Ztraceni v Mnichově

V poslední době mám pocit, že Zelenka a jeho melody boys z Dejvického divadla (kdoví proč filmově i televizně protěžovaná partička) si točí pro sebe, že to jsou filmy pro jejich večírky, kde se sami skutečně hodně pobaví a nasmějí. Žel, točí to za peníze daňových poplatníků, a navíc to ani pořádně neumí. Ona ta hranice mezi uměním a blábolem je občas hodně tenká. Nestačí vzít alternativní pohled na historii a udělat z toho údajně vícevrstevnaté drama, je potřeba to umět naservírovat i divákům - tím nemyslím kamarády a spolupracovníky a jejich rodiny, kteří mi to olajkují a nasázejí tomu pět hvězdiček, ani ty rádoby mladistvé intelektuály, jež vrní blahem, když je cokoliv jinak a nedodržuje to zavedené kameramanské/herecké/scenáristické postupy. Jinak nějaké srovnání s Americkou nocí těžce pokulhává - tam je natáčení filmu od začátku přiznané a celou dobu se to hraje o vtazích a příbězích mezi lidmi na place - a ty příběhy se nějak vyvíjejí a někam směřují, až do závěrečné katarze. Tahle podoba je taková intelektuální hříčka pro kamarády a kamarády od fochu, které pobaví, jak se musí točit slunce v dešti, jak se vymýšlejí nejrůznější ptákoviny, třeba ptačí trus, jak se využívají kulisy, jak vypadá čtená zkouška, jak se pracuje v kostymérně. Ha ha. Mimochodem, pak mi sem moc nesedí ty zcela vulgární vtípky, jež asi mají být směšné (kunda na obloze, padající vousy dvojníka, "Plodková je kurva") - to by nepoužil ve filmu ani Troška, jak to zní pubertálně. A co se týče samotného mnichovského tématu, podstatné napsal uživatel VictorMartel. Mně zas tak převratná ta konspirační historka nepřijde, dost možná to tak bylo, ale možná by stálo za to porovnat se současností, zda neexistují nějaké paralely - třeba co se EU týče. Ale na to asi tvůrci neměli koule, nebo jim to možná příliš nabourávalo jejich poklidný sluníčkový světonázor, a místo toho natočili tu nejpitomější paralelu s filmařinou. (24.04.2016)

Dokud to vypadalo opravdu jako film o papouškovi, co cituje sprostého Delladiera, fungovalo to. Jakmile se z toho stal film o filmu, fungovat to přestalo a ztratil jsem zájem. Bylo tam dost věcí, které byly vtipné, ale jako celek mě to nebavilo. (25.12.2019)

Bizarní, ale výborné. Trochu mě mrzelo, že to byl "film o natáčení filmu", protože začátek mě bavil mnohem víc, ale rozhodně to zážitek ze Ztraceni v Mnichově ozvláštnilo a já se celkem upřímně bavil. Má to ovšem trochu hlušší místa. (25.07.2016)

Zelenkův počin jsem dost dobře nepochopil, úvodní papouškovská část brzy skončila a následuje něco, co mě vůbec nezajímalo. Manželka si začala číst a já podřimovat. Jsem rád, že to skončilo a mohl jsem to smazat. Takže asi tak. (20.08.2016)

Zelenka je nejlepší správce českého umělecko-tvůrčího kokotismu. Navíc načasování hlášky "Protože tu Eurimages jsme nedostali." je nejlepší český komediální moment od... no od Roku Ďábla. (03.04.2016)

Petr Zelenka opět dokazuje, že jedním z nejoriginálnějších (možná i vůbec nejoriginálnějším) a nejlepších českých režisérů a scénáristů. Výborně jsem se bavil nad česko-francouzskými vztahy, nad tím, co si myslíme o Francouzích a co oni o nás. Právem jeden z trojice nejlepších českých filmů roku 2015 a bezkonkurenčně nejlepší scénář roku a tím pádem naprosto zasloužený Český lev v této kategorii. V ostatních kategoriích byli bohužel ještě silnější zástupci Domácí péče a Kober a užovek. (14.08.2016)

Typický Zelenka. Je ale fakt, že "samotný film" mě bavil o něco více, než "dokument" o něm. (31.05.2020)

Podle mrknutí se na některé názory (ale spoilerům jsem se vyhýbal) jsem pochopil, že to bude překvapivý film.... Ale až takhle??? Krása. Jsem rád, že se pan Zelenka po letech zase vyhecoval k celovečeráku a vystřihnul si rovnou nejlepší český film roku 2015 i několika předchozích. Český lev za tenhle rok je, alespoň doufám, zcela jasný. (01.01.2016)

Film o filmu po filmu ve filmu... Petr Zelenka netočí normální filmy, to je známá věc, ale tentokrát mi to opravdu moc nesedlo - snad kromě scény, kdy dvojník držel Myšičkovi telefon, jsem se ani nezasmál a vlastně většinu stopáže jsem čekal, co se z filmu vyklube - a místo motýla Emanuela z toho byla spíš Maková panenka... (27.03.2016)

Mrdka roku 2015. Gratulujeme! (25.03.2016)

Je obdivuhodné, že se Zelenkovi podařilo ukočírovat scénář, který je vrstevnatější než deseti deková cibule, aby film nejen že nepůsobil chaoticky, ale ještě z něj ve výsledku sálala taková lehkost, jako by režie byla ta nejsnadnější věc na světě. Byl bych ale ještě spokojenější, kdyby se celý děj odehrával v linii nastolené první půlhodinou, kde je nejvíce vtipných scén, s hláškujícím Taclíkem jako bonusem. Jakmile se přejde na pseudo-dokumentární tóninu, začne ze scénáře čouhat podřízenost nápravě dějinné mystifikace, kterou Zelenka odhalil a teď to chce každému sdělit a na konci si ještě s chutí zamoralizovat. Vybrat k tomu obdobně mystický rámec mi ale nepřijde ideální a klíčová několikaminutová scéna, ve které je vysvětleno, jak to tenkrát doopravdy (?) bylo, jakoby vypadla z nějaké jiné investigativní kauzy, třebaže dobře zfilmované. Slabší čtyři hvězdy. (12.03.2016)

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)

Neuvěřitelně dobře vymyšlenej film, zajímavě obsazenej a zábavnej. Žánr české komedie ještě není úplně ztracen. Akorát bych příště prosil víc prostoru pro Jitku Schneiderovou :-) (28.04.2016)

Takovej film jsme tady neměli od Formanova Konkursu. Zelenka na tu Americkou noc v nadsázce narážel, ale nakonec jí přeci jen ta nějak dosáhl. Byť v lokálním měřítku, s lokálními tóny. Velký dobrý. (19.08.2018)

Žánrově nezařaditelný film postavený na zcizujících efektech a jemné hře s filmovými odkazy. V neposlední řadě bytostně aktuální a štiplavá sonda do nitra české národní povahy. Téma mnichovské zrady proto může sloužit jako modelová situace, která rozkrývá náš repetitivní postoj k vnímání velkých evropských událostí a nedůvěře vůči zbytku Evropy. Ztraceni v Mnichově je i přes neoddělitelný politický komentář vyznáním lásky k filmu, neodbytné touze sdělovat prostřednictvím filmového média své myšlenky a bojovat za ně až do úplného konce. Hladké spojení hraných a pseudodokumentárních prostředků tmelí absurdní humor i neotřelý výklad „mnichovského komplexu“. Výsledek je zábavný, v mnoha ohledech inspirativní a v půvabně poetickém finále velmi silný. (22.10.2015)

Když jsem šel do kina na tento film, tak jsem toho o filmu mnoho nevěděl. Jen jsem viděl zajímavou ukázku, která naznačovala návrat kreativity českých filmů do kin. A tak se taky stalo. Dilm je hodně originální. Základní příběh je o papouškovi Eduarda Daladiéra, který na výroční konferenci od “zrady” v Mnichově papouškuje nepříliš příjemné výrazy o českém národu a Hitlerovi, jež zvela jistě pronášel právě Daladiér. Neůspěšný novinář, chytne svojí šanci za pačesy a papouška ukradne. Vede ho po různých televizních show a rádiových relací a přitom si právě k papouškovi (ipřes jeho nepříliš lichotivý slovník) vytvoří sympatie. Než však připěh, jenž se zdá až příliš naivní a jednoduchý, skončí, tak zhruba po 45 minutách se film překlopí do filmu o filmu, který vypráví o problematických částí natáčení té první. Ta ukazuje do větší hloubky problémy Mnichova. Jedna polovina by však bez té druhé sama o sobě neuspěla. A je to vyborné. Výborná kritika české povahy a náhled do minulosti, která nejednoho donutí přemýšlet nad českou povahou a nad tím zda nás opravdu ostatní “zradili”. Vše co vám v ní připadá absurdní či lajdácké vám posléze přijde jako promyšlený alt Zelenkova metahumoru, který si nebojí brát na paškál vše české. A ačkoliv druhá polovina dosti připomíná Ed Wooda vše má ve filmu smysl a ve výsledku je jedním z nejkomplexnějším českým filmem za posledních pár let. A možná i pár let budoucích. Doporučuji k filmu přečíst knihu Mnichovský komplex na který film nejednou odkazuje. Petr Zelenka spolu s Davidem Ondříčkem a jeho Ve stínu mi na chvíli vrátili víru v český film. A to se cení. 90%. (31.10.2015)

Jestli je v naší kinematografii někdo, kdo si opravdu umí s filmem pohrát a vytvořit něco překvapivého, je to Zelenka. Prolínání rovin, filmu o filmu o filmu, spousta absurdního humoru, česká povaha... Je tady toho hodně. Paráda a těším se na další kousek. (05.09.2016)

Zaručene viem, že štýl Petra Zelenku ma nevie uchvátiť. Film mal byť poučný a predpokladal som, že aj plný historických faktov, ktoré by vyvracali respektíve potvrdzovali postoje politikov v tej pohnutej dobe. Takže keď si odmyslíme úvodnú dokumentárnu časť týkajúcu sa Mníchovskej zrady, neskôr citácie z knihy Jana Tesaře Mníchovský komplex a v závere celé uvítanie predsedu vlády Rudolfa Berana ríšskeho protektora Konstantína von Neuratha v Prahe dňa 5.4.1939, tak sme sa z tohto dlhého filmu nedozvedeli absolútne nič. A možno to ani nebolo cieľom. Keď si premietnem nezmyselnú časť o 90 ročnom papagájovi a časť o podvodnej česko- francúzskej koprodukcii bez Francúzov, mám pocit, že film sa úplne vymkol z kontroly producentov tohto filmu, ale to je len môj názor. (10.04.2016)

Přidrzlá, francouzsky odlehčená a dostatečně trhlá postmoderní variace na téma "dead (Daladierův) parrot". Jo, a těžkého života filmařů, ale hlavně mnichovké dohody a jejích fatálních následků na... teda teď mě napadá, co by na to J. Masaryk. A jestli se mu tohle celé vlastně nezdálo po některém z tajných výletů do skříňky s opiáty v léčebně... (25.04.2017)

Pokusím se jít cestou nespoilovací, ač to bude možná krkolomná cesta a moc se toho zde neobjeví a spíš se bude psát o obecných věcech. Budiž. Nerad bych vám zkazil zážitek z filmu. Ideální je na tento film jít s hlavou tzv. tabula rasa, maximálně se podívat na plakát nebo si přečíst popisek o Siru "P" zde nahoře. Ze začátku jsem k tomu filmu byl mírně skeptický, ale vyklubala se z toho zábavná jízda, která kromě vtipů sypala i krmivo na přemýšlení stejně jako papouškovi zrní. Humor je laděný do postmoderna, až semtam lehkého absurdna, a vše je hezky česky vypointované dialogově i fyzicky. V jednu chvíli mě (i zbytek kinosálu) rozesmály černobílé obrázky beze zvuku, což berte jako důkaz, že Petr Zelenka dokáže najít humor zřejmě úplně všude. Co se zápletky týče, pořádně se rozebírá Mnichov 1938 a padnou i některé teorie hodné zamyšlení. Pokud se bojíte, že o tom nic nevíte, nebojte se. Vše důležité film připomene. Já se bavil královsky. Často jsem si u toho vzpomněl na The Greatest Event in Television History, který jsem zde také kladně hodnotil. Jen tentokrát to bylo s přidanou hodnotou tím způsobem, že vše bylo v mém rodném jazyce i v rodné zemi. (08.11.2015)