam si dát facku. Vydržel jsem rekordních 45 minut a pak jsem vyprahl. Lidský život je příliš krátký na sledování nepovedenosti. ()
Příběh se zvláštní tragikomickou poetikou, ovšem ani drama, ani komedie není dotáhnuté úplně do konce. Ocenit musím perfektní dětské herce a jejich přirozenost (především pak chlapce v hlavní roli). Ostatní herci ale stáli za starou belu, snad s výjimkou půvabné Zdeny Studenkové, která však byla pouze ozdobou filmu. Své určité kvality film má (především práce kamery, hudby a navození prazvláštní atmosféry, která nás jakoby zavádí do Fellinniho filmů). Ovšem jako celek to neklape. Příběh se odehrává těsně po válce (zřejmě rok 1945), atmosféra jako by byla ještě starší (taková dvacátá léta). Jedná se o takový malý slovenský Amacord, neobsahující tolik humoru, spíše s nedotáhnutou tragikou. Potencionál byl dozajista větší... ()