Na sever

Jeden zdanlivo chladný človek, zbavený vonkajších emócií a utápajúci svoje úzkosti v chlaste a fajčení, cestuje po chladnej nehostinnej a zároveň prenádhernej krajine a cestou stretáva postavičky, ktoré sú karikatúrami normality...čo k tomu dodať, je to minimalistické, založená do veľkej miere na benevolencii a nastavení diváka. Môže to byť cool, vtipné a rovnako tak nudné a trápne prvoplánové...Ja som sa na to vyspal a pozitívne pocity prevažujú... Btw - scéna s roztápajúcim sa ľadom a skútrom - parádna!:))) (20.04.2010)

Nejde nakombinovať Ukrutne Šťastných s Alvinom Straightom a zabaliť ich do atmosféry Snowboarďákov. Fakt nie. 2-3 vtipné scény film nerobia. Slovami v kine vedľa sediacej, neustále niečo jediacej, blond girl: " Ty woe! " (12.07.2009)

norska komedie, videl jsem na KV, vyborne zakoncene. (08.10.2009)

Jomar (Andreas Daasmo Christiansen) je zajímavá postava. Chce dobrovolně zůstat jako pacient v psychiatrické léčebně. Jeho lékařka mu to však nedovolí, naopak mu sehnala práci u lyžařského vleku. A zde Jomara začínáme poznávat. CITÁT - Byl jsem nemocný.......... A jak to tak bývá, za vším hledej ženu. Jomar jednu měl a má i syna, dlouho je neviděl. Jednoho pěkného zimního dne se rozhodne....... Chce vidět syna, ale jediným výjezdem z místa, kde žije je tunel a Jomar má z tunelů strach. Dokonce víc než z ohně. Jednou, při sledování televize, kde dávají National Geographic o největších požárech v tunelech se to v Jomarovi hne. Road movie může začít. Film má naprosto úžasnou hudbu (Ola Kvernberg) určitě ji oceníte nejen v sedmnácté minutě. Jomar je muž, kterého musíte litovat a zároveň se jeho činům smát, jinak to snad ani nejde. Tak tedy bere skútr, nějaké léky, cigára, nějaký ten chlast a vyrazí. Cestou onemocní, je léčen, bere si pivo z cizího domu CITUJI - Jmenuju se Jomar Henriksen, mám na severu syna......... potká muže, jenž mu chce dát vše a také jednoho zvláštního poutníka ze skútrem připoutaným k tělu. Prostě taková severská rodinka...... Nejlépe ji asi oceníte při scéně z alkoholem, dámskýma vložkama a vyholenou hlavou. CITÁT - A teď počkáme......... Po mnoha útrapách, poruchách a abstinenci se Jomar dočká konce své cesty, kam ho však zavede to už je na vás. Nádherná je scéna okolo 70 minuty, ale nechci prozrazovat. Nádherná, mrazivá road movie. (08.07.2012)

4.4.2010 ~ Norská road-movie komediální drama, kterého jsme se v kinech nedočkali. To není povzdech, to je poděkování. Tohle totiž vážně patří tak na festivaly, ne plošně do kin. ~ V kinech by to totiž zkolabovalo na tom, že je to hlavně road-movie šmrncnutá dramatem a s velmi drobnými až stopovými prvky vtipu. ~ Jomar má svoji bolístku a po zhroucení žije v ústraní. A pak má také syna, kterého ještě neviděl. A tak se jednoho večera rozhodne se za ním vydat. Napříč pustinou zasněženého severu. Zdaleka ne vždy bude v pustině sám, ani pustina totiž není úplně vylidněná, jen ji obývají velmi zvláštní existence. ~ Problém tohohle filmíku je to, že i kdybych chápal Jomarovu cestu, nechápu některé drobnosti. Jakože například Jomar potká v pustině holčičku, která tam žije sama s babičkou, ti si k sobě do domu vezmou naprosto cizího hromotluka a ještě ho "ubytují" v dívčině pokoji. O ostatních zvláštních případech nemluvě. Zřejmě mi během sledování unikala podstata severského humoru. ~ Jen ten klid zcela a úplně zasněžené země bez lidí a s jen málem náhodně roztroušených domků bych si nechal nějakou dobu líbit. Naprostý klid, jen křupání sněhu a vítr. (19.03.2013)

Sice se v tom skoro vůbec nic nestalo, ale tak to asi mělo být. Jeden milý bumbrlíček, co má rád chlast se rozhodne jet na sever za svým synem, který ho vůbec nezná. Cestou potká jednu nadrženou lolitku, hezouna co se opíjí tamponem na hlavě a dědulu, který zajede pod led. Hezké záběry norské zasněžené krajiny, ale proč to prezentují jako komedii, to mi hlava nebere... (25.11.2010)

za ten krásne useknutý záver (záber), ktorý však povie v podstate úplne všetko, by som kludne dal aj tú štvrtú hviezdičku. Príjemná 78 minútová cesta za úplne obyčajnou normálnosťou a ďalším životom... (30.09.2013)

Pravda, občas to dost pokulhává, někdy jako by se film fakt zastavil a to doslova, na druhou stranu film ukazuje krušný život jakožto daň za přenádherné scenérie. (15.11.2009)

Stařec na zamrzlém jezeře připoutaný řetězem na noze ke svému sněžnému skútru .. to je ten nejstylovější odchod z tohoto světa co jsem doposud viděl, a že jsem toho ve filmu už viděl opravdu dost .. kéž by každý při svém odchodu po sobě takto dokázal uklidit .. kéž bych to dokázal alespoň já, až si budu myslet, že nastal ten správný čas … (10.02.2012)

Roud trip na norský způsob. Pozná se severská tvorba na první pohled. Musím pochválit za to, že tvůrci nesnažili film zbytečně nafouknout, méně je někdy více. A ještě humor, jaký mám rád. (02.02.2016)

Průměrný severský film = nadprůměrný film. Severský humor rozhodně vládne dnešní kinematografii. (31.10.2009)

Velmi příjemná "antidepresivní off-road movie", jak je popisována (Takový Příběh Alvina Straighta, ale na sněhu a sněžném skútru místo traktůrku). Nádherné obrazy zimní krajiny a pěkná hudba. Tohle mi zkrátka sedlo, i přes některé slabší momenty 8/10 (MFFKV '09) (10.07.2009)

Mňo... To bylo náhodiček na jedné cestě. Nene opravdu ne. Ve filmu byla pouze jedna scéna, u které sem měl přirozený, tichý a věrohodný úsměv, který jasně charakterizoval, že ta scéna má něco do sebe (předávka kreditky). Tato scéná neměla žádné kamarádky :). A ta hudba nápadně podobná z Alvina Straighta, taky ee. Občas se nestíhám divit, co vybírají dramaturgové do českých kin, ze skandinávských filmů. Ale můžu říct, že na tenhle film nikdy nezapomenu, páč sem ho sdílel ve vší rozechvěnosti, která nepocházela z toho co se dělo přede mnou, nýbrž z toho, co bylo po mé pravici. V této mimosoutěžní disciplíně by mi nestačilo ani tolik hvězdiček, kolik má americká vlajka.... (09.11.2009)

Dlouhá cesta věčného smolaře za vlastní dospělostí, zabalená do typicky skandinávského mixu úsměvné melancholie a střízlivé iracionality. Norové mají na filmy, v nichž atmosféru dělá scenérie a děj táhnou bizarní, přesto přirozeně lidské postavy, asi nějaké tabulky. Nord vypadá jako natočený přesně podle klasické šablony. Všechno co si divák vybaví když se řekne "severský film", tak je i tady, pečlivě vyvážené a smíchané ve správném poměru. Tenhle přístup mi obvykle vadí, ale stejně jako Američané tu a tam natočí nádherný ryzí "Hollywood", tak i skandinávský recept na stylově čistý snímek dá občas vzniknout živoucímu a opravdovému příběhu. (06.01.2013)

Tyhle severské filmy jsou prostě....jiné. A Nord je jejich dokonalým zástupcem. Nalákal mě na zajímavý příběh, podivně úsměvný trailer i krásu severské přírody v pozadí - a nakonec vlastně splnil očekávání.... Sledování zasněžené cesty za najítím vlastního syna a potažmo vlastní identity je doprovázeno několika podivnými a úsměvnými setkáními a finišuje v jednom z nejpřímočarejších filmových vyvrcholení posledních let (fakt super závěrečná scéna:). Nord je ale také hodně pozvolný a nepříliš divácky vděčný film - přece jen, nebaví kontinuálně, vykresluje pomalu a jeho poselství je ne až tak jednoduše čitelné... Nicméně jako vzorek norské kinematografie vás upoutá stylem, hudbou i hereckými výkony - což rozhodně není málo... (21.10.2009)

Chladné, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. O antidepresivních účincích filmu, zmíněných jako motto, nemůže být ani reč a opravdu jediným štěstím snímku je, že ho režisér nenatáhl do absurdních rozměrů, protože pak by to byla k uzoufání. Stopáž necelých 80 minut bych povinně ordinoval i jiným klubovým kladinám, takže v tomto směru lze brát podobnou střízlivost za velký úspěch, v jehož stínu divákův zájem o probíhající události nestačí spadnout na bod mrazu. Hudba: Ola Kvernberg. 50% (16.12.2009)

Až na pár vtipných scén celkem nudná road movie. (13.07.2009)

Velice příjemná "off-road movie" na sněžném skútru. Hlavní hrdina se na své cestě na sever za svým synem, kterého nikdy neviděl, vyrovnává se svým prázdným životem a cíl, za kterým se pachtí je i bodem zlomu jeho bytí. Po cestě se mu samozřejmě podaří k lepšímu změnit pár dalších životů, asistovat při sebevraždě, něco zničit a hlavně-poznat více sám sebe. Na můj vkus trošku vyumělkované (severské filmy miluju kvůli jejich brutální upřimnosti, kdy jdou nekompromisně člověku až na dřeň jeho osobnosti a my se tomu smějeme a máme při tom husí kůži po celém těle) a sladké, ale jako pohodový úlet k severnímu pólu poslouží výborně. (20.01.2010)

Místy opravdu vtipné, tím jejich severským způsobem. Nezapomenutelné scény! (08.02.2012)

Mám rád tyhle nevšední roadmovie, které člověka inspirují. Síla i slabiny filmu jsou: úžasné skandinávské scenérie, jejich absurdní humor prodchnutý lehkou melancholií, měnící se tempo vyprávění od zběsilého úprku až po chvíle, kdy se děj jakoby zastaví, a originální scény (skútr, tampón...). (07.03.2011)