Džusový román

Hrůzná realita socialistického československa v tomto snímku prosakuje více než je zdrávo, vše je umocněno neustálým (většinou falešným) zpěvem, u kterého jsem si především "na zábavě" říkal, jestli už je to cílené mučení diváka nebo se Fero Fenič snaží o podobnou atmosféru jako u Formanových raných filmů. Navíc příběh moc nedává smysl, koitus se očividně spíše nestal, přesto se všichni chovají jako že ano. Vše zachraňuje jen krásná Alena Mihulová, přičemž dojde i na full frontal. Bez Alenky by to bylo na dvě hvězdy s jejími perfektními vnadami jsou to poctivé tři. (03.10.2023)

Tak jsem dnes viděl díky České televizi tento Feničův debut a musím říci, že se mi líbil snad víc než před téměř 30 lety. Hned jsem se šel podívat, jak si stojí na ČSFD a opět jsem nebyl překvapen. Není ani mezi 300 českými filmy. Ale tam nenajdu ani jiné podle mě kvalitní celovečeráky. Není smutné, že v žebříčku nejlepších filmů jsou nejvýše až Pelíšky, ale ani ty se nevejdou do první desítky? V celé stovce jich je jen 14. Nic proti filmu Grand Torino, Smrtonosná zbraň nebo 12 úkolů pro Asterixe. Jsou to určitě dobré filmy, ale kde je proboha Markéta Lazarová, Holubice, Postel, Jako jed, Starci na chmelu, z těch novějších třeba Občanský průkaz, Želary, A bude hůř, Poupata nebo Ve stínu. Takže asi těžko čekat, že více z vás ocení tento vytříbený snímek. Skvělá práce s hudbou a její textovou paralelou s příběhem. Neskutečný záběr ze svatby, kdy si steadycam přebírá v jediném dlouhatánském záběru postavy a já si jen v duch představoval tu souhru jednotlivých profesí na place, protože takhle dlouhý záběr se v komunistickém Československu setsakra prodražil. Na titulcích najdeme osobnosti ve svých profesích - Jaroslav Brabec, Miki Jelínek, Jiří Zavřel, Petr Nikolajev... Režie a scénář je tak, jak se to někdy povede v rukou jedné osoby a na filmu je to znát. Režisérova dokumentární zkušenost, výtvarná kamera a skvěle vybraná místa natáčení. Dalo by se o tomto filmu napsat mnoho. Bohužel zapadl a tak musím souhlasit s kamarádem bohemia regentem, ža doma není nikdo prorokem, protože na IMDB má 80%. My se ke svým tvůrcům chováme velice podivně. (17.03.2013)

Mě nikdy nenadchly Lásky jedné plavovlásky a ani zrovna nejsem fanda Miloše Formana. Proč to sem píšu? Protože tenhle film je plný převzatých a vykastrovaných postupů z rané Formanovy tvorby, díky čemuž nepřináší nic svého, až teda na barevnější textury. Režie sice solidní, líbila se mi i Brabcova kamera s jeho typickým fetišem na přesvícené body, sem tam se objeví něco vtipného a určitou sílu má i ústřední zápletka, jen je to celé dost okoukané, obyčejné a nevýrazné. Druhý Feničův film vypadá mnohem osobitěji, takže někdy zkusím i ten, ale Džusový román mě moc neoslovil. Vlastně je to v tuzemské tvorbě jeden z nejčistších příkladů filmu z kategorie jednorázových záležitostí. 3* (06.03.2024)

Přirovnávat tohle k rané Formanově tvorbě je jako srovnávat škodovku s mercedesem (obě auta mají přeci taky 4 kola). Tenhle film je prostě taková zbytečnost o 100x omílaném ničem. Nudní herci, až na Alenu (ta byla pesimisticko depresivní), nudný depresivní scénář, nudná kamera, zbytečně prvoplánově nudná depresivní režie, nudná hudba. Prostě nuda a deprese kam se člověk podívá. Bylo mi asi tolik co Aleně v té době a určitě jsme neřešili takové "životní důležitosti" a už vůbec ne tak vážně. Spíše jsme si ze všeho dělali srandu. Pokud ale chtěl pan Fenič ukázat, jak mu bylo za komoušů špatně, pak se mu to povedlo. (15.02.2012)

Hned na začátku filmu diváka zaujme titulní skladba, která výborně vystihuje celé toto dílo. Poté následuje hodně hořká, místy úsměvná podívaná o dívce, kterou v životě nic nečekalo a jí to (překvapivě) nestačilo. Nejde sice herecky ani dějově zrovna o zázrak, ale lepší 3* si tahle záležitost určitě zaslouží. „Postavíme si barák, koupíme auto, dítě už je zařízený…co víc bych si mohla od života přát?“. (27.12.2012)