poster

Satyricon

  • český

    Satyrikon

  • italský

    Fellini - Satyricon

  • anglický

    Fellini Satyricon

Drama

Itálie / Francie, 1969, 138 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GilEstel
    ***

    Satyricon je poetický obraz zvrhlosti římských mravů. Když mluvíme o zvrhlosti, myslí se tím cokoli, co přesahuje současné společenské normy a budí pohoršení. Jiná doba vyznávala jiné hodnoty. Paradoxně právě to, co bylo dříve v křesťanské společnosti považováno za zvrhlé, se dnes stává normou. To ale nepovažuji za hlavní sdělení filmu. V době vzniku filmu byla ještě cenzura poměrně silná. Zvlášť v Itálii byl snímek na svou dobu velmi odvážný. Varování před zkažeností součastné společnosti bych v tom nehledal. Jistě, ve filmu můžeme a musíme hledat paralely s naší dobou, ale nejde o moralizování společnosti. Film v podstatě nemá děj. Jde v prvé řadě o formu. Celé dílo je prostoupeno určitým duchem, který se rozvíjí i v jiných Felliniho filmech (např. Amarcord, Město žen). Jde o formy lidské sexuality a erotické představivosti, které jsou v našem světě běžně skrývány. O způsoby chování, necnosti a pudy, které naše společnost nepřijímá nebo je popírá, zatímco mnohé z nich jsou člověku vlastní. Právě umístění děje do starověkého Říma dalo Fellinimu téměř neomezené možnosti v zobrazení těchto společenských Faux pas. Člověk je ve své podstatě stále stejný. Má stejné potřeby. Jedno jestli je to člověk z roku 0 nebo 2000. Pouze se přizpůsobuje společenským normám a v závislosti na tom v sobě cosi potlačuje. Ačkoli je film po obrazové a umělecké stránce velmi zdařilý, absence děje a historičnosti z něj činí příliš vleklou podívanou. Určitě to chtělo kratší stopáž. 60%(22.11.2010)

  • troufalka
    ***

    S Fellinim se ne vždy potkáváme, jeho tvorba je obtěžkána spoustou filmové ukecanosti, která příběh zhutňuje a činí ho tak těžko stravitelným. Vrstvení barevitých obrazů na sebe způsobí, že je divák sice nasycen barvou, ale nepamatuje si jediný obraz. Hodně záleží na rozpoložení diváka a jeho schopností na tuto složitost přistoupit. Mnohem sofistikovaněji to vyjádřili kolegové Marigold a gudaulin.(8.11.2018)

  • Sandiego
    ***

    Na jednu strana velkolepá oslava studiového natáčení s neopakovatelným vizuálem a stylem, na druhou stranu jeden velký mumraj, který přeci jen brzy ohromí a jelikož je zde velmi těžké nalézt nějaký smysl všeho a všelijaké symboly a podtexty jsou silně dobové a pro mě nenadčasové, nakonec jsem se jen nechal opájet režijním rukopisem a vše ostatní šlo jaksi mimo mě.(15.4.2011)

  • Cimr
    **

    Zdálo se mi to, nebo hlavní hrdina asi hodinu filmu řešil problémy s erekcí? Výtvarná stránka jako vždy perfektní, ale to ostatní je ubohé. Jediné, čím mě film obohatil, je, že mi po skončení bylo blbě. A to je to poslední, co bych od filmu žádal. Fellini vyráží dech tím, jak krásné (Silnice), ale vedle toho i odporné (Satyricon) filmy dokázal natočit.(28.6.2006)

  • slunicko2
    ***

    Surrealistické podobenství dnešní doby. 1) Film mě přiměl, abych si Petroniovy zápisky znovu po létech otevřel. A vskutku, leccos z knihy se do filmu dostalo. Ovšem kniha sama je sbírkou fragmentů mnohokrát přepisovaných, upravovaných, vzájemně pospojovaných a rozmanitě překládaných a interpretovaných. Hovořit o filmovém přepisu tedy není na místě. Spíš jde o Felliniho volnou fantasii na antické motivy._____ 2) S tím souvisí otázka, jak moc odpovídají zvyky, oblečení, jídlo, tance, hudba, hovory antické skutečnosti. K tomu říká sám režisér: Petroniův Satyricon je tajemný především proto, že je fragmentární. To symbolizuje neúplnou povahu antického světa, jak si ho dnes představujeme. Proto je text a svět, který představuje, tak fascinující. Během natáčení jsem stál před neznámou krajinou. Mlha byla tak hustá, že se vždy vytratila jen ně několik sekund a umožnila mi uvidět scénu. Antický svět je pro mě ztraceným a neznámým světem. Mohu se k němu přiblížit jedině prostřednictvím tvořivosti a obrazotvornosti, aniž bych se uchyloval k historickému backgroundu či podobným informacím. Federico Fellini, Un regista a Cinecittà, Mondadori, Milan, 1988, strana 127._____ 3) Stylizace i chování postav jako z cizí planety je tedy součástí režisérova vnímání nám nepříliš známé antické reality. Nejde o historický film. Režisér nabízí jakousi surrealistickou poesii, fantaskní obřady a obrazy a komunikuje s našimi emocemi a podvědomím. Co jiného je umění?_____ 4) Spoiler. První část snímku se odehrává v Římě v noci či za soumraku v interiérech. Poté, co dva "studenti" projdou bizarním prostředím města, nacházíme je v další části filmu jako otroky na lodi a sledujeme jejich únik v řadě pikareskních dobrodružství. Tato část filmu je odehrává ve volném prostoru, na moři, plážích a pouštích často pod pražícícm sluncem._____ 5) Spoiler. Noční polovina filmu se často vztahuje k umění. Vidíme divadelní představení, postavy diskutují o malířství, deklamují básně, nabízí se spousta delikátních jídel, sochy jsou rozváženy po městě, architekti hovoří. Druhá část filmu je naopak plna válek a bohů, kteří se nakonec ukáží být falešnými. Unesený polobůh je nemocný hermafroditní albín umírající na žízeň. Minotaurus je prostě muž s býčí maskou. Vládu tvoří řada vzájemně se hašteřících Caesarů, kteří zemi přivádějí do chaosu. V předkřesťanské éře neexistuje pro tyto postavy žádná spása._____ 6) 48letý Frederico Fellini sáhl pro představitele hlavních rolí do zahraničí._____Pro 24letého Angličana Martina Pottera (Encolpius, který bojuje o svého miláčka Gitona) je to filmový debut stejně jako pro 24letého velmi přitažlivého bisexuálního Američana Hirama Kellera (Askyltos, Encolpiův přítel a soupeř v milostných vztazích). Toho Fellini objevil v New Yorku v muzikálu Hair._____17letého Angličana Maxe Borna (Giton) našel Fellini v Chelsea a popsal ho jako this little whore with an angel's face._____Civilní fotografie herců je zde. Zaujal mě i Mario Romagnoli (Trimalchio)._____ 7) Titulky uvádějí rok vzniku filmu 1968._____ 8) Výstižný koment: Ekdahl*****._____(13.9.2018)

  • - Latinská fráze, kterou pronáší žena páchající sebevraždu, údajně vyšla z úst umírajícího císaře Hadriána (117 - 138). Hadrián zemřel 72 let po Gaiovi Petroniovi, pravděpodobném autoru "Satyriconu". (džanik)

  • - Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)

  • - Ve filmu hraje i čeká herečka a zpěvačka žijící svého času v Itálii, Marie Párová. (M.B)