Head - hands - hearT
Režie:
David JařabScénář:
David JařabKamera:
Marek JíchaHudba:
Petr HaasHrají:
Viktorie Čermáková, Roman Zach, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Jiří Schmitzer, Jiří Černý, Petr Kantor, Anna Ferencová, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel. Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Zajímavý film, nevšední, jiný... Trochu tajemný, trochu srandovní, trochu nelogický. Vyzdvihnout musím kameru a výpravu. Děj není u tohoto filmu to hlavní, já si vychutnával jeho atmosféru, dlouhé záběry na herce, prostředí, hudbu. Postavy působí naprosto chladně, ale i v tom je právě zvláštní a to se mi líbilo. 50% ()
LFŠ 2011 - místy filozofické drama, místy trochu dada komedie. Každopádně největší slabinou snímku jsou divadelní herecké výkony, které kazí dojem z filmu. 4K technologie je sice zvládnutá, ale některé záběry díky ní působí až příliš televizně. Projekce v kině Hvězda nebyla kompletní, došlo k závadě. Otázkou tedy zůstává: co kdyby tady byl lev? ()
Film mě navzdory očekávání potěšil. Ve starších komentářích čtu často stesky na špatné výkony herců. Mě špatné vůbec nepřišly, naopak považuju zvolený herecký styl za režijní záměr, který pomohl celkové atmosféře snímku. Abych jen nechválil, přišel mi zbytečný poslední záběr filmu. Celý film je dostatečně nejasný a surreálný, že takového konce nebylo vůbec třeba. Každopádně autor jistě nechtěl natočit film pro běžného konzumenta, takže není překvapením celkové nízké hodnocení. ()
Velmi zvláštní a působivý film. Na české poměry je to zcela výjimečná věc. Díky bohu, že občas i u nás někdo natočí něco takového. Podobně magickou atmosféru měla kdysi dávno Šulíkova Záhrada. Občas jsem si taky připadal jako při sledování surrealistických výplodů mého oblíbeného Davida Lynche. Chápu, že mnoha lidem může film připadat jako nesmyslný blábol. K jeho vnímání je totiž třeba zapojit taky intuici a imaginaci a ne jenom rozum. Stále jen samé náznaky, symboly a mnohovýznamové roviny - to řadu diváků spolehlivě odradí. Navíc ještě ty alchymistické narážky a pohrávání si s myšlenkou, že dějiny světa ovlivňují nějaké tajné okultní spolky. Jařab sám je vlastně takový alchymista, který možná stvořil těžko přístupné opus magnum a možná jen rafinované ludibrium. ()
Tak jsme se zasmáli ... Vážně výborný film, jehož sledováním prohmrháte drahocenné 2 hodiny vašeho života. Shrnuto, podrtženo (bez vulgarismů, kterých je v tomto případě těžké se vyvarovat) - naprosto nepochopitelné, zbytečné a nudné. ()
Vážně? I když pominu afektovaný hlas hlavní představitelky, nenapadá mě nic, co by se mi na filmu líbilo. Snad jen, že mě pěkně pobavil (viz rozmluva se sovou). ()
Dám hvězdičku, jelikož jsem u toho filmu bavil, ale jenom díky atmosféře v dané místnosti. Nicméně poté, co uběhly asi čtyři hodiny mého života a já zjistil, že režisérovi k tomu stačilo pouhých dvacet minut ... jsem si jen říkal ... Ach můj bože! :-) A ještě, že to Roman tak držel ten film .... tlesk, tlesk :-) ()
vše co není střední proud,NENÍ AUTOMATICKY KVALITNÍ...nedodíváno,nepochopeno,nedoporučeno ()
Pro mě hlavně příběh o touze po něčem, co nakonec vůbec nepotřebujeme a vlastně ani nechceme. O tom, že se ženeme za nějakým pochybným cílem a zapomínáme žít. O tom, že hlava, ruce a srdce musí tvořit jeden celek, jedno tělo a jen společně fungují, jak mají. Jedná se ale o film, který vám nenaservíruje odpovědi na stříbrném podnose (tam bude akorát mluvící hlava Jiřího Schmitzera). Kdo chce, ten si smysl jednotlivých obrazů a celého filmu najde (a každý si najde vlastní), kdo nechce, bude asi hodně zklamaný. Výborná kamera, dobře zahrané a celé to skvěle drží pohromadě. Oproti Vaterlandu mnohem filmověji natočený film. David Jařab je na nejlepší cestě stát se jedním z režisérů, které uznává celý svět, ale doma o nich nikdo neví. ()
Nejsem schopen po dvou hodinách říct, co nám chtěl autor říct. Dovoluji si tvrdit, že dalších pět lidí, přítomných v kině, je na tom stejně. Jsou jen dvě možnosti, buď jsem mimo já nebo autor. Doplnění: Slyšel jsem, že pochopit záměr režiséra měl problém i štáb filmu - pochybuji tedy, že David Jařab nebyl při natáčení pod vlivem návykových látek. ()
Krásná kamera se skvělou atmosférou a jinak nic, nic a zase nic. Viktorie Čermáková je zoufalá ostatní herci nudní. Bohužel Jiří Schmitzer se pouze mihne a nedostává moc prostoru, režisér se snaží ale na film mu nestačí dech. Divadlo je pro něj asi to pravé. ()
Komorní historický snímek osciluje mezi vztahovým dramatem a společenskou alegorií. Na pozadí příběhu Kláry Knabelové a jejímu ztahu ke třem důstojníkům Rakousko-uherské armády se odvíjí podobenství o ozpadu starého světa tradičních hodnot a počátku bujení nových ne(řádů). I světová válka se stává spouštěcím mechanismem pro tento proces rozpadu i líhní temných iracionálních sil. Jediným kdo může z tohoto tavícího kotle vyjít s čistým štítem je silná a charismatická žena, která se stává symbolem vyrovnanosti i příslibem "nových zítřků". ()
První půlka filmu prodchnutá dobovým spiritismem vypadala slibně, ale někde u pěstování kohoutů jsem přestal film chápat a brát vážně. Asi neumím dostatečně číst a vykládat symboly a umělecký připodobnění, ale ke konci už to bylo šílený psycho. Holt se asi zařadím do zástupu plebsu, kterej Hlava-ruce-srdce nepochopil a na kterej tady místní intelingentní honorace hází chlévskou mrvu pohrdání. ()
Kolegyně a kolegové! Co na tomto filmu nechápete, vždyť je to přece zcela jasné! To bylo tak... SPOILER! Herečka Klára má tajný poměr s mladým poručíkem Heinrichem, avšak je zaslíbena starému plukovníkovi. Chytrý poručík však ví, jak se oplzlého plukovníka zbavit: Namluví mu, že když nahý ve vaně s vodou o 37°C spolkne kus zeleně nabarvené slídy a následně to zají hrachovou kaší, pak jeho potence se zvedne o 900%. Plukovník tak učiní, avšak náhlým vztlakem krve do mozku umírá, a to tak nezvykle, že stoje ve vaně, klesne mimo vanu. Jeden z přítomných notářů zpanikaří, a zastřelí tureckého slouhu, protože ho považuje za Brouka Pytlíka. Aby poručík zahladil stopy po svém zločinu, tak zinscenuje I. světovou válku, kterou si odjíždí užít. Avšak když zjistí, že válka je něco jiného než poskakování před mapou Srbska v měřítku 1:1000, tak z toho zblbne, nechá si detašovat levou paži a fixuje se na kohouty, protože těm lze snadno usekávat hlavičky. Poručík má totiž z mládí trauma, protože jeho první poluce nastala při pohledu na oddělenou nohu jakéhosi cestujícího ve vlaku a myslí si, že další erekci dostane jen tehdy, když něco oddělí. Poručík se z nudy postí a když na pařezu v lese loví současně bobříka hladu a samoty, tak se mu zdá sova, která není tím, čím se zdá být, protože se může oddělit do lva. Mezitím známý německý výrobce loutek a mechanických hraček vyrobí prototyp mluvící hlavy, které slouží jako předchůdce rozhlasu, prototyp pohyblivé paže, která slouží jako ukazovátko do Bagdádu, a umělé srdce, které slouží jako surovina pro jakousi tureckou specialitu. Tyto objekty se stanou cílem průmyslové špionáže, avšak ta je úspěšná jen zpola, protože agent Vrána je úspěšný jen částečně, protože jeho oblíbený mocnář František Josef umírá. A tady je potřeba se zastavit, protože jestli nepochopíte tohle, tak nepochopíte nic! Celé se to totiž odehrává v alternativním světě, protože v tomto světě mocnář umírá v létě, kdežto v našem světě zemřel v listopadu! Tímto nenásilným časovým posunem nám autoři dávají zřetelný pokyn, jak příběh dále chápat. Herečka Klára, která průběžně v příběhu vegetuje, ale jako kdyby tam nebyla, se náhle stává středobodem dění, protože při koupeli ve vaně na ní spadne do vany useknutý prst, který patří buď plukovníkovi, nebo poručíkovi, nebo někomu jinému. A tento prst ji otěhotní - to není zase až tak nepochopitelné, protože jsme si všimli, že na prstě je prsten, ale není to prsten, nýbrž taková malá soukromá spermobanka, která Kláře v kritický okamžik vypustí... však vy víte co a kam! Zbytek už je triviální. Poručík i agent Vrána Kláře nafackují, protože si nic jiného nezaslouží, Klára porodí (mimo záběr kamery) Poručík a agent najdou v sobě zalíbení a drže se za zbývající ruce čelí, sedě před rotundou sv. Huffnágla proudu času. Klářin syn mezitím vyspěje, zapojí se velmi aktivně do německé politiky jako člen NSDAP. Stane se významným činovníkem SA, SS a podobných zájmových sdružení. Hlavně jeho zásluhou Německo vyhraje II. světovou válku (to vše mimo záběr kamery) a on si může jezdit v nablýskaném mercedesu revidovat alternativní zdroje energie. V posledním záběru nám režisér snad až příliš polopatisticky sděluje, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jenom doufám, že ho (režiséra) pořádně semelou! Howgh! () (méně) (více)