Mamas & Papas

Takže, když nepočítám To je Balkán, který nikdo neviděl, měla u mě Alice Nellis hodnocení 4-4-2. Solidní Enne, geniální Výlet, "zajímavé" Tajnosti. Mamas & Papas je tryzna, utrpení, a nikoliv porod, jaký předvádí Natalia Volkova. Jak směšné názory členů České filmové a televizní akademie, kteří tragický výkon Zuzany Bydžovské ocenili Českým lvem. Pusťte si část, kde rodině Dolanských vysvětluje, jak se to má s rodičovstvím. Takhle se vyjadřuje doktorka? Pokud měla být Zuzana nenucená, povedlo se až moc. Potěší jedině výkon Filipa Čapky, protože ostatním protagonistům nebudete držet palce ani za milion. Alice, děkujeme, zkus víc vzpomínat na minulost a míň se plácat v rádoby psychologii. (18.03.2011)

Tahle skládanka osudů několika manželských/partnerských dvojic mi byla od prvních momentů blízká, rezonovala mi v duši, tekly mi slzy. Nepotřebovala jsem vědět, cítila jsem. Má-li film probouzet emoce, tak tady se to Alici Nellis se mnou povedlo na výbornou. Všichni zúčastnění řeší v podstatě jediné - dítě - přát si ho a nemít, mít a vzdát se ho, bolestně o něj přijít. Relativita pojmu štěstí je tady předestřena v křehké, niterné formě, s citlivým, jemným hudebním doprovodem. Pro mě osobně velice silné téma. Zuzana Bydžovská mě rozdrtila, byla naprosto dokonalá a Zuzana Čapková za ní vůbec nezaostávala, výborná. Netuším, jestli je tento snímek na pět hvězd a je mi to jedno, já je dávám od srdce. (15.07.2019)

Opravdu mimořádné a silné vyprávění výborné Alice Nellis, velmi lidsky citlivé a otevřené v zobrazování s tématem souvisejících skutečností, přesvědčivě, v jednotlivých obrazech až hodně syrově, bez jakéhokoliv estetizujícího zastírání, tak neokázale prosté a věrohodné, čemuž napomáhá určitě i zvolená neidealizovaná forma vyprávění, spíše to celé působí více jako filmová reportáž než hrané dílo, v ději pečlivě vystavěném na proplétajících se úryvcích ze života čtyř rozdílných párů, které se na jedné straně sice odlišují svojí stávající životní situací, přesto je v ději propojuje společné téma, téma rodičovství a jejich osobní vztah k němu jako ke zlomové události v životě dospělého člověka a stále i k jeho nejpřirozenějšímu naplnění, film má rozhodně velké předpoklady úspěšně podnítit ty vnímavější k řadě zamyšlení, mne třeba k tomu, jaké to vlastně tedy pro mne bude, změnit se v rodiče, když děti jsou přece stále naše jediná záruka vlastní nesmrtelnosti, i jak obtížné může pro mne být se rodičem dnes vůbec stát, jak může být i s tím největším úsilím rodičovství pro některé páry nedosažitelné a co jsou pak lidé ochotní v touze po dětech následně podstoupit. (10.05.2012)

Od Alice Nellis a jejího noveho"intimního velkofilmu",který se točí okolo rodičovství,jsem čekal přeci jen o něco víc.Čtyři příběhy by měly tvořit jakousi propletenou mozaiku,ale tvoří jí jen částečně a místy to vyznívá do ztracena..Ač se Alice Nellis snaží,scénář je tentokrát průměrný a nápadů je tu velice poskromnu a navíc spousta slušných momentů vyzní do ztracena,nebo je udušena v zárodku.To platí i o hercích-je vidět,jak se snaží,nic převratného se tu ale neděje a chvílemi mi připadlo,že film vznikl,aby se někdo naučil potápět.Škoda,spousta myšlenek je zajímavých a hezky ztvárněných,ale celé je to příliš dlouhé a místy opravdu dost nudné.Po předchozích filmech Alice Nellis,je to opravdu slabé,takže dávám intimních 55% a beru to jako režisérčinu slabší chvilku. (04.05.2010)

No, kdo jde na film řešící "otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství" a čeká, že se pobaví, dodá si životního optimismu nebo něco podobného, tak je asi trošku mimo mísu. Musím říct, že po přečtení komentů, shlédnutí hodnocení a následně pak filmu, jsem velmi příjemně překvapena! I když některé scény mi příliš nevoněly, neubráním se a tu plnou palbu tomu dám, protože to samé jsem v podstatě já dostala od filmu. S mozaikovitým vyprávěním jsem neměla absolutně žádný problém - naopak, líbilo se. S herci jsem také neměla problém - až na některé scény se Zuzkou Bydžovskou, kdy mi přišlo, že je fakt mimo...Takže proč ne? (25.07.2010)