Sherlock Holmes ve Vídni

Slavný detektiv Sherlock Holmes (Nicol Williamson ) upadne do područí drog a na radu svého přítele doktora Watsona (Robert Duvall) se vydá do Vídně za zázračným doktorem Freudem (Alan Arkin). Avšak netrvá to dlouho a vynoří se tu nový případ, který souvisí doslova se vším.. Výjimečné dílo ze všech stránek. Ať díky rozbití holmesovských stereotypů, které se za desetiletí v desítkách těchto filmů ustálily, nebo kvůli podmanivému prostředí psychoanalýzy, mysterióznosti a přitom dokonalého příběhu. A navíc - kupa výborných hereckých výkonů. Od Arkina, přes Vanessu Redgrave po Laurence Oliviera. Mě však nejvíce zaujal "geniální" Watson v podání Roberta Duvalla. Pro jeho fanoušky (Doufám, že se jich pár najde.) je tu k mání Duvallův extrémně ucelený výkon. (11.04.2005)

Moje vysoká očekávání film značně zklamal. Nápad s Moriarty byl skvělý, dobře propracovaný, ovšem pak se vše rozpadlo do ztracena. Otřepaná zápletka, unavené provedení, proč tam vůbec vystupoval Sherlock Holmes? Unesená diva, značně již opotřebovaná - nuda. Všechno to pronásledování a šermování už tady bylo a lépe. Prostě jsem se donudila do konce. Škoda. Aspoň že ten pes byl pěkný. (19.01.2013)

"Elementary, my dear Freud!" Autorovi knižní předlohy i scénáře Nicholasi Meyerovi se nedá upřít, že měl nádherně praštěné nápady. Ve filmu Čas po čase posadil H.G.Wellse a Jacka Rozparovače do stroje času a poslal je do budoucnosti, v tomto doyleovském apokryfu zase svedl dohromady Sherlocka Holmese a Sigmunda Freuda. Setkání dvou podobně uvažujících a srovnatelně inteligentních mužů v napjatém vztahu "pacient a terapeut" slibovalo značný dramatický potenciál, stejně jako rozkošná myšlenka, že profesor Moriarty (asi tříminutový výstup Laurence Oliviera) byl ve skutečnosti neškodný stařík, kterého paranoidní detektiv pod vlivem drog všude možně pronásleduje. První nápad je rozvíjen docela zajímavě (i když ne tak konfliktně, jak jsem si představoval), druhý bohužel nikoli. Specialista na pietní přepisy úspěšných divadelních představení Herbert Ross inscenuje i tento (nadstandardně vypravený) film velice konvenčně a staticky, v pomalém tempu (v první, upovídané polovině) a s nedostatkem smyslu pro gradaci (v druhé, detektivně-akční půlce). Nervní Nicol Williamson, vizuálně připomínající mladší vydání komika Alastaira Sima, není tak docela Holmesem podle mého gusta, Watson Roberta Duvalla by byl příjemným překvapením, kdyby se z něj v okamžiku setkání detektiva s Freudem nestala jakási mrtvá váha, vláčená zbytkem filmu bez jakéhokoli přínosu pro děj. Detektivnímu případu ubírá na zajímavosti, že jsme už zdálky upozorňováni, kdo je pachatelem a jaké jsou jeho motivy. Jestli existuje důvod, proč bych tento film přece jen zařadil do kategorie "must see", je jím jednoznačně Alan Arkin v roli Sigmunda Freuda, perfektní jako vždy. 60% (03.01.2013)

Zajímavé a vtipné oživení Holmesovských mýtů. Sledujeme, co se s Holmesem dělo v období tzv. Velkého hiatu, tedy tří let, kdy byl údajně mrtev. Nicol Williamson mi zpočátku moc neseděl, ale to je hlavně tím, že jsem si Holmese v současnosti nejvíc spojil s Brettem, ale po chvilce jsem si na něj zvykl a musím říct, že svým výkonem Sherlockovi žádnou ostudu nedělá, i když má mnohem světlejší vlasy než bývá u Sherlocka běžné :-)) Olivier si vystřihl kouzelného Moriartyho. A nemůžu se zbavit dojmu, že se závěrečná honička lehce inspirovala filmem Frigo na mašině. (02.10.2010)

Slavny Sherlock Holmes ako zdrogovana troska kdesi vo Viedni. Uz Robert Stephens si zahral Holmesa v akomsi filme - tusim sa to volalo Private life of Sherlock Holmes alebo tak nejak. No nic, tuna ho hra akysi Nicol Williamson, a hra to tak, ze zle, Teda aby som dal veci na spravnu mieru, herec to bol pre mna slaby, nevyrazny, akurat jeho pomocnik Dr. Watsonv podani Duvalla /Stalin 1992/ mal cosi do seba. Kulisy su podpriemerne, dialogy tiez. Tempo je zufalo pomale, gradacia deja takmer ziadna a film tiez sa nedrzi klasickych sablon Sherlocka Holmesa : 40 % (17.06.2017)