Mamas & Papas

Nedávno jsem shlédl docela podařené Ene Bene od Alice Nellis, a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i ostatním režisérčiným filmům. Mamas a Papas jsme s ženou museli zkouknout na několik pokračování, protože nás absence hlubšího příběhu vždy ukolébala ke spánku. Filmu toto rozkouskování ani moc nevadilo, neboť se už při natáčení někomu pomíchaly kotouče s filmem, a Alici Nellis to přišlo tak skvělej nápad, že film uvedla tak, jak jí jednotlivé části filmu padly pod ruku. Co mi ale vadilo mnohem víc je roztříštěnost postav, s žádnou z nich se nedalo nikterak ztotožnit, žádná z nich ve mne nevyvolala hlubší zájem nebo snad špetku sympatií. Co film v mých očích zachránilo od horšího hodnocení je jednak dobrá hudba, a druhak ukázka martyria s pokusem o adopci (jojo, úředník je úředník, a ten ví všechno nejlíp)... (24.03.2011)

Podle mého velice podhodnocený film. Už jen sám výkon Zuzany Bydžovské je obdivuhodný a jen kvůli němu bych se neodvážil dát filmu méně než dvě hvězdy. A ani ostatní příběhy a herci mi nepřišli vůbec špatní, stejně jako celkový koncept - spojit příběh lidí, co dítě mají mít a nechtějí ho s příběhem lidí, co ho nemají a chtějí ho. Tak nějak divákovi dojde, že chtít dítě a mít ho, je vlastně zázrak. Obzvlášť mě potěšila část s Marthou Issovou. Konečně byl také jednou v českém filmu prezentován muž jako oběť. Nejsem žádný zapřísáhlý šovinista, ale můžu se v klidu přiznat, že filmy jako Bestiář, Román pro ženy, Ženy v pokušení a další, kde jsou muži prezentováni jako prasata, co myslí jen na sex a ženy jako oběti jejich vášní, už mi vážně lezou krkem. Alice Nellis pojala problém rodičovství vyváženě, ze všech možných úhlů a pohledů a podle mě se jí to perfektně povedlo. (22.08.2010)

V hlubinách se zadýchala, a tak se vynořila. Hladina ji od dalšího potápění odvábila vlnami spadaného listí. Než zazněla vykradená píseň Sigur Rós, stihla se několikrát vyvrátit. Veškerou barevnost spolykalo dno a jeho pobřeží. Nakonec zůstala, černobílá, stát uprostřed mořského lavóru se šnorchlem a brejlemi v dlaních. (11.03.2013)

Jen bych opakoval, co napsali Bluntman a Tetsuo. Alice Nellis mě už podruhé zklamala, tentokrát ještě více než u Tajností. Celé to schéma jako okopírované z televizních seriálů z poraden, na tuto roli špatně zvolená Zuzana Bydžovská plus některé scény... Pořád Alice Nellis umí natočit scénu, aby vypadala maximálně realisticky a dokáže vést herce, o to žádná. Ale jako celek to vypadá křečovitě, nedůvěryhodně, přesně jako selanka a doják pro masy, bez jakéhokoliv alespoň náznaku něčeho pozitivního v tom ubrečeném spektáklu. (26.04.2011)

Alice Nellis mě prostě baví a zatím ničím nezklamala. Baví mě styl jejího vyprávění jako scenáristy i režisérky. Film mně rozesmutnil i dojal. Všichni herci byli dobří. Ovšem u mne vévodila Zuzana Bydzovžovská , je jako dobré zralé víno. Stačí jí oči, podívá se a je tam všechno, bolest, vztek, pochopení, smíření. Bez zbytečných slov či gest. (07.09.2020)