Head - hands - hearT
Režie:
David JařabScénář:
David JařabKamera:
Marek JíchaHudba:
Petr HaasHrají:
Viktorie Čermáková, Roman Zach, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Jiří Schmitzer, Jiří Černý, Petr Kantor, Anna Ferencová, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl (více)Obsahy(1)
Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel. Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Dvacet minut jsem prospal. Zbytek jsem se absolutně nesnažil pochopit, jelikož už jsem viděl Vaterland. Souhrn obrazů a snaha mi vnutit neexistující smysl snímku mne ostentativně nudila. Jen pro bílé černochu! 40% za kameru. ()
Viktorka je krásná žena, ale jako herečka je sice rutinně dobrá, ale nemá drive ... ten film mě nebavil a to jsem pochopil, že mám co do činění s "divným" filmem :-) ti lidé patří asi fakt do divadla ()
Mysteriózní afrodiziakum zašifrované na prahu geniality a absurdity. Zhypnotizované vladařství morgianovského svádění v tabuizované komnatě „karpatského hradu.“ Zamotaný svitek, který se rozvine jen těm, kteří jsou schopni nalézt univerzální klíč, předat kouzelnou moc nástupcům chrabrým a odvážným „žít život“, procítit ho, nezabřednout v polorozpadlé existenci omámené iluze. Statek jako tichý chrám myšlenky hibernace autorské decentnosti. Pošetilost, bázlivost mysli odpírají vidět srdcem hmatatelnost metaforické smyčky. Postavy jako náměsíčníci neschopni se odtrhnout od rozechvělé paralýzy, jako shozené figurky na šachovnici preciznosti surrealistických dispozic, bezvládné figuríny prchající do úkrytu „šminek“ imaginace. Uzamčeni v sobě, utonulí v kýči nejednoznačnosti, vrstevnatých variantách nazírání. Jedna ruka tleská – odcizená, probuzená, mudrcovská. Mysteriózní rébus z řádu estetické abstrakce, mýtu secesní šarády. Jsme pouhá torza v klubu racionality, v symbolickém „srdci vjemů,“ jako médium šizené vášní, oddáni naslouchat neslyšitelnému, zasvěceni iracionalitě. Mimo tento svět popíjejí nektar svěží, blahodárný, na půdě zemské jako těla bez duše zešíleli z jasu dne i noci. Dopátrat se nekonečna cestou citu, vybočit z pokušení. Nadpřirozená pomatenost ničí světlo bytí. Příběh bytí se odebírá do nedobytné pokladnice. Klame vnější stylizace. Je třeba zapojit mysl, chránit dotek myšlenky, nenápadně pootevřít srdce skrytě nápadité vnitřní metafory. Inkognito příběhu jako corpus delicti vyšší moci, která jako velká dáma sní o velkém světě bez škrabošky nicotných dýchánků. ()
Podivné zjevení. Jsou tam úžasné věci (kamera, barvy, některé momenty, dojmy, zvuk, duch doby, pronikavá surrealistická atmosféra, hudba) a z druhé strany vykukují děsy (zmatek, příliš metafor). Hlavním zlem je Viktorie Čermáková. Její nepříjemně skřehotající hlas a otřesný afektovaný herecký projev...ble..., pokazila skoro vždy pečlivě budovaný nevšední filmový "pocit". Už jsem chtěl dát dvě hvězdičky, jenže přišel závěrečný obrat (dá-li se to tak nazvat) a ten mě plně uspokojil (hlavně dával smysl). 52%. Výborné komentáře: msroubek a Marigold ()
Většina lidí okolo vede v podstatě živnost a ne život. Film, který podle mě ne úplně nejlépe rozpracovává téma rozbourávání tradic a tradičních hodnot. Lidé začínají myslet a jednat nezávisle na státu, na tradicích, na společnosti, každý člověk se stává samostatnou odloučenou entitou. Má ruka je pevná, neztratil jsem hlavu a k čistému srdci se snažím dopracovat. Společnost nezávislých individuí však již nemůže dojít klidu. Jediný způsob je opětovné pohlcení všech nezávislých částí společnosti, třeba i násilnému spojení. David Jařab se tak snaží představit myšlenku, že rozbourávání tradic, svoboda a nezávislost lidí nutně musí vést ke zmatení, které je následováno opětovným násilným podřízením uměle vytvořeným společenským hodnotám totalitarismu... a v tom případě je jedno zda komunistického, nacistického nebo kapitalistického. K tomu nahrává i skutečnost, že většina lidí včetně samotných státních institucí je někde na pomezí zastánců tradic i změn. Jde o zajímavou myšlenku, pěkně zpracovanou, ale film mi přišel trochu zmatený. Navíc herečka v hlavní roli mi moc neseděla, zdálo se mi, že její herectví je nepříjemně afektované. Avšak pořád je to lepší než ta šeď okolo. ()
"Kdybys mne snědl, celou..., stala bych se zase Tvou součástí..." Jařab sice nepřekonal a Vaterland, ale i tak v celku spokojenost. ()
Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. ()
01. 09. 2011 (280.); co k tomu napsat, snad jen to, že to pro mě bylo nové ()
Forma jasně zvítězila nad obsahem. Ten byl prachbídný, ale forma byla tak dobrá, že to ještě pořád dá na 3 hvězdy. Smekám před schopností dokonale navodit atmosféru začátku 20. století ve městě i na venkově, před schopností vybudovat pro film kohoutí farmu, obstarat si lva, pohlídat si do nejmenších detailů secesní interiéry. Stejně by mi ale jako producentovi bylo líto každé koruny, která do toho zahučela. To, jak velký to bude průser, muselo být ale všem jasné už po přečtení scénáře. Ne, v Česku máme tolik peněz na umění, že se natočí i tohle. Mluvící ruka? Příště nebrat. Pryč! ()
Hrozné utrpení. Příběh jsem nepochopil a případnou zápletku nenašel. Hlavní hrdinka nudná a při mluvení toporná jako po mrtvici... Tento druh filmu mi nic neříká... ()
"Každé těhotenství je příslibem zázraku" Z jedné divné doby se rodí ještě divnější. Jestli chtěl říct David Jařab toto, mírně mě zklamal. Od mluvících částí těla v Rakousku-Uhersku jsem čekal víc. ()
Asi reminescence na Karla Zemana. Asi dobrá. ()
Viktorie Čermáková je dekorativní a herecky zdatná pouze do té doby, než promluví. Její poněkud unylý hlasový projev mi zážitek z tohoto snímku částečně pokazil. Je pravdou, že vnitřně drží film pohromadě možná o něco lépe než VATERLAND a rozhodně je hezčí na pohled. Pozitivum zároveň je, že pokud divák chce, tak se nemusí jednat o takovou ujetinu, jak se to na první pohled jeví. Přičemž rozhovor Romana Zacha s jeho rukou, (ne jeho) sovou a (ne jeho) lvem, je v prostředí české kinematografie jednou z nemnoha polistopadových ukázek výtečného scénáře......Je pravdou, že iniciační záležitost snímku (smrt von Haukwitze) slouží opravdu pouze jako spouštěč dalších příběhových linií a s výsledným smyslem filmu nemá až tak mnoho společného (ve své metafyzické rovině). Ale vše, co se odehraje poté a točí se již kolem Haukwitzových končetin a herečky Knabelové drží pohromadě velmi pevně. Klíčové pro pochopení filmu (alespoň podle mého mínění) je sledovat jej "za" ironickou rovinu a naopak (i když je to paradoxní) brát vše co se v něm stane zcela vážně. Poté není tak složité pochopit, proč se Roth v lese baví se lvem a žádá jej, aby sežral jeho ruku, proč následně spolu s Vranou popraví všechny kohouty/slepice, nebo proč nakonec oba dva mužští antihrdinové Knabelové nafackují.......HLAVA - RUCE - SRDCE je prapodivný film, který mate diváka tím, že se tváří tak podivně, až jej nutí k tomu hledat zde pokus o ironii, a přitom by publikum leckdy mělo vůči podobnému pocitu zůstat imunní. ()
V současném českém filmu nezvyklý počin, který toho ale nenabízí o moc víc než právě to. Surrealistická jinakost funguje jen do jisté míry – dokud to nezačne být zdlouhavé a ve stojatém vzduchu nezačne odérem artu zavánět samoúčelnost. Přitom prostředí a příběh vyhlíží nejdřív dost dobře: Rakousko-Uhersko před 1. světovou válkou, okultisté v důstojnických kruzích snažící se o vyvolání jakéhosi temného božstva… Už jsem (skoro) čekal znepokojivý šepot ve tmě vzývající beztvaré entity rouhavě bublající ve středu nekonečna, ale lovecraftovina rychle vyšuměla. Nakonec zbývá jen hra na tápání po významu toho, co se před divákem odehrává, a postavy pronášející (občas zničehonic) výroky jako “Jsem činidlo” nebo “Chtěl bych si pořídit kohoutí farmu.” Zábavně absurdní scény a v českém filmu neokoukaná tematika, na druhou stranu otrava “uměleckým podobenstvím” a podle mě poněkud toporné herectví. Zařazení filmu zde jako drama / historický je dobrá mystifikace. ()
Asi nemám takové umělecké cítění, abych tenhle film přijmul v této formě. ()
Po zhlédnutí režisérovy filmové prvotiny (Vaterland - Lovecký deník), mi bylo jasné, že ani tento snímek nebude lehce uchopitelný. Hlava-ruce-srdce je film nepředvídatelný, plný symbolů a díky tomu vyžaduje od diváka plné soustředění. Na rozdíl od předchozího snímku jsem se v ději příliš neztrácela a plynulé tempo příběhu mi zcela vyhovovalo. Na filmu mě uchvátila skvělá výprava a hudba, která dokreslovala jednotlivé obrazy. Díky těmto prvkům vznikla nezaměnitelná atmosféra příběhu. Horší to ale pro mě bylo s (bezesporu atraktivní) Viktorií Čermákovou, kterou jsem do konce filmu nevydýchala - její herecký výkon byl zúžen na pouhé konstatování vět bez jakéhokoli emocionálního zabarvení a i samotný její hlas byl pro mě rušivým elementem. Nejsem si jistá, do jaké míry byl toto záměr či nezdar... Po celou dobu sledování filmu jsem netrpělivě očekávala, jaké bude rozuzlení příběhu a – nic takového se nekonalo (alespoň ne pro mě). Nechtěla jsem přistoupit na fakt, že „smysl některých věcí je mimo mou představu“ a ani jsem se nechtěla uchlácholit tím, že „nic z toho, co mě napadá, není skutečnost“, a tak jsem si vzápětí přečetla řadu recenzí a rozhovorů s režisérem, protože bych ještě dlouho tápala, co mělo být pointou příběhu – smutné, že? To jsem ale neměla dělat - dozvěděla jsem se totiž, že VŠECHNO je jinak! Pak ale vyvstává otázka, kdo jsou ti vyvolení, pro které byl tento snímek určen. Získávám čím dál tím větší pocit, že největší poselství přináší film samotnému režisérovi, což ale jaksi obchází to hlavní - diváka. Hlava-ruce-srdce je určitě film nevšední a ostře vybočuje ze současné české filmové produkce, ale to jaksi nestačí. Davida Jařaba znám hlavně jako divadelního režiséra a domnívám se, že na divadelních prknech je jeho režijní počin srozumitelnější. ()
Film je tak trochu svého druhu mýtem ve smyslu, že mýtus vypráví o původu věcí. Tento o původu našeho současného světa. Jako takový je mýtus pravdivější, než obdobný historický film.Za zásadní klíč považuji pohádku o dvou bratrech, z nichž jeden měl místo mozku srdce a druhý místo srdce mozek. K objasnění toho, proč je pohádka vyprávěna ještě zdůrazním scénu, kdy hlava plukovníka Haukwitze baví v Berlíně služebnictvo. Film je pro mne díky těmto scénám především o nevyužitém potenciálu dvacátého století. Starý svět a jeho pořádek byl zbořen, ale nebyl vytvořen nový. Hlava, která měla sloužit k vytvoření nového světa místo toho vypráví historky, jak z humorného pořadu na televizní stanici. Skoro by se až hodilo ocitovat list apoštola Pavla Korintským, kde se praví, že: Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla. Text, který se (nejen ve středověku) vykládal i z hlediska stavby společnosti tu dává možnost hledání toho, co se ve filmu odehrává. Ruka chce být hlavou a filozofuje o světové vládě, hlava vypráví vtipy a co srdce? Kdo je hlavou dnešní společnosti a kdo je jejíma rukama? A není právě zmatek současného světa v tom, že jsou všichni oddělení a není jasné, kdo zastává co a také v tom, že každý chce být tím, co se mu právě hodí? ()
Podivný, mysteriozní, bohužel zmatený příběh, se zajímavým nápadem - avšak obávám se, že jej jen málokterý divák překousne i díky velmi surovým výrazovým prostředkům, které filmu dodávají jistou surrealistickou nadhodnotu. Méně je někdy více zde bohužel neplatí, co se týče replik. Vyjímkou je určitě Roman Zach, který svou roli "zbytečného" člověka zvládl velmi dobře. Scéna se lvem je jedna z nezapomenutelných. To samé se bohužel (opět) nedá říci o ženských rolích, do kterých nenechal autor vůbec nahlédnout, ačkoliv měla hlavní hrdinka prostoru dostatek - většinu času prostě mlčí. Kladná stránka filmu je, podle mě, výtečná kamera a celkové ztvárnění doby počátku 20. století. Pokud budete mít chuť během filmu z kina odejít, nedivte se tomu, film je opravdu zvláštní, dlouhý a šokující. Možná ale proto je, v kontrastu se současnou tvorbou, tolik nevšední a zajímavý. 60% * * * ()
Říkám si, dát jednu nebo dvě hvězdičky? Výsledkem je jedna hvězdička, jelikož je velmi málo zajímavých momentků v tomto filmu a prakticky celý film je utahaná nuda, která vás svádí k občasnému přetáčení filmu dopředu, aby už jste film měli za sebou, ale na druhou stranu se snažíte to nechat běžet z povinnosti kompletního dokoukání a z důvodu, že byste mohli o něco podstatného přijít. Smysl filmu jako celku nedokážu komentovat, jelikož jsem to v té nudě netrpělivě čekající na konec jaksi nepobral. ()