Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.  Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (100)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Mysl, hmat, cit? Mám rád jinakost a vybočení, ale tu a tam člověk zkrátka přijde na to, že už nemá kam ustupovat. Tvůrce a divák a mezi nimi ... nic. Jedna hvězda za humor s jídlem a jako dík Jařabovi ohledně Romana Zacha, kterého někteří diváci přestanou vnímat jen jako "čahouna, kterej furt hraje ty doktory." ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". ()

Morien 

všechny recenze uživatele

The Future Is Female. Muhahahahahhah. ♥ A kdybych měla více rozšířit své pocity, které jsou již teď absolutní, řekla bych, že fantastická práce s herci. Když si například vzpomenu, jak mě Schmitzer rozčiloval svým výkonem v Jako nikdy, kdy jsem nebyla schopna přijmout prakticky jedinou větu, jakým iritujícím způsobem ji publiku odevzdával, ale je to samozřejmě výkon, který kritikové ocení, protože je to role bez tajemství a tragická k tomu, není třeba ji nijak vnímat ani si na ni dělat názor, prostě se pokýve hlavou, jak toho jedovatého dědka pěkně zvládl. Tady oproti tomu představuje akusmetrického boha/démona, postava má několik vrstev, některé reprezentované tělem, většina jenom hlasem, a i ten se neustále proměňuje podle toho, jestli mluví k služebnictvu a vykládá vtipné historky a nebo jestli dodává zásadní naději a jistotu svojí pochybující královně. Ve scéně, kdy muži beze slov tančí s šavlemi po mapě Evropy, strčí své dva pohádkové syny do kapsy se vším všudy a to jenom vznešeností a sošnou ironií své tělesné přítomnosti, ach. Zkrátka díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. Viktorie jde na svou femme futuriste také hlavně přes hlas, který si vydobude respekt sám o sobě, a když se k němu přidá ještě její dokonalá physique, nelze si představit lepší představitelku pro roli ženy, která rozsévá zkázu v srdcích slabých mužů a roste do závratných výšin po boku mužů silných. Finger je bez vlasů naprostý miláček a jeho postava mě dojímala asi ze všech nejvíc. Romana Zacha jsem celou dobu vnímala tak nějak v souvislosti s jeho figurou z Vaterlandu - pořád je to ten samý chlapeček, který bezradně touží být vrchním alfasamcem, a i když už mu vůbec nic nestojí v cestě, není toho schopen. Vnitřní utrpení i komické šílenství takového ztroskotance herec nese se ctí - moje nejoblíbenější scéna s ním je ta, kdy ho Klára veze ke stařence léčitelce čarodějce do nízké chaloupky, on se musí chudáček hrbit, a stařenka ho začne bez jediného slova komentáře fackovat. Jaký jasnější vzkaz by ještě chtěl? Ivana Uhlířová je potom skvělým kontrastem ke všem těm osobám usilujícím o velikost, a je to jasné od první chvíle, kdy se před kamerou objeví, a nemusela by ani nic říkat. A teď zopakuji svůj refrén: Díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

Když se v našich luzích a hájích najde někdo, kdo je ochotný zpracovat a prodat něco tak experimentálního, zaslouží si to už samo o sobě obdiv. Uznalé pokývání hlavou s šokem a naprostým ohromením vepsaným ve tváři - co to mělo být? Hlava-ruce-srdce je takovým tím filmem, jehož sledování se nevyrovná nic, co má doposud divák zažito. Může si to myslet, ale filmové plátno jej stejně nekompromisně zaskočí. Nějaká očekávání tu byla, jistě, ale film stejně sráží do kolen a nutí tiše mlaskat naplno otevřenými ústy, smát se... V úžasu, znechucení, v totálním nepochopení, ale ten art tam je. A to je nepopiratelné, nejdůležitější. S hodnocením je to potom těžké: maximum, nebo odpad!? Anebo zlatá střední cesta..? ()

Ony 

všechny recenze uživatele

V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

____[__ Film je věnován Janu Švankmajerovi, být v kolonce režie jeho jméno, jsem si jist, že totožný film by měl min. o 20% lepší hodnocení __]____ Abnormálně skvělá ujetina, které svrchovaně vládne výkon Romana Zacha (kéž by dostával více rolí, jako je tato, nebo ta Vaterlandská) a pomáhají mu i všichni ostatní herci (snad až na v semtamnostech nevýraznou hlavní hrdinku) jsou skvělí, ač mnoho z nich v podstatě neznámých. Scénář je nebetyčně úchvatnej a poslouchat např. rozhovory Heinricha Rotha je zážitek neskonalý, a ne jen to - Hlava - Ruce - Srdce dokonce nepostrádá dost bizarní a ujetý humor (podle mého jeden ze základních kamenů toho, jak si tuhle záležitost užít je přistoupit na jeho pravidla). Co stojí jednoznačně za zmínku a velebení je kamera - co se českého filmu týče, tak v posledních cca pěti letech (hlouběji se mi v paměti pátrati nechce) jsem neviděl lépe nasnímaný český film s výjimkou dramatózní detektivky Ve stínu. S níž má dle mého soukromého, poníženého, nedůležitého, nafialovělého názoru tenhle film společnou ještě jednu věc - považuju obé za nejlepší filmy onoho pětiletého období. PS: Na další Jařabův film se chci dostat do kina a lituju, že tady mi to nevyšlo, secesní úchvat zdejšího musel být na velkém plátně božskej. PPS: co se komentářů ala Bourec týče, tohle není žádný intelektuální art ani náhodou, jenom je to dosti jiné a neobvyklé, což rozhodně neznamená, že se ve filmu automaticky začnou zjevovat půlhodinové záběry na sklenici (poškrábanou) vody a podobně. Stejně tak si člověk nemusí hrát na intelektuála (jak naznačuje Bourec), aby Hlavu - Ruce - Srdce docenil, s intelektuálstvím to fakt nemá nic společného, jen stačí bejt přístupnej jinému nazírání a naladit se na vlnu Jařabovu, čili tvůrcovu, což ovšem nedovede každý divák (a si nejsem jistej, jestli sem hromadu věcí nepochopil jinak, přičemž něco jsem asi nepochopil vůbec), pročež se zdejšímu hodnocení vůbec nedivím. Gratuluju každýmu, kdo do konce dočetl můj asi nejhorší a nejméně srozumitelný komentář všehomíra (o=´ ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Věřím tomu, že D. Jařab měl jasnou představu, co chce natočit, jak to chce natočit a že zná smysl každého políčka svého filmu. Při diskuzích o svém záměru se svými kolegy a při realizaci svého nápadu ale zapomněl na jednu podstatnou věc: Bez klíče, byť schovaného pod silnou vrstvou metaforických či surrealných výjevů, divák nemůže jeho záměr přijmout, přemýšlet o něm a vytvořit si na něj svůj názor. Bez klíče divákovi zbývá pouze možnost klouzat se po nejpřístupnějším povrchu skládajícího se z obrazů, výtvarných udělátek či vtipů v dialozích... Smysl mu ale nutně musí unikat (anebo ho může hádat, ale taková hra je nudná a sama o sobě nesmyslná). Děj postavený na připomínce hloupých báchorek o tajných společenstvích (ilumináti, zednáři, karbonáři..), které se snaží svrhnout zavedené pořádky (tj. typicky habsburskou vládu) a nastolit nový společenský řád prostřednictvím okultních rituálů, se dále rozvíjí "zhmotněním" pohádky plk. von Haukwitze o umírajícím králi, královně a dvou nevlastních synech. V náznacích je servírovana metafora o hlavě/ruce/srdci, napětí doby je připomínáno ne moc dobře fungující pantomimou před mapou válečného Srbska, usekané hlavy kohoutů snad morbidně odkazují na touhu po svržení císaře (monarchií, diktátorů...) a surrealné scény s useknutou rukou a hlavou pašují do filmu zprofanovaný prvek a mor českého filmu - nutný/nucený humor. Pochybuji, že smyslem filmu je paranoidní víra v kontinuální a neustálé ovlivňování dějin tajnými společenstvími, ale závěrečný přesun v čase z roku 1916 do moderní doby (a s připomínkou nacistické éry v podobě SS uniformy) mi tyto pochyby trochu narušuje (mužská dvojice se v krátkém záběru drží za ruce - jest to metafora bratrství? Tajné spolky byly též nazývány bratrstvy)... Kromě jednotlivostí a různých nedořečených narážek se prostě divák (já) nemá čeho chytit! I přes vizuální bachratost a pár zajímavých nápadů vyčnívají (vedle dějové zmatenosti) místy doslova frazeovité dialogy a přehnaně divadelní herectví. Tento film se tváří jako hlubokomyslné (snad i trochu experimentální) dílo plné skrytých významů, ale mně přijde spíše jako bizarní zábava s nedořešenou pointou. EDIT: Teď jsem se na ofic. webu filmu dočetl, že příběh je "nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa". Odhlédnu-li od zvláštního jazykového spojení příběh=téma (??), pak ono zmiňované téma v tomto filmu nevidím už vůbec... ()

paascha 

všechny recenze uživatele

Trochu přeexponovaná hříčka, ale na druhou stranu bylo vše činěno s dobrým úmyslem. Snad jen trochu méně hulení na straně tvůrců nebo více na straně mé k ještě lepšímu zažití by se šiklo:-)) ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Když jsem na film koukal, přemýšlel jsem kdy a kde jsem viděl hrát Romana Zacha v podobně podivném snímku. Uvědomil jsem si, že to bylo v Loveckém deníku Vaterland. A uvědomil jsem si, že tam i zde se mihl Vasil Fridrich. I tento snímek se pozvolna rozjíždí jak vozíček horské dráhy z rovného líčení příběhu k neuvěřitelným serpetintinám a skokům... I zde jsem na konci jen nechápavě kroutil hlavou. Vizuální zpracování bylo fantastické. Kameraman si vyhrál a secesní vizuál bere dech. To vše podbarveno příjemným hudebním doprovodem. Z pro mne doposud neznámé Viktorie Čermákové jsem byl paf. Jako typ byla vybrána dokonale. A že neuhodnete kdo točil podivně podobně podivný Vaterland ? ()

Silas 

všechny recenze uživatele

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Tak HLAVA byla fakt cool - paráda. RUCE? No ruce docela zábavné(á). Jenže to SRDCE, to už bylo přiliš metaforické .. No a ten bonusový ufiklý prst? Vyloženě trapas. Vaterland je o třídu zajímavější., ale tohle zase takové snesitelnější ... ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Hluboce vnitřní. Plastici zabili jenom jednu slepici, Švankmajer snad žádnou (!?), o K. Zemanovi ani nemluvím a Meyrink slepicím vůbec nemohl rozumět. A teď nějakej Jařab (nomen omen?) s kohoutama. A vůbec, jdu se podívat, koho vyřadit z topky, abych měl místo na Uhlířovou, tohle už překračuje všecky meze. ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Sorry.. tohle byla fakt sračka, kterou nezachrání ani skvěle vypadající Čermáková, protože hraje naprosto příšerně, ani - přiznávám - zábavná etuda "Heinrich-ruka-sova-lev". Nazývat závěrečnou prvoplánovou pointu přesahem mi přijde snad jedině špatným vtipem masturbujících intelektuálů. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

David Jařab stále stojí osamocen mimo jakékoli směry české kinematografie. Něco tak originálního v kinech nebylo... od doby jeho Vaterlandu. Scénář není nejpevnější a občas zbytečně opakuje už vyřčené, ale jako autorská hra s divákem to opět funguje výborně. Už od úvodní titulkové scény režisér stanovuje vlastní (velice pomalé) vyprávěcí tempo a divák má dost času, aby se s tím srovnal. Herecky film stojí na výkonu pro mne neznámé Viktorie Čermákové, která to ustála se ctí. Postava Romana Zacha mi připomínala hlavního hrdinu novely Příběh jedné nohy od Igina Uga Tarchettiho, tak nevím, jestli to je jen náhoda (a co za houbičky to kouřil v lese, či jaký je výskyt lvů na Moravě). Pohádkovost, rozdrobená vyprávěcí struktura, černý humor, všechno sedí. Výborná je práce kameramana i pečlivá výprava a rekvizity. Navíc málokterý plakátový slogan je tak přesný jako tenhle. Ale Vaterland mi přišel celkově trochu lepší. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Viktorie Čermáková a její přepečlivá výslovnost jsou největším překvapením tohohle filmu. Zaujme i neobvykle nekoncepční kamera (obloukové šarády během rozhovoru slečny Knábelové a pana Vrany). Takhle nějak si představuju žánr mysteriózní film. Otázka je (kromě toho, že tvůrci svůj film s tímto žánrem nespojují), jestli už v dnešní době po absolvování všech možných (a bohužel i nemožných) výplachů scénáristických hlav není mysteriózní film mrtvý pojem. Jinými slovy a o filmu krátce: Co to kurva bylo? ()

bassator

všechny recenze uživatele

46th KVIFF 2011 - CZECH FILMS 2010-2011 - České filmy 2010-2011 (Hlava - ruce - srdcE / HEAD - HAND - HEART / Hlava - ruce - srdcE) ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že na tento film se mi velmi těžko koukalo a stejně těžko mi je jej hodnotit. Na jedné straně tu stojí zajímavý námět, neotřelý příběh vztahového mnohaúhelníku, kde v každém úhlu je cos skryto, velmi zralé herecké výkony, které u některých představují standard, u jiných (Roman Zach) mohou být pro mnohé překvapením, a v neposlední řadě výborná kamera, povyšující tento film do kategorie příběhů snových. Na druhé straně se mi na první pohled jednoduchý, ale ve své podstatě dosti spletitý, děj velmi těžko sledoval, pochopit pohnutky jednání jednotlivých postav mi na první zhlédnutí přišlo téměř nemožné, a nakonec, a to mi vadilo snad nejvíce, přičemž ale nedokážu určit, zda to třeba nebyl režisérův záměr, velmi chladný a odosobněný přístup všech protagonistů k celému příběhu. Jako by ve filmu byli a zároveň se vznášeli někde mimo… Film má své nezpochybnitelné hodnoty, za které si dobré hodnocení bezesporu zaslouží. Zůstávají ve mně, nicméně, pochybnosti, takže si dávám za úkol jednou se k tomuto zajímavému počinu československé kinematografie ještě vrátit… ()

Reklama

Reklama