poster

Passage à l'acte

Krátkometrážní

Rakousko, 1993, 12 min

Režie:

Martin Arnold

Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • dwi
    *****

    Arnold ve svém nejzdařilejším experimentu pracuje s obsahově neutrální scénou z filmu Jako zabít ptáčka (rodinná roztržka u stolu), která je naplněná několika druhy různorodých ruchů. Režisér tentokrát pracuje i se synchronním zvukem, přičemž ho neopomíjí stejně rozpitvat jako jednotlivá gesta aktérů (jedno okénko dopředu, dvě dozadu). Běžné zvuky pod vlivem audiovizuální deformace evokují např. takové hluky jako je kulometná střelba. Arnold destruuje mýtus o Hollywoodu („továrna na sny“) a předkládá vlastní vizi filmového inferna(15.6.2007)

  • panjosef
    *****

    Paráda. Martin Arnold zde naprosto exceluje v rámci svých filmových experimentů. Použitý materiál ze starého černobílého filmu (found-footage) s Gregory Peckem je podroben mohutné destrukci dějové spojitosti, nesčetněkrát se vracíme o políčka nazpět a krátká scéna u rodinného stolu se mění v hotový psycho-strojový mazec. Za doprovodu přidaných zvuků se vše mění do strojových rytmů psacího stroje a kdovíjakých dalších továrních mašin. Nemluvě o rozhovoru mezi klukem a holkou u stolu. Nádherná ukázka toho, jak si lze hrát s celuloidovým materiálem a tvořit nové rozměry vnímání filmového pásu a jím zachycené reality.(25.11.2010)

  • Dionysos
    *****

    Passage à l'acte (= acting out), tedy psychoanalytická kategorie pro popis pacientova jednání, které nahrazuje vzpomínku na traumatickou vzpomínku, jednání tedy nahrazuje vzpomínání na trauma, jež nemůže být připuštěno do vědomí. Arnold jako nejlepší psychoanalytik zkoumá hollywoodskou psyché, aby v jejím chování odhalil, před čím utíká. A přitom osvobozuje film z neuznání sebe sama a své historie. Filmový obraz a sekvence z určité scény se v Arnoldových rukou osvobozují od jediné možné identity, kterou jim připsal scénář, ideologie, kultura, způsob montáže, narace atd. Hollywoodu a Ameriky (nejen) té doby, a mohou bez překážek odhalovat všechna vytěsněná traumata potlačených voleb, které stály před režisérem, stříhačem, scénáristou, producentem i divákem při tvorbě/ vnímání filmu. Subverze vnesená do srdce každého filmového okénka.(28.11.2015)

  • lubospoti
    ***

    Koukám, že všechny komentáře tady jsou vysoce fundované psychologické, filozofické a sociologické úvahy.. A přitom taková blbost, co? :-)(30.8.2017)