Ivan Hrozný

Režisérovi se podařilo přesvědčivě zachytit atmosféru tehdejší doby. V jednání a rozhodování jsou jasně patrné prvky orientální despocie, pro ruské vládce celkem typické. Vztah Ivana a opata Filipa odpovídá daleko více tomuto modelu než vztahu mezi Jindřichem II. a Thomasem Becketem ve výborném Becketovi. Trochu mně chybělo alespoň pár flashbacků, které by přiblížily drsné strádání Ivana v době jeho dětství a dospívání a krutě neurvalé chování bojarů vůči němu. Ivan pak působí jako totální paranoik (než by jím zcela nebyl), ale některé vzpomínky z minulosti by ho umožnily přece jen trochu chápat. Při vší děsivosti Ivana byla jeho vláda přece jen o něco přijatelnější než předchozí vláda bojarů. (04.08.2011)

Hned na začátku mě vyděsila krutost při zabíjení slepic, to si opravdu nemohl režisér odpustit, bylo to nutné? Zvířata strašně trpí v celém filmu, to je jistě zbytečné. Ani pro vykreslení ruské krutosti není něco takového nezbytně třeba. Jinak se jedná o sice relativně účelový a lidový pohled, vystihující ovšem zároveň to podstatné nejen z období panování jednoho šílence, ale i ruského vnímání a prožívání, kde velikost a její projevy jsou legitimitou in se. Atmosféra dobrovolného strachu, tyranie, megalomanského požitkářství, krutosti i kolektivního myšlení je v Rusku jako doma snad na doživotí. Ano, je to spíš vykreslení psychické poruchy než historická freska, myslím že film není hlubokou analýzou, ale takové prostě není Rusko. Přímočarost a viditelnost první linie vítězí v Rusku i ve sdělení tohoto díla. Je to film o nemožnosti žít v přímém stínu zla šílené moci, film o nejsvrchovanější bezmocnosti, která je prokletím krajiny, respektive ruského lidu. Mamonov a Jakonvskij podávají dokonalý výkon. (17.11.2014)

Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o ruskou historii a chcete se něco dozvědět o životě prvního ruského cara, tak tento snímek vřele nedoporučuji. Autoři se zde totiž orientují na velmi krátké časové období vlády. Navíc se zcela (a pouze) zaměřili na tolik známé krutosti tyranského vladaře. Ivan IV jako reformátor zůstal zapomenut, stejně jako vítězství nad Tatary a územní expanze na Sibiř. Ani Pyotr Mamonov v titulní roli mě moc nepřesvědčil. Naopak Oleg Jankovskij v roli metropolity, nositele duchovních hodnot, byl vynikající. Film je pro mě zajímavý hlavně díky němu, jeho vztahu k carovi a mučednictví. On totiž nabízí humánní alternativu v atmosféře plné kruté despocie, paranoie a nelidské brutality. Díky této konfrontaci a dobovým reáliím má film atmosféru. Některé scény na mě zapůsobily opravdu silně. Třeba ta s „božím“ soudem, kdy car předhodí šlechtice medvědovi, načež se malá holčička rozeběhne s obrázkem Panny Marie do arény za křiku „Míšo, Míšo, nedělej to!“ Zvrácená krutost nechává vzpomenout některé nechvalně proslulé římské císaře. Moskva jako 3. Řím a car jako nástupce starověkých císařů. Autoři ale tímto svým pojetím vyobrazili Ivana IV spíš jako Nerona nebo Caligulu než jako Augusta nebo Trajána. Pravda bude asi někde mezi. 61% (08.08.2011)

Ten kto nepozná históriu a nepozná povahy ľudí a najmä správanie ľudí v histórii by sa nemal suverénne k niečomu takémuto vyjadrovať a odsudzovať. Avšak nesúhlasím s názormi, že blázon a človek posadnutý zlom by nedokázal vládnuť roky. Vládcovia sú totiž ľudia a ak sa obklopia podobnými ľuďmi a dajú im moc a silu nad inými, ktorých navyše kŕmia propagandou a vytvárajú určitý obraz, ku ktorému dopomáhajú zvyky, povaha a mentalita ľudí, je možné všetko. Trochu ma mrzelo, že sa tu opisuje len koniec vlády tohto cára, vynechávajú sa také veci, ako že zabil svojho jediného syna, vynechávajú sa podstatné časti z jeho vládnutia, ale na druhej strane je to výstižný opis jeho vlády. Ukážka toho, ako viedol vojnu, kde ho okolité krajiny porážali, ako intrigoval, keď napríklad rozsudky boli dopredu dané a nechal ich vykonávať metropolitu s tým, že sa ľudia museli väčšinou priznať, už len keď boli podozriví a nespravodlivo obvinení, lebo inak, ak by nezomreli rýchlo, museli by trpieť mučením. Ukazuje sa tu akými posadnutými a zlými ľuďmi sa obklopil a akí boli mnohí naivní a cára mali za niečo viac, ako bola samotná viera a náboženskí predstavitelia. Tí často znášajú muky a neopustia svoju vieru, čo mi je sympatické. Film je rozčlenený do zaujímavých častí, má skvelú kameru a výborné obsadenie. Pri tomto filme som si uvedomil, aké je všetko pozemské zbytočné a dokonca aj moja láska ku Slovanstvu je neporovnateľne menšia, ako láska v dobro a v dobro samotné, čiže Boha. Je to pre mňa opäť mierne duchovný film, ktorí ukazuje, ako si vie človek prispôsobovať Bibliu a náboženské veci svojej povahe, svojím zámerom. Tu cár zo seba vlastne robí neomylného a koná úplne opačne, ako by mal a robí iné veci, než ku ktorým sa modlí. Napríklad spomína judášovu zradu veľmožom pri stole a pritom sám dáva metropolitovi judášovský bozk zrady a smrti. Prostredie filmu nie je nijak prikrášľované a je vykreslené tvrdo. Pri tomto filme som sa nenudil, naopak ma napĺňal určitým hnevom a bezmocnosťou nad správaním ľudí a tomu, ako si dokážeme takýchto ľudí vytvoriť a udržať si ich pri moci. Akí vieme byť hlúpi a zlí. Záverečné slová: "Kde je môj ľud?", pre mňa hovoria za všetko k vyvrcholeniu jeho života. Toto nemal byť akční film, ale je to historická dráma s určitým psychologickým a duchovným nádychom o zlom vládcovi a človeku, ktorí sa ho snažil zmeniť, no nepodarilo sa mu to. To, že to nie je klasický hollywoodsky klišé, pózerský, umelý a senzácie vytvárajúci komerčný snímok ešte neznamená, že nie je dobrý. Tu ide o psychologické vykreslenie a niečo okolo toho a tak isto ako aj film Kandahár, ktorý je založený na skutočnej udalosti a tam nejde, čo vymýšľať alebo film Návrat, ktorý dáva psychologicko až mystický pohľad na život nie sú zlé a na zahodenie. Sú iné a treba ich brať jednotlivo s pochopením určitých vecí, čo sa týka ľudskej duše, povahy, psychológie a histórie. Nečakajte, že Rusi budú kopírovať Hollywood, mne dokázali, že vedia točiť kvalitné filmy a to som ešte do hĺbky ani tú ruskú dušu podľa mňa nepochopil, aj keď jej z väčšej časti rozumiem. (23.05.2012)

Napokon prekvapivo slušné. Po technickej stránke bola sklamaním bitka o most pri Polocku, inak však kostýmy, hudba, výprava boli svojské, niečím medzi slušnou československou televíznou inscenáciou a nenabubralým hollywoodskym veľkofilmom. Uznávam, že to neznie príliš lichotivo, ale inak to popísať momentálne neviem... V každom prípade: takmer počiatočná scéna vystupovania cára z modlitebnej miestnosti cez palác na "verejnosť", pri ktorej sa za zdatnej asistencie hudby mení odením a správaním z kajúcnika na vládcu, stála za to, hoci sa po nej nedokážem zbaviť pocitu, že snaha o "formu" tu zohrala možno až prehnanú rolu (formu ja ale niekedy rád!). Miestami človek síce pochybuje o tom, či sa príliš netlačí na pílu (niektoré scény mučenia či tej či onej hystérie), súhrnný dojem mám ale pozitívny. Celkový obraz Ivana IV. je tu pravdaže nepochybne schematický (vládca veľmi sebaistý a neistý, zbožný a nekresťanský zároveň), ale hľadať historické poučenie vo filmoch by bolo problematické (ak to je vôbec relevantné v "odborných" textoch, obzvlášť v prípade takýchto niečím výrazných a tzv. kontroverzných postáv) a nejakých schém sa z nás ostatne nevyvaruje napokon nikto. - Predsa len jedna poznámka: cár mal v dobe, o ktorej sa odohráva film, na krku iba necelú štyridsiatku, ale herec je navidomoči podstatne starší. Napriek tomu je, myslím, vybraný dobre (bez toho, aby som zdieľal Verbalovo odôvodnenie hodnotenia castingu ako výborného). - Sujetovo ide do značnej miery o akúsi becketiádu v ruskom prostredí (konflikt "zlého" vládcu a "dobrého" cirkevného predstaviteľa) a z pozícií počínajúceho 21. storočia traktovanú fresku autokratického niečím "inšpirovaného" násilia. Hlbšie psychologické analýzy som tu síce bohužiaľ nenašiel (možno to ale bolo napokon rozumné), no obe základné témy boli podané bez prehnanej naliehavosti a väčšinou tiež komerčného balastu. A tiež bez "akcií" a akosi rozjímavo, čo v konečnom dôsledku asi napomáha tunajšiemu nie príliš nadšenému celkovému hodnoteniu filmu. Všeobecne to odporúčať asi nemožno, ortodoxným milovníkom historických filmov, ku ktorým sa radím, však áno. (03.03.2013)