Režie:
Aleš KisilKamera:
Diviš MarekHrají:
Bohuslav Reynek (a.z.), Jana Preissová (vypravěč), Lukáš Hlavica (vypravěč), Ivan Martin Jirous (vypravěč)Obsahy(1)
Básník a grafik Bohuslav Reynek se pro svou pokoru a duchovní sílu stal už za svého života legendou. Počátkem šedesátých let, malíř Jan Zrzavý píše: V Petrkově u Havlíčkova Brodu žije ve svém rodném domě básník a malíř Bohuslav Reynek. Byl to kdys krásný a velký selský dvůr, dnes je to smutná zřícenina, dvůr plný bahna a močůvky, drolících se zdí... Po zabrání majetku mu zbylo jen stádo ovcí, jejichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bědném zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách a ryje své vidiny do měděných destiček a veršů. Podobně jako Jan Zrzavý je i básník a grafik Bohuslav Reynek velkým solitérem českého umění. Žil ve zdevastovaném rodinném statku, zaměstnán jako pasák ovcí, cílevědomě zbavován všech nadějí. Starší syn Daniel mohl pomáhat v budování socialistického státu jen jako řidič náklaďáku, zatímco mladšímu Jiřímu byla doživotně státem předurčena role krmiče prasat. Mezi tím vším se pohybovala jejich matka, básníkova manželka, básnířka Suzanne Renaud, nefalšovaná dáma, které byl po roce 1948 znemožněn jakýkoli kontakt s rodnou Francií. A tehdy se zrodila legenda o umělci žijícím ve františkánské pokoře, legenda, která mohla v 60. letech vejít alespoň částečně ve známost a která ovlivnila řadu lidí. I ty nejprostší věci dostávají v Reynkově díle zvláštní dimenzi. Dívat se na jeho obrázky a poslouchat jeho texty, je jako nahlížet do světa, zasutého hluboko v našich duších. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Aké hlboké bohatstvo ducha, aká sloboda v tej bezútešnej a krutej realite, v tom socialistickom besnení, potláčajúcom krásu a všetko božské a ľudské.... Áno, krásny dokument o krásnom človeku! ()
Dokument, který mi nechybí v mé sbírce, protože mě vždy zajímají lidi podobní Reynekovi, co poznávali život přes vlastní tvorbu, a dovedli o tom poznávání zanechat zprávu, která mě obohacuje. Jen poznámečka - nelíbí se mi , že mu někdo řídil život a jeho dětem. Vybrali si, komunisti neměli větší moc než nacisti či Habsburkové. ()
Velmi citlivě natočený dokument o křehkém a intimním světě Bohuslava Reynka. Pokud má divák o Reynkovi žádné nebo jen velmi malé povědomí, dokument jej citlivě vede a sděluje všechno podstatné, pokud však Reynka a jeho dílo zmíněný divák dobře zná, i tak se dozví mnoho zajímavého, nehledě k tomu, že už jenom záběry Petrkova, rodinného statku, krajiny, ale také vzdáleného pobřeží Francie či Grenoblu, skvěle a citlivě vybraných básní a grafik, to všechno samo o sobě stojí za vidění a slyšení. Bezchybná je i volba I. M. Jirouse jako toho, kdo propůjčil svůj hlas Reynkovým básním. Právě jeho neškolený a poněkud zastřený hlas s nimi skvěle souzní. Dokument není přeplněný fakty, ačkoli se jim nevyhýbá, ale naopak věnuje v podstatě největší místo možnosti jednoduše se kochat verši, grafikami, krajinou... Ocenit je nutné i to, že nejde o nějakou Reynkovu glorifikaci. Takhle má vypadat povedený dokument... 90% ()
zvýšená citlivost ("kde je potřeba poezie a menší možnost platební, tam klidně slevuj") . . . . . "Středeční zahájení výstavy grafického díla Bohuslava Reynka by vyděsilo člověka, který má k jeho tvorbě nějaký vztah. Pompézní procesí z Hradu, přivazování tělnatého herce na kříž, bušení do bubnů a kanonáda, chyběl snad ještě ohňostroj. Dál od Reynka už jít nešlo. Druhý den však již po monstrózní overtuře nebylo ve Valdštejsnké jízdárně ani stopy. Zbyla jen výstava, která je jednoduše krásná a v rámci možností tichá a pokorná." . . . (začátek článku "Vesmír, který se vejde do dlaně" z pera Jiřího Peňáse z novin Lidových, pátek, 18.4.2014) ()
Takhle si představuji dokument! http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186292428-blazen-jsem-ve-sve-vsi/20456226264 Zapomněla jsem tenhle nádherný dokumentární film ohodnotit. A přitom jsem ho viděla tolikrát, mimo jiné také před dvěma lety na velmi šťastně pojaté výstavě v Galerii hl. města Prahy. Nová výstava, která se chystá ve Valdštejnské jízdárně od 16. dubna 2014, je ohlašována nevhodnými billboardy, které se nejenže nehodí k charakteru Reynkových děl, ale přímo intimní svět básníka a grafika dehonestují! ()
Hezký dokument s příjemně nepatetickým Jirousem čtoucím Reynkovu poezii. Ale na můj vkus dokument příliš akademický, stavějící B.R. na piedestal, což je něco, o co by on sám téměř jistě nestál. Kde je zmínka o tom, že svoji ženu neoslovoval, prakticky ignoroval ji i její potřeby a dokonce jí ani nešel na pohřeb? Kde se mluví o tom, s jakou chutí se smál blbým fórům jako "dědeček nám puknul do zélí"? Kde je zmínka o zhruba deseti letech, ve kterých nevycházel z domu, protože všude viděl přízraky? Ne, že bych si Reynka nevážil a neměl ho rád, nicméně mlčení o jeho slabších stránkách a naopak neustálé omílání frází s ním spojených (františkánsky skromný člověk, co miloval své stádo ovcí, prosťáček, don Quijote co si po večerech ryl své destičky) z něj dělá pomník, fosilii, ale nikoli živého člověka, do kterého by se člověk dokázal vcítit. Mnohem lépe na mě zapůsobila kniha rozhovorů s Reynkovými syny Kdo chodí tmami. Zde Daniel a Jiří vzpomínají na tatínka zcela nesentimentálně, ale podle mě o to dojemněji. Dozvíte se tam třeba, že úvodní věty tohoto dokumentu (,,Jaký to ubohý a hloupý život, myslí si asi většina dnešních lidí. Nemá tušení, že pan Reynek by s nimi neměnil a že je velmi šťasten..") napsal Jan Zrzavý, a samotný Reynek, když je slyšel, reagoval pobouřeně: ,,Co on může vědít, kdo je šťastnej?!" Myslím si ostatně, že i Blázen jsem ve své vsi je film, který by se Reynkovi nelíbil. ()
Barnumská reklama na Reynkovu výstavu, která v tisku byla k nepřehlédnutí, mi aspoň připomněla tento pozapomenutý dokument, který je téměř dokonalý a který říká podstatné o Reynkově životě a díle. Jeho synové jsou dobří průvodci, kteří zabraňují přílišné idealizaci Reynkovy osoby, polidšťují ji, činí ji bližší. Ten obraz B. Reynka převzatý ze starého černobílého dokumentu či fotografií Dagmar Hochové - jak sedí na štokrdleti u kamen a rýpe do destičky, zatímco se vedle zřejmě vaří ty brambory pro prasata, je tak symbolický. Kdo má co říci, řekne to i bez velkého atelieru, národního umělectví, sponzoringu či marketingové podpory. Věřím, že když Reynkovo dílo přežilo mrazivou nepřízeň minulého režimu, přežije i nynější pokus u tržní vytěžení, které se jistě týká jen jeho díla obrazového neb básně se zatím zpeněžit nedají. ()
Fajnový pocitový dokument... https://gloria.tv/video/FphnnCcpTydB1AJkfh3jihzkP Suzanne Renaud.. ()
"Kde je velká potřeba poezie a malé platební možnosti, tam dávej slevu." Takhle prostě uvažoval i žil Bohuslav Reynek. Krásný dokument o krásném člověku. Nezbývá než poděkovat Šandíkovi, že mě upozornil na tento dokument i že tady tak dobře shrnul jeho přednosti - netřeba tedy opakovat. Zajímavé komentáře: Šandík, WANDRWALL, prkalil. ()
"Blázen jsem ve své vsi, znají mě smutní psi..." Zamyšlení nad básníkem... představu si o něm neuděláte, je to uchopeno povrchně, nesystematicky a mdle, jak jen to ČT umí. Ale ani toto rozvláčnělé zpracování nic neubírá na zajímavosti Reynkově osobnosti. ()