poster

Zkouška orchestru

  • italský

    Prova d'orchestra

  • slovenský

    Skúška orchestra

  • anglický

    Orchestra Rehearsal

Drama / Podobenství

Itálie / Západní Německo, 1978, 70 min

Hudba:

Nino Rota

Scénografie:

Dante Ferretti

Kostýmy:

Gabriella Pescucci
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • slunicko2
    ***

    Metafora je, když přes hodinu sledujete hudebníky orchestru duchaplně hovořit o svých nástrojích a posléze se bouřit proti svému dirigentovi a přitom o to vůbec nejde. 1) Nemám rád dav a proto ani studie stádního davového chování, byť jakkoli výstižné a umělecky přesvědčivé, mě moc radosti nepřinesou. Odtud plyne má zdrženlivost při hodnocení. 2) Kromě toho jsem se navzdory pěkným momentům chvílemi nudil. Ovšem ne posledních dvacet minut, ty byly skvělé. 3) Výstižný koment: anniehall****.(13.4.2017)

  • dopitak
    ****

    Moje dosavadní hodnocení Felliniho filmů: (*; ***) Takže zatím nejlepší Fellini :). Zaznamenal jsem tisíc skvělých dabingových hlasů (až na poněkud mladé hlasy zasloužilých členek sboru), krásnou hudbu a pořádně praštěnou podívanou. Ale je to natočené chytře a i základech i tohohle díla dodnes stojí minimálně italský film. Nadčasový plakát, tedy ta česká verze.(10.4.2016)

  • gudaulin
    *****

    Jeden z nejlepších Felliniho filmů, což je ovlivněné mj. i velmi sympatickou délkou pouhých 70 minut, která neumožnila režisérovi rozjet své tvůrčí orgie naplno a rozmělnit výpověď do řady symbolů a dekadentních obrazů. Film je ucelený a ve svém podobenství dobře pochopitelný. Symfonický orchestr vlastně představuje moderní společnost a její zrání. Na reakcích jednotlivých hudebníků, dirigenta a vedení souboru režisér popisuje vznik moderního státu, rozvolňování autoritářských režimů, nástup demokracie a její ohrožování plíživou korupcí až po příchod revolty 68. roku, která je zpodobněna jako vzpoura hudebníků proti dominantnímu dirigentovi. Stejně jako 68. rok skončil vyčerpáním revoltujících a víceméně návratem do vyježděných kolejí státních institucí, tak i vzpoura proti dirigentovi končí ve chvíli, kdy se objeví vnější nebezpečí a nastane potřeba autority. Celkový dojem: 95 %.(26.5.2009)

  • gogo76
    ****

    "Smrť dirigentovi, nech žije metronóm!.." Pokojný úvod, v ktorom každý člen okomentuje a vychváli ten svoj nástroj sa na môj vkus trochu ťahal a v hlave mi postupne začali vznikať nápady ako to oživiť, pretože na toto nie som u Felliniho zvyknutý. Napadlo mi...čo keby sa medzi sebou začali všetci hádať, až by to prerástlo v poriadnu "mastenicu"? A na moje prekvapenie sa to aj stalo. Dôjde dokonca i k streľbe...Zo Smith & Wesson, ehmm....Za to divoké oživenie pridávam štvrtú hviezdu, inak by to bolo skôr za tri. Záver asi zámerne pripomína prejav Mussoliniho alebo Hitlera a aj keď to zámer nebol, vyznelo to tak. 70%.(3.4.2013)

  • misterz
    ***

    Zatiaľ najpodivnejší Fellini čo som videl. Príbeh tu nie je žiaden, ale ako už je v súvislosti s týmto filmom často omieľané, je tu celkom slušná alegória na spoločnosť a ľudskú povahu. Všetko krásne vysvetlené cez hudobné nástroje. Tiež je tu častá metafora. A práve v tomto je kúzlo celého filmu. Ide skôr o tú formu, avšak nie každému niečo takéto sekne, to je jasné. Navyše, aj keď bol Fellini brilantný filmový umelec, tak v tomto prípade sa nemôžem ubrániť pocitu, že tu išlo iba o také umenie pre umenie, a nič viac. Priemer. 60/100(14.10.2019)

  • - Při jednom z mnoha vystoupení orchestru jde slyšet harfu, ale v té chvíli na ni harfenistka vůbec nehraje. (Stoka)

  • - Celosvětová premiéra proběhla v listopadu 1978 na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu. (Stoka)