Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (90)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini v Satyrikonu tak trochu připomíná slovutného boháče Trimalchiona z Petroniovy předlohy. Maestro Fellini je nadán velkým bohatstvím filmového vidění a v tomto snímku jej kolem sebe rozhazuje jako marnivý boháč ve formě tak opulentní, přeplácané, přestylizované, že divák je brzy doslova a do písmene přežrán. Na velmi volný narativní rámec (vpodstatě jen proud obrazů nesvazovaných přílišnou kauzalitou) je zkušený "felliniovec" zvyklý, ale v Satyrikonu jako by tomu chybělo jednotící vyznění, ten silný symbolický podtext, který sváže zdánlivě diskrepantní. Tok mytologických historek se valí umocněn již zmíněným vizuálním obžerstvím, zmítá divákem v bizarním světě rozkladu a morální perverze a stále více má tendenci otupovat smysly a zcela zahladit sílu úvodních sekvencí. V nich se zdá být Satyrikon výpovědí nejen o konci Říma, ale i o rozkladu naší civilizace, typicky syrovou a působivou. Postupem času však myšlenková linie vadne pod bičem nedostatku autocenzury a stále perverznějších vizí. Co připočítat Satyrikonu k dobru? Tak třeba výtečně zfilmovanou hostinu u Trimalchiona. Zbytečně neohlazené hrany antické estetiky a sexuality. Samozřejmě též felliniovskou obrazotvornost, byť její míra překračuje únosnost. Tahle satyrizující erotická freska jednoho údobí a "příběhu" lidských pudů prostě až příliš překypuje barvami a snahou o vizuální exkluzivitu za každou cenu. V přívalu ječivých zvuků a barevných kaskád se ztrácí nitro. Ale možná i to je součástí výpovědi Satyrikonu. Nicméně rozhodně se nejedná o Felliniho vrchol... ()

Skejpr

všechny recenze uživatele

No... tohle je oběktivně první film, který sem nedokoukal. Jednotlivé episodky bez jakéhokoliv tempa jsou prostě ubíjející. Občas probleskne zajímavý a originální nápad ( Když v Divadle useknou otrokovi ruku, načež diváci odchází se slovy "Zahrál to výborně") V těchto chvílích se projeví pravděpodobná myšlenka celého filmu, totiž že Řím jako takový nebyla ani tak vyspělá civilizace ale spíše politováníhodná parodie čehosi, čemu by se mělo říkat "vyspělá kultura". Občas působí velice zajímavě také bejmenné postavy v pravém, či levém rohu, nejblíže ke kameře, které sedí mimo dění a dívají se do kamery. Taktéž depresivní kulisy jsou velmi originální, nicméně vzhldem k faktu, že jsem film v půlce vypnul, nemohu jako takový hvězdičkově hodnotit. ()

Reklama

zputnik

všechny recenze uživatele

Je pro mě těžké, velmi těžké bodově ohodnotit Felliniho SATYRICON. Snad to zvládnu alespoň slovně. Na jedné straně mě tento opus uchvacuje formou zpracování - geniální hrou obrazu i zvuku. Mozaika jednotlivých příběhů je perfektně pospojována a skvěle vyvolává pocit "životního putování" - přemítání nad životem či uměním, úvahy o zklamání, bolesti, smrti, radosti, rozkoši, rozbor různých etických problémů/dilemat atd. Nesmírně jsem se takto předloženou "obrazovo-zvukovou formou" kochal. Na straně druhé zde však je tu více, tu méně kontroverzní "obsahová složka filmu". Nejsem kritický vůči celému obsahu. Některé/mnohé úvahy byly perfektní. Nedá mi to nevyzvednout pojednání o umění (viz například sekvence typu: "Nebuď překvapen, že umění malby je ztraceno, když nalézáme víc krásy v hrnci plném zlata než v pracích Apella nebo Phydiase." atd.). Nemohu také nezmínit hluboké filozofické zamyšlení nad smrtí, ochotou/neochotou udělat něco nestandardního/"nenormálního", úvahy o hranicích společenských norem a jejich překračování etc. Toto vše by bylo v pořádku. To, co mi však "drhne", jsou určité preference a hodnoty, které vyznávají hlavní postavy a které mi byly/jsou cizí. Zbytečně to kalilo můj dobrý pocit z filmu. Celková má "vnitřní rozpolcenost" vzhledem k tomuto snímku a jeho kontroverznost mi jaksi brání tento snímek ohodnotit bodově - ohodnocení formy a obsahu se prostě nedá zprůměrovat. Shrnuto a podtrženo: Nelituji ani minuty sledování tohoto filmu - jde o perfektně zvládnuté dílo, co se formy a částečně i obsahu týče... na můj vkus je však zbytečně kontroverzně vyznívající. Mnohé se dalo předložit i méně výstředně. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Někteří lidé při vyslovení jména Federico Fellini upadnou do extáze, mě spíš popadne hrůza z toho co to zase uvidim za šílenost. Satyrikon mě v tom jen utvrdil. Je to nehorázná blbost bez příběhu, která sice může mít miliardu filosofických narážek a myšlenek, jenže to je mi úplně jedno, když jsem je vůbec nepochopil. Furt jsou tam jen naolejovaný gayové, nebo ženská který šlehá z vagíny oheň. BOŽE!!!!!!!!!!!! Scéna, když hlavnímu hrdinovi nestojí, a proto dostává spanking kvůli vyléčení a potom navíc (promiňte sprostotu ale to fakt už nejde) vomrdá nějakou padesátiletou bachyni, mě opravdu dostala a už jsem se tomu jen smál a řval jsem jaká je to blbost. Na druhou stranu musím pochválit skvělý casting (když uvidíte ty držky tak pochopíte). Hudba je taky hodně dobrá a dost podtrhuje tu dekadentní atmosféru. Jinak, ale fakt kentus, člověk nejspíš musí bejt na Felliniho intelektuálním levelu, aby se mu to líbilo a to já ani nechci. Toť vše. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Pořád jsem si říkala, co mi na tom přišlo tak divné, a teď jsem na to přišla. Nic. Právě že nic mi na tom nepřipadalo divné, a to jsem očekávala ultrasmršť divnosti. Dneska mi samotný fakt, že je někdo homosexuál, nepřijde dostatečně provokující ani tendenčně dekadentní. No a ty věci okolo... vždyť to vídáme denně na ulici. ()

Galerie (71)

Zajímavosti (8)

  • Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)
  • Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)
  • Ve filmu hraje i čeká herečka a zpěvačka žijící svého času v Itálii, Marie Párová. (M.B)

Reklama

Reklama