Ein Augenblick Freiheit
Pour un instant, la liberté
Bir Anlik Özgürlük
Na chvíľu slobodní
For a Moment Freedom
Režie:
Arash T. RiahiScénář:
Arash T. RiahiKamera:
Michael RieblHrají:
Navíd Akhavan, Behi Djanati Atai, Fares Fares, Michael Niavarani, Ezgi Asaroğlu, Said Oveissi, Numan Acar, Muhammed Cangören, Cengiz Bozkurt, Mehmet Erbil (více)Obsahy(1)
Film Na chvíli svobodní vypráví příběh tří skupin íránských uprchlíků: manželů s dítětem, dvou mladíků, kteří slíbili dopravit děti jejich rodičům do Vídně, a dvou mužů, kteří se přátelí navzdory vzájemným rozdílům. Všem se podařilo uprchnout z Íránu, teď se však nemůžou pohnout z pochybného hotelu v turecké Ankaře, kde den po dni marně čekají na víza. Vynucenou přestávku v cestě za svobodou charakterizují jak naděje, tak naprostá nejistota. Mladý iránský režisér Arash T. Riahi, který od svých 10 let žije v Rakousku, částečně i díky vlastní zkušenosti vystihl nepříjemnou situaci lidí prchajících ze svých domovů a podivný přechodný stav žadatelů o azyl. Všechny příběhy jsou inspirovány reálnými zážitky režisérových krajanů prchajících před totalitním režimem a hledajících v Evropě místo pro lepší existenci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Jako silné téma, ale nějak to prosfištělo kolem mě. Film o iránských uprchlících, kteří se zaseknou v Ankaře v Turecku. Sledujeme příběhy několika rodin a několika lidí, kteří se octli na stejné lodi. Čekajíc na to zda dostanou papíry někam do Evropy. Každý tento čas tráví jinak, jinak snáší tlak, stres a zoufalství. Bohužel mi to přišlo nedobře natočené, příliš roztříštěné. Nešlo to do hloubky. Emoce to ve mě nevyvolalo. Škoda, neb každá postava prožívala zajímavý příběh, leč režisér nám chtěl předložit vše, místo toho dostáváme něco příliš rozbředlého. ()
Na filmu bylo znát, že jej točil Íránec. Íránská filmová produkce již řadu let produkuje výborné filmy, jen se na ně nelze dívat evropským (potažmo americkým) pohledem. Rakouská produkce tak u mě boduje plnými pěti hvězdičkami. Příběh tří uprchlických rodin z Íránu se vlastně rozehrává až v Ankaře, odkud za pomoci úřadů OSN lidé mohou dostat povolení k legálnímu pobytu v některé evropské zemi. Scénárista se pokusil úspěšně promítnout na konkrétních osudech různé možnosti, jaké na íránské emigranty v byrokratickém a protikurdském Turecku čekají. Každý z nich hledá cestu za svobodou po svém, někdo podvody, jiný se dožaduje spravedlnosti u úřadů, ale veskrze jde o lidi bezmocné, jen s velkou touhou. Trojice dětí možná působí trochu nepřirozeně, ale to děvčátko člověka dostane svýma veselýma očima. Právě ten dětský pohled, který nechápe, co se s nimi děje, nerozumí krutému světu kolem sebe, je v tomto filmu výrazný. Když se vdova, vracející se se synkem domů do Íránu, opět zahaluje do muslimského oděvu, člověka až zamrazí... ()
Tak ma po tomto snímku napadlo, že už dlho som nevidel zlý film. Na druhej strane takisto ani žiadnu bombu. Na chvíľu slobodní je potešiteľné dielo, ktoré má tendenciu zaujať široký okruh ľudí, poukazuje na skutočné problémy vojnových utečencov a dvíha palec nad medziľudskými vzťahmi na celej zemi. Veľmi, naozaj veľmi sympatické... ()
Je to politický film, dobře. Je to klasický uprchlický film, dobře. Je to klasický orientální film se všemi klišé a kýčem. Nevadí, co je nejdůležitější je to samotné sdělení, ta samotná studená a syrová realita, která se prolíná celým filmem, kdy beznaděj střídá šťastnější osud, v kterém prostě citové lidské emoce přijdou. Tady to prostě není na škodu, důležitější než samotný fakt klišé v podobě shledání dětí s rodiči nebo veselá scéna s labutí je uvědomění si této uprchlické výpovědi... ()
Není to bůhví jaké umění. Ale je to důležité vidět jako dokument. ()
Riahi sleduje problematiku emigrace z několika úhlů a v pestré mozaice o neustále odkládaném snu o novém lepším světě se tak přes tuny deprese najde i záblesk optimismu. ()
Je stále jasnější, že není možné dosáhnout universálního štěstí všech nespokojených lidských bytostí tím, že se přestěhují do ráje Evropa. Jenže tak to vidím já. Zástupy lidí to vidí jinak. ()