Na sever

Příjemná, i když v rámci žánru ničím překvapivá, záležitost. Klíčem ke sledovaní bude asi podmínka, neočekávat od filmu něco přelomového. Pokud ji splníte, přinese vám North fajn strávenou hodinu a kus ve společnosti třicátnického lůzra podnikajícího fatalní cestu po zasněžených pláních. (15.10.2009)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

Hodně nudné i na těch necelých 80 minut. Počet hvězdiček odpovídá počtu vtipů, kterým jsem se zasmál. (14.11.2009)

Sníh, sníh a chlast. A mezi tím epizodické útržky ze života pár osaměle žijících seveřanů, trochu depresivních a trochu podivínů. Pár bizardních i vtipných momentů, ale v celku mě to nijak zvlášť neohromilo. Možná až na spojení jízdy na sněžném skútru s country hudbou... Pomalé, rozvláčné a polodokumentární, (dlouhé statické záběry na nic nedělající obličej....), asi nebudu největší fanoušek takových filmů. Minulo mě to možná krapet podobně jako Kurz negativního myšlení. (24.12.2009)

Opravdu příjemný film, který potěší typickou severskou kamerou i režií, a zároveň překvapí, v popisu již zmiňovaným, antidepresivním nádechem. 5* - 90% (24.12.2009)

Pár vtipných scén a hodně smutku, prostě pravdivá výpověď o životní samotě obyčejných lidí. (18.08.2010)

Krátký film o jednom putvání. Nazval bych to eskymáckou roadmovie. Sice je to v Norsku, ale nevadí. V této hnusné zimě nezimě jsem potěšem záběry zasněžené krajiny. Jedná se příběh putování na sever Norska, kdy týpek potkává po cestě hodně zvláštní lidi a nejednou se dobře zasmějete. A zasmát se smrti je prostě typický severský černý humor. Přesto je tento film hlavně komorní. 75% (20.01.2014)

Norové to mají na dalekém severu s psychikou těžké a tento film je natočený opravdu ostrým severským stylem, který tomu odpovídá. Užil jsem si "obsáhlé" dialogy seveřanů i záběry ze života místních lidí... jedná se o unikát... (27.10.2010)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2008. (06.03.2012)

Celkem chápu, že někoho nebavilo se na to dívat: ale právě v tom mě přijde výstižnost toho filmu. Ta nechuť pohnout se dál a vybabrat se konečně z čehosi je naopak naprosto skvěle zachycená. (21.02.2016)

Seveřany mám opravdu v oblibě, Erlenda Loe obdivuji ještě o něco víc než ostatní. Jeho scénář byl podkladem pro tento film. (18.10.2009)

Bělostné zasněžené pláně v lůně hor. Vyhořelý chlap v depresi rozhodnuvší se - po vyhoření obydlí - poznat svého čtyřletého syna žijícího kdesi na severu. Na své cestě potkává ještě větší osamocené ztroskotance. Povzbudí se navzájem. Vzplane další oheň (respektive bouda). Severský suchý černý humor jako ledové ostří protne občas filmové plátno (či bednu v obýváku). Ledový klid. Muž a dítě. Setkání…titulky. Pozvednuté obočí: Konec?(!) *** V paměti obraz bělostně zasněžených plání a čirého vlídného klidu… *** Norská road-movie nemající začátku ni konce… (01.02.2014)

Netradiční severské road movie s notnou dávkou sucheho humoru a skvělou hudbou. Velká pohoda. (11.01.2016)

Moc hezký film, který nám mimo nádhernou přírodu ukazuje krátké úseky ze života podivuhodných bytostí, které na své pouti potkává hlavní hrdina. Který vlastně jediný má na podivnost jaksi právo - víme o něm, že se léčí na psychiatrii. Nevtíravá hudba, která umocňuje vizuální složku filmu taky potěší. (13.02.2016)

U tohodle filmu jsem tak trochu neměla tušení do čeho jdu, možná proto jsem byla celkovým pocitem po shlédnutí mile překvapena. Ze začátku trochu zmatené, s postupem času lepší a lepší. Epizodky hrdinovy cesty za synem osvěžují a hřejí při pohledu na tu vyprahlou, zimou a větrem ošlehanou pustinu norských plání. Po nás potopa, po Jomarovi prach a popel :-)) 4 hvězdy, konec eno nuno. (31.10.2009)

Co se mi líbilo - hudba, přemýšlení o tom, jestli je lepší vyjet na cestu na sekačce nebo na skůtru, některé scény (rozhodování před tunelem a jeho průjezd a také to jak vyřešil skůtr přivázaný k noze - už jsem se bál, že se nic nestane a tohle bylo výborné), taktika spálené země a konec. Co se mi nelíbilo - tak třeba scéna s tankama. Jakoby měli možnost točit s nima a tak toho chtěli využít. Nesourodost celku. Ale píši po týdnu a na spoustu věcí si z filmu vzpomenu s úsměvem. 7/10 (FK 27.1.2011) (02.02.2011)

Hodně podařený severský film o člověku, který prostřednictvím cesty mrazivou krajinou hledá sám sebe. Na své cestě potkává lidi rozmanitých povah v různých etapách jejich života. Krásné severské scenérie celému snímku dodávají zvláštní kouzlo. Je zřejmě úmyslem, že příběh pojednává pouze o cestě jako prostředku ke změně, snad k cestě k životu, cestě z deprese, k rodině, zdopovědnosti..Cesta samotná není tak dlouhá, aby nedojel bez toho aniž by se někde delší dobu zastavil, údolí Tamok je kousek, ale je třeba aby něco prožil, někoho poznal a něco si uvědomil..než zastaví u domu svého syna. (26.04.2012)

Opravdu velmi "antidepresivní" film. Sice jsem tam na severu nikdy nežil, ale tak nějak si vlastně představuju, že by tam život mohl ubíhat. ...pohoda... (08.01.2010)

Příjemná změna po záplavě Americké filmové produkce, která mě v poslední době potkala. Typické severské "odsýpání" děje mi víceméně lahodilo. Jomar, jako podivín, který v kuse jen chlastá, kouří a dost často něco podpálí je zajímavá figurka, které divák moc neporozumí, ale jeho setkání s nahodilými přáteli je fakt poutavé a moc se mi líbila každá z těch postav. A konec, ten je vážně krásný. Kdo má v lásce typické dlouhé a mnohdy divné záběry bez vysvětlení, přijde si na své. Malá lahodná třešnička. 75%. (23.01.2010)

Norský off-road-movie v hlavní roli s otylým duševně nevyrovnaným mužem Jomarem cestujícím převážně na sněžném skútru do údolí Tamok, nějakých 100km severně od Tromsø. Tento depresemi stíhaný exot je navíc alkoholik, neustále popíjí záhadný nápoj z velkého kanystru, pojídá plné hrsti prášků a každého, koho potká, se ptá, jestli nemá něco na pití. Náhodné setkání s různými bizarními postavami vrací Jomara postupně zpět do reality a nakonec se mu podaří dosáhnout kýženého cíle. Čarokrásná nádhera norské zimní přírody dodává snímku jiný rozměr, avšak nemůže zakrýt jednoduchost příběhu. (03.01.2013)