Johnny and the Bomb

Je trochu frustrující, jak se v příběhu některé věci opakují, aniž by to vypadalo jako záměr a věci to někam posunulo nebo otočilo. Nemyslím tím celou premisu, ale dílčí detaily. Například rozhovorů Johnnyho a sira Waltera, kdy Johnny říká "to není naše vina, co jsme měli udělat" je tam několik a v jejich opakování není ten opakovací smysl jako v jiných opakováních, hehe. Nevím, jestli je to vina Pratchetta nebo těch, co látku adaptovali, ale tipla bych spíš adaptéry. V některých místech mi přišlo, že to trpí syndromem příliš mnoha informací z knižní předlohy nacpaných do kratšího formátu, čímž vzniká mnoho slepých kolen, opět hehe, ale vlastně jim to ani nechci moc vyčítat. Po emocionální stránce to fungovalo a to je vždycky hlavní. Když to v tomhle směru funguje, tak se zbytek snadno promíjí/přehlíží. Svůj záměr lehké zábavy to naplňuje a co si budeme povídat, při dědečkově vzpomínání, co řekla babička, když poprvé držela svého vnuka, jsem brečela. (17.04.2022)