Darmošlapové

Potkávám je na FF MU dost často. Někteří filosofují o Bohu, někteří po nocích děvkaří, ale všichni jsou živeni maminkami, které v nich vidí budoucí badatele a držitele Nobelovy ceny a nevnímají, že jedné v čem jsou ti jejich potomkové výjmeční, je spotřeba piva a tvrdého alkoholu na den. Proto mám Darmošlapy jako film rád. I když ho sráží melodramatická zápletka o napraveném novomanželovi. Ale to je základní problém celého italského neorealismu. (17.09.2008)

Jak jsem poprvé potkal Felliniho.....veskrze příjemný film o partičce flákačů z patrně severní části Itálie. Ta "romantická" část filmu je v podstatě z dnešního pohledu triviální, ale nijak neurazí. Víc mě však zaujaly pasáže, kde byla banda Darmošlapů pohromadě a trochu mě mrzelo, že na jejich postoj ke společnosti se snímek nezaměřil víc, mohlo by to tak získat ještě o dost zajímavější rozměry....ale to bych asi chtěl na rok 1953 moc:-) Jinak co se týče Lidy Baarové, vzhledem k propagaci nejen na obalu DVD z Levných knih jsem jí čekal v dost větší roli, v podstatě jí tu vidíme jen pár minut. (30.09.2008)

V přehršli americké tvorby se občas u nás objevují i filmové skvosty jiných proveniencí. Líbí se mi Felliniho filmy. Ukazují realitu italského života, kritizují a ironizují různé situace, které přináší život sám. Film Darmošlapové vyprávející o životě pěti nezaměstnaných přátel a ukazující život v jendom přímořském italském městečku patří ke skvostům italské tvorby. (18.06.2006)

Snad první film počínající zralé fáze Felliniho tvorby vybočuje z dobového zaměření na strádání tzv. lidových vrstev a zaměřuje svou pozornost na sociální parazity. Mělkost a prázdnota jejich existence, ta myšlenková i ji doplňující mravní, je zřejmá. Manželský pár středních let, lnoucí k sobě pevnou a nepřestajnou láskou, je přesvědčivý v nenásilné demonstraci svého samozřejmě a nenápadně žitého lidství v pozitivnosti své varianty vůči výchozímu modelu. Je zvláštní, že nikdo si tu nepovšimnul hereckého projevu jedné z nejlepších českých hereček vůbec - tragické i marnotratné Lídy Baarové-Babkové. Felliniho suverénní kresba italského maloměsta, vyznívající nadčasově, se od českých poměrů (HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU) příliš neliší. Lidé jsou tady i tam až příliš lidští ve svém ne-lidství. Půlstoletí starý film italského mistra si uchovává svou svěžest. Divák tu má stále jistotu, že v této oáze ducha bude vždy náležitě napojen i zasycen. (26.08.2007)

Asi jsem tomu Fellinimu konečně přišel na chuť. "Darmošlapové" jsou zatím asi nejdějovější film co jsem od něj viděl a ten happyend tomu taky dost pomohl. Ten příběh se mi líbil, je jednoduchý, ale chytlavý, každý ví o co jde a mě to prostě nějak zasáhlo. Navíc závěrečná scéna, když Moraldo opouští svůj dosavadní život je opravdu mistrovskou ukázkou filmové režie. (08.05.2006)