Reklama

Reklama

Osmdesát dopisů

  • Slovensko Osemdesiat listov (festivalový název) (více)
všechny plakáty
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (71)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Krátký dlouhý film o jednom dni v Československu za pomalu už končícího komunismu. Od Kadrnky sem viděl prvně Křižáčka, kde se mi ukázalo, že v tomhle režisérovi něco asi bude. Taky že jo. Tohle překvapivě skoro nenudí. Zhruba polovina záběrů tady vypadá fakt dobře, něco je ale špatně provedené anebo nijaké. A u něčeho mi nedošlo, co tím autor chce naznačit (děda loupající vajíčko). Příběh je banální, ale zajímavě provedený a to, že se zde moc nemluví, je zde k dobru. Taky oproti Křižáčkovi ubylo zdlouhavých záběrů o ničem, pár jich tu sice je, ale i tak - je jich méně. Takový průměrný zajímavý art (v Česku nadprůměrný, vždyť tady sotva někdo zvládne natočit dobrý film!), který hodnotím třemi hvězdičkami. Btw, je to snad jediný český film o komunismu, kde se neposlouchá Svobodná Evropa... ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Jak moc tento film škemrá po zařazení do škatulek „art“ a „výpověď doby“. Z každé jeho beztvaré sekundy toto autorovo primární přání kane bohužel mnohem víc než jakákoli myšlenka. Tvůrce na plátno přenáší ryze subjektivní „existenciální“ krizi, kterou zištně (= za účelem natočení autorského filmu) vydává za hromadný fenomén. Viditelně studentské dílo se pyšní – „kafkovskou ozvěnou“? Ano, ve stylu, kterým zde „kafkovská ozvěna“ zaznívá, jde pan režisér s dobou: tvarování odpadního materiálu do forem velkolepých myšlenek skutečných designérů za účelem prodeje širokým masám je jedním z bezvýhradných atributů doby. Budiž tedy i ve filmu kdysi funkční a sytá forma artu zvučných jmen naplněna percepcí dosud nechápajícího studenta. Když něco chcete poslat dál, musíte tomu v první řadě rozumět. Zdaleka to nestačí, ale je to první krok. Dílo není beznadějné, talent je zřetelný. Ale od toho tu máme studentské festivaly a studentské platformy, aby si zde budoucí tvůrci tříbili um, mezi hotové filmy dílo autora nepatří a ještě asi dlouho patřit nebude. Je mi ovšem samozřejmě velmi líto těch, kteří se cítili dotčeni „drtivou atmosférou“ doby a mají za to, že ta beze zbytku určuje, zda budou nebo nebudou umět prožít svůj život, neboť takovým opravdu není pomoci. Chcete-li „drtivou atmosféru“, pusťte si The Mill 2013 a 2014, UK. PS ke Stegmanově komentáři: vážně byste si po takovém filmu myslel, že tu lidi v šedesátých letech nosili jen béžové a šedivé oblečení? Ten film není výpověď, berte to jako plejádu záměrně užitých výrazových prostředků. ()

Reklama

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Asi bych se mohl situovat do role nemluvného Vaška, protože i mně ten rok bylo 14 let. Stejně jako on jsem byl ze všeho vykulený, protože tou dobou nebylo o co stát. Všechno bylo šedé, nudné a unylé, přesně jak nám to režisér ukazuje. Tenhle film je možná dobrou vzpomínkou, připomenutím, ale bohužel, stejně jak to vypadalo v té éře socialismu, je dost nudný a o ničem .. ()

Nathalie 

všechny recenze uživatele

Kafkovská ozvěna husákovského socialismu. Bez nánosů symbolů, politické ideologie, prakticky beze slov. Kadrnka pracuje čistě a úsporně, výjimečným způsobem využívá zvuky a ruchy. Koncentrovaná paměť jednoho dne v byrokratické zemi zavřených dveří a formulářů je o to působivejší, že díky nehercům v hlavních rolích to působí jako docudrama. Pomalé, ale přesto podivně napínavé a intenzivní, i díky neortodoxní práci s časem a rytmem. Autobiografičnost zjevně nemusí být jen hystericky emotivní, ale dokáže být promyšlená, atmosférická a hravá. Nejpřekvapivější rys Kadrnkova filmu je rozhodně zakutaný humor kořenící z absurdity některých situací. A to jsem si říkala, že jsem z českých artů dávno vyrostla:) Škoda jen zbytečně použité hudby, místy až fyzicky bolí. Více viz recenze na filmserveru. ()

Herráček 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu... ()

Galerie (10)

Zajímavosti (6)

  • Snímek vznikal přes dva roky, což bylo způsobeno především obtížným a postupným sháněním prostředků. (hippyman)
  • Světová premiéra proběhla na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale 2011. (prkalil)
  • Jde o režisérův filmový debut financovaný výhradně z jeho kapsy. (hippyman)

Reklama

Reklama