Head - hands - hearT
Režie:
David JařabScénář:
David JařabKamera:
Marek JíchaHudba:
Petr HaasHrají:
Viktorie Čermáková, Roman Zach, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Jiří Schmitzer, Jiří Černý, Petr Kantor, Anna Ferencová, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel. Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Fantasmagorie, ale vizuálně pěkně zpracovaná. Dějově nuda. Tenhle film jsem opravdu nepochopil. ()
Tato málo srozumitelná magořina je úplně mimo můj zájem a tak jedinou hvězdu tedy uděluji za krásnou Viktorii Čermákovou. Mám rád "jiné" filmy, ale tohle mě prostě nezaujalo. ()
Hned v počátku nabídnu hanebný SPOILER. O čem, že to celý film je? Co se nám snažil jeho autor sdělit? Jaké univerzální pravdy se dobral a co intelektuálního do svého filmu nakonec vložil? Odpověď je překvapivě jednoduchá a po hlubším zamyšlení by na ní určitě přišel kdejaký příčetný horník. Je to o HOVNĚ!___PánBu ví, že jsem se celý film snažil něco v něm nalézt. Ale, ať hovno obracíte ze všech možných světových stran i úhlů, světe div se, je to pořád jenom hovno. A jak známo z praxe, čím více se do hovna drbe (čímkoli), tím více smrdí. Myslím si, že tímto je shrnut celý příběh, scénář a zejména mimořádně grandiózně idiotské dialogy.___Jak pravil můj oblíbený komentátor (Matty v svém komentáři k filmu Playgirls II 1995) "Musím se hodně ovládat, abych nevychrlil všechny existují vulgarismy hned zkraje a neodradil vás tím od čtení zbytku komentáře"!___Pochvalu si zaslouží zajímavá a nápaditá kamera, i vhodně zvolené lokace jak exteriéry tak interiéry, doplněné spoustou úchvatných dobových maličkostí. Film alespoň zpočátku zdárně navozuje atmosféru konce století, pádu habsburské monarchie a šílenství první světové války. Postavy vypadají vizuální zajímavě, herci však nehrají, jen toporně pronášejí blbosti kladené jim nesmyslným scénářem do úst. Hlavní ženská hrdinka s výrazem i hlasovým projevem výhradně v axiomu svatá dala neví komu. Roman Zach dosahuje v topornosti svého legendárního výkonu v Hodině tance a lásky a ty nejdebilnější repliky připsal scénář bohužel právě jemu. Snad jedinou výjimkou z hereckého ansámblu je Jiří Schmitzer, který se však filmem pouze míhá, nejdříve celý a posléze jeho uťaté údy.___Nalákán puncem magie a okultismu jsem se těšil na duševní hody, protože se touto problematikou i jejími zákoutími rád zabývám. Film mi bohužel nenabídl nic než recykláty recyklovaných a žádné duchovní pozadí, tím méně vhled do příběhů a motivací postav. Z filmu čišel puch toho nejhoršího z Lynche, když nemá svou občasnou světlou chvilku, asi jako smrad chcanek, když procházíte temnou uličkou. Tady jenom ta temná intelektuální ulička byla zasazena do vizuálně celkem pěkného městečka, ale věřte mi, smrdělo to tam bohužel stejně.___Film je oděn v místy zajímavém vizuálním hávu, využívajíc přitažlivé atmosféry konce století, umírající a válkou zmítaného Rakousko-Uherka, prostředí okultismu oddaných důstojníků armády. Se zajímavými devizami však nakládá přímo trestuhodně.___Po skončení se ze zadní řad kinosálu ozvalo hodnocení nad jiné vystihující: "To si s náma zase vytřeli!" ()
Dvojice Zach a Finger jsou největšími tahouny filmu. Oba mám rád, těšil jsem se na ně a nezklamali. Jejich Vrána a Roth jsou si podobní, přestože oba jsou v základu jiní. Alternativní pohled na neštěstí historie 20. století. Možná občas až moc mišmaš a hlava se divákovi párkrát otočí na krku o 360° ale přesto pořád koukatelné s dobrými záběry a nápady. Nejvíc mě na celém filmu otravovala Viktorie Čermáková, která je sice hezká ženská, ale jinak nějak mdlá s podivnou hlasovou dikcí. ()
Tak tohle mi hlava nebrala, ruce chtěly vypínat televizi a srdce bolelo z toho, že se vyhazují peníze za takové rádobymysteriózní zmatečné a fraškovité bláboly. Bohužel mám tak silnou vůli, že jsem to opravdu na několikátý pokus dokoukal až do nicneříkajícího konce. Připadal jsem si jako kdybych koukal na Rozpuštěného a vypuštěného se Švankmajerem dohromady. Brutální kombinace. A co na to teprv ochránci zvířat? Kohoutů tam zakukalo něúrekom..Tak kykyrýk! ()
"...většina lidí okolo vede v podstatě živnost a ne život." Výjimečný a nedoceněný film. Ale možná doceněný přesně těmi diváky, pro které byl natočen. ()
O lásce bez lásky, válce bez války, magii bez kouzel a filmu bez příběhu... Dobrovolně se přiznávám, že jsem to nepochopil a to si troufám tvrdit, že jsem docela inteligentní. Přednosti tohoto filmu tak končí u vytříbeného vkusu pro výpravu a skvělé hudbě vhodně dokreslující ten zmatek na plátně. Viktorie Čermáková je buď neuvěřitelně špatná herečka nebo je její projev jen součástí pro mě nepochopitelné hry. http://chromy.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=164825 ()
Film Hlava-Ruce-Srdce zachycuje krizové období, kdy zanikaly staré rakousko-uherské tradice a rodily se nové ideologie fašismu a rasismu. Teď jsem se na něj dodíval a vidím v něm tzv.předpověď nástup okultisty Hitlera. ()
Hodně zvláštní film. Ze začátku to bylo celkem zajímavé, ale postupem času to nabývali na zvláštnosti víc a víc, až to na konci bylo k nepochopení. Tím nechci říct, že děj nemá nic do sebe, jenom to vypadá na film, který je potřeba shlédnout vícekrát. A to se mi právě úplně nechce, protože se film hrozně natahuje scénami, kde se (doufám že jen zdánlivě) nic neděje. Většina scén je bez dialogů, na jednu stranu si toho cením, ale na druhou mi přijde, že právě jejich absence může diváky zmást. Prezentace byla ale velmi dobrá, film je hezky natočený a doprovází ho skvělá hudba. Herecké výkony taky nebyly špatné. 5/10 ()
***1/2 Estetický zážitek, kterému bohužel chybí silnější "drive" a který si zasloužil charismatičtější herečku do hlavní ženské role. Komu se líbil Vaterland, nebude zklamaný. A mluvící ruka je lepší než mluvící hlava. ()
Tento film bych snad ani neměla hodnotit, poněvadž byl tak alternativní, až mi to bránilo v porozumnění. První půlku jsem se snažila pochopit o co jde, druhou půlku jsem se smála. Takže dávám hvězdičky za hezkou hudbu, zajímavou Viktorii Čermákovou (ovšem jen do doby než začne mluvit), za tu ruku, co mluví v lese s Romanem Zachem a pak za to, že otěhotnět se dá i jinak než je to běžné, alespoň ve filmu. ()
Ke konci filmu už mi hlavou běžela jenom otázka: "Myslí to vážně?". Opravdu nejhorší zážitek mého krátkého pobytu na 37. LFŠ v Uherském Hradišti. Pan režisér Jařab asi potřeboval z krize rychle něco natočit. Ano, scéna se lvem a sovou měla asi působit vtipně, mně to bohužel přišlo až smutné. A zakončit to frajérem ve fáru s uniformou SS? Nakonec mám jednu otázku: "Má tento film vůbec nějaký smysl?" ()
Proč ne? ()
No nevím, v půlce jsem to vypnul, byla to kokotina. ()
Nemůžu tento film moc kladně ohodnotit, protože tímto filmem jsem si nevysloužila moc kladné ohlasy, když jsme ho vybrala na filmový víkend. Nikdo nepochopil smysl, někteří z nás trpěli a jiní se zasmáli :) alespoň ostatním koukatelům :D ()
Nu, nevím.. Ze záčátku jsem si říkala, fajn, nějaké vtipnější momenty, to bude ve stylu Mazaného Filipa, ale nakonec ne. "V nemocnici jsem přemýšlel. Je potřeba změnit směr, chci založit slepičí farmu. Lépe řečeno kohoutí, ale bez těch slepic to nepůjde. Jen tahle myšlenka mi dodávala sílu se vrátit." Ale jiná scéna byla i nad mé povznesené chápání: táborák, okolo něho 1 člověk, jeho amputovaná ruka na pařezu, sova. Ruka říká: tady sova by se Tě na něco zeptala. Proč je králem zvířat lev.. Surrealismus je dobrý, pokud je divák schopen ho stíhat a ocenit (aspoň trochu).. Takže mé hodnocení: "já nevím" ()
Tak nevím. Nějak jsem nepochopil, o co by vlastně mělo jít, proč byl tento film natočen, co se to vůbec děje. Kromě sympatické představitelky hlavní role se na nic dalšího nedalo dívat. Naprosto mě to neoslovovalo. Ničím. ()
Postrádam zmysel tohto snímku, dejová línia mi uniká a humorné situácie absolútne likvidujú aj to málo filmové čo divákovi ponúka autor. Naozaj neviem o čo sa tu snažil pán David Jařab. ()
Stručně řečeno, film se mi líbil i když jsem se chvílema nudil, film mě bavil i když některé fórky byly laciné, vydržel jsem až do konce i když bych hodně krátil, ale pro Viktorii Čermákovou a Ivanu Uhlířovou nekontrolovatelně zaplesalo srdce mé a v kombinaci s absurdním okultismem a atmosférou umírajícího mocnářství a mužské autority jsem nucen nad filmem se znovu zamýšlet a opatřit si ho do své sbírky. ()
Kdyby mi někdo během projekce strčil kaktus do zadku, nepřipadalo by mi to divnější než to, co jsem viděl na plátně. David Jařab je poctivý surrealista, veškeré dění se podřizuje všemu možnému, jen ne racionální logice, z některých scén mi bylo vyloženě fyzicky nevolno. Pokud nemáte tento typ filmů rádi, vyhněte se mu obloukem, pokud vás však vizuálně vytříbené syrové bizarnosti lákají, málokterý film splní vaše očekávání jako tento. Od této chvíle si nenechám ujít jediný film Davida Jařaba - věřím, že po Vaterlandu a této podivnosti vznikne pod jeho režisérsko-autorskou taktovkou ještě spousta originálních snímků, které budou zároveň jako kousky mozaiky tvořit obraz Jařabova nemocného uměleckého světa. ()