poster

Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem

  • český

    Ti, co mě mají rádi, pojedou vlakem

  • francouzský

    Ceux qui m'aiment prendront le train

  • anglický

    Those Who Love Me Can Take the Train

  • český

    Kdo mne má rád, pojede vlakem

    (festivalový název)
  • český

    Ti, kteří mě mají rádi, pojedou vlakem

    (festivalový název)

Drama / Romantický

Francie, 1998, 122 min

  • Flakotaso
    ****

    Je to postavené na podobném principu jako Desplechinův Vánoční příběh (omezený prostor a čas, tuny postav mluvících přes sebe, vyjevování rodinných vztahů a starých křivd, typicky francouzské zcizování zdánlivě neprostupným intelektualismem), ale mnohem lepší, přestože o nic méně náročné na sledování. Unikátní práce s kamerou a výtečný "dolanovský" 90s soundtrack (tedy, až na pekelnou Bjork...). Závěr je jak z raného Tykwera nebo Medema.(18.11.2014)

  • Idego
    **

    Zmatené a natahované, přitom zároveň bez prostoru, ve kterém by se mohly postavy a hlavně jejich minulost a konflikt víc rozvinout. Až na dvě tři výjimky tak všechny potenciálně dramatické okamžiky vyznívají naprázdno, protože člověk nestíhá sledovat, kdo je kdo, netuší, cože to jejich drama vlastně je, a vše je tak pro něj jen tlachání o ničem.(28.1.2017)

  • ivishka
    **

    "Nadělali jsme mnoho chyb, ale alespoň jsme si nenalhávali, že se milujeme...". To je tak vše co mi utkvělo v paměti z tohoto potrhlého většinou konverzačního filmového "dráma". Někdo má zvrácený smysl pro humor a dokonce ani po své smrti se neubrání menší legrácce dát dohromady všechny ty rozporuplné postavy ze svého života a ať se s tím sami popasují. Dost možná stál Jean-Baptiste někde bokem a smál se všem - nejen na podivném pohřbívacím ceremoniálu. Je to tak, že francouzská tvorba mě NIKDY nepřestane udivovat...existují filmy co jsou naprostou delikatesou kinematografické "gastronomie" třeba taková Amelie z Montmarteru nebo Delicacy...pak jsou podivné psycho filmy co nemají hlavu ani patu a staví své úspěchy na úchylnostech jako je Pianistka, hudební lahůdky a nebo komediální etydy - Slavíci v kleci, Mikulášovy patálie...akorát si tuhle věc nedokážu zařadit nikam a dokonce i taková Pianistka má nějákou svoji kolonku...zjevně je to road-movie,romantika???? či drama? nikoliv...122 minut bezduchého plácání o mrtvole. Ale musím uznat, že jsem u toho neusnula to přidává filmu menší plus. Dalším plusem filmu je podle mě málo propíraná gayská "menšina" ve Francii, která se mi prezentovala pouze minimálně a to ve filmu C.R.A.Z.Y ale tady je to trochu lépe zobrazené ale stejně dosti minimálně. Vážně uvažuji nad tím, že nemám absolutně žádné predpoklady k tomu pochopit jakoukoliv francouzskou tvorbu.(17.10.2012)

  • Adam's
    **

    První polovina filmu: tři hvězdičky. Zajímavě načrtnuté dějová linka. Skupina příbuzných se sjíždí na pohřeb "hlavy rodiny". Dlouho se neviděli a bylo jim dobře. Uposlechnou však poslední přání zemřelého a společně vyrazí vlakem do Limoges, kde si přál být pohřben. Ve vlaku se rozehrávají stěźejní dramata, dovídáme se kdo s kým a proč se nemá rád. Emoce dosud udržované pod povrchem doutnají a filmové postavy se ucházejí o naše sympatie. Není jich moc k rozdělení... Druhá polovina filmu: půl hvězdičky (za herecké výkony). Děj se přesunuje po pohřbu do starobylého sídla. Režisér promarnil možnost ukončit se své dílo se ctí. Nastupují zdlouhavé scény, v nichž si hlavní aktéŕi jeden po druhém vylévají svou zlost a nenávist vůči ostatním. Zuří, uráží a ničí vše co jim přijde do cesty. Nebo se zpovídají ze svého zoufalství spřízněné duši. To vše se ale odehrává v mikrosvětě filmového plátna. Divák nemá ani tušení, proč se tak děje. Ví jen, že jsou všichni z nějakého důvodu na sebe naštvaní. Vydržet usledovat proč se chovají tak jak se chovají vyžaduje mnoho sil. Až příliš mnoho. Hodnocení: dvě hvězdičky. Jedním slovem zdlouhavé.(7.7.2009)

  • Anderton
    **

    Všetci, kto nemajú radi gay porno vo vlaku, prepnú na chvíľu na iný kanál. Potom možno nazad, ale už to nebude ono. Možno je tento film kvalitný, lenže ja som sa v zmäti postáv príliš nevyznal a režisérsky prístup mi to ani nijak neuľahčoval. Takže mi nakoniec bolo jedno, kto je kto, kto s kým spáva, kto je gay, kto je transvestita a kto je nakoniec mŕtvy. Ak by to bolo o 20 minút kratšie, bol by som aj ja k filmu ústretovejší, ale udržať pozornosť pri tomto type osadenstva po celý čas bolo v mojom prípade nemožné. Rodinka sa volá Emmerichovci, takže film bude artovou metaforou na zkomercionalizovanú hollywoodsku kinematografiu, ktorej sa predávajú za veľké peniaze európski tvorcovia. Asi preto režisér svojich hrdinov tak nenávidí. Čo na to Roland? No bodaj by to tak bolo, aspoň by som mal pocit, že som v tomto filme niečo pochopil. V krátkom zábere tu zahliadneme časopis Depeche mode, takže film je povinnosťou pre všetkých depešákov, našťastie je to na začiatku filmu, nemusia trpieť dve hodiny.(12.3.2013)