Režie:
Ján NovákKamera:
Patrik HoznauerHrají:
Jan Přeučil, Stanislav Zindulka, Eva Hrušková, Tomáš Šulaj, Petra Vlčková, Norbert Lichý, Josef Kubáník, René Pelán, Kamil Pulec, Ondřej Biravský (více)Obsahy(1)
„Tak kde, u mě ani u tebe doma to nejde, tak kde?“ zlobí se lehce namachrovaný Jakub na svou přítelkyni. Ještě neví, že dnes opuštěné vězení v centru Uherského Hradiště, do kterého vlezou, aby si trochu užili, není tak úplně prázdné. „Co sakra chcete vědět?!“ řve Jakub při výslechu na policii o několik hodin později. Právě prodělal cestu časem, když se z ospalé prázdninové nudy léta roku 2009 přesunul do brutální atmosféry komunistického žaláře z padesátých let minulého století. Jemu se cestu do civilizované současnosti nalézt podařilo, jenže jeho holka tam zůstala. Ve zdech vězení, v epicentru krutých výslechů doprovázených bitím a mučením. Dokáže ji zachránit, nebo se neplánovaně přidá k obětem zvůle komunistického režimu?
Thriller s prvky hororu se natáčel v místech, kde Alois Grebeníček mučil své oběti elektrickým proudem. "Nemám ponětí, co všechno dotyčný režisér v tom filmu splácal, kolik nehorázných lží a nesmyslů, kompilátů lží a polopravd se v tom filmu objeví," zlobí se jeho syn Miroslav Grebeníček. Bývalý předseda KSČM hrozí, že pro filmaře by špatné vyobrazení jeho otce, který nebyl nikdy za zločiny proti lidskosti odsouzen, mohlo mít důsledky. Tvůrci nicméně důsledně studovali historické prameny a přímo na natáčení se podíleli i bývalí političtí vězni z padesátých let, mimo jiné devadesátiletý trenér Emila Zátopka Jan Haluza či Jan Janků, který v Uherském Hradišti přežil rok v cele smrti.
Roli brutálního velitele věznice ztvárnil Jan Přeučil, jenž dlouhých 14 let pravidelně ve vězení navštěvoval svého otce, odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou. Bachaře si zahrál letošní nositel Thálie Norbert Lichý a zamilovaný pár Petra Vlčková a Tomáš Šulaj (Cena Thálie 2005).
Film vypráví příběh chlapce a dívky, kteří vniknou jedné letní noci do opuštěného komunistického vězení, kde se pomilují. Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku 1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a nesmyslné mučení nevinných s použitím elektřiny. Chlapci se podaří z vězení za dramatických okolností uniknout. Jeho dívka však zůstane uvězněná v minulosti, zatímco on se vrátí do roku 2008. Nikdo mu nechce rozumět, když se snaží vysvětlit, co se stalo. Nakonec se setká se svou dívkou – které je však už přes sedmdesát let. Námět vznikl během natáčení Příběhů železné opony v opuštěném vězení v Uherském Hradišti. Tamní vězení bylo patrně nejkrutější v tehdejším Československu, pověstné mučením elektrickým proudem a popravami, kterých tam bylo vykonáno nejvíc po Praze. Velitel věznice Ludvík Hlavačka se později stal velitelem celé československé pohraniční stráže a nařídil napustit železnou oponu elektřinou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Tvůrce by si zasloužil vykloktat kýblem sraček, protože takhle ostudně znásilnit Přeučila jen proto, že tímto "projektem" chtěl vzdát hold svému otci a také všem zavražděným komunistickým vězňům, je fakt napováženou. Nepamatuju si, kdy jsem se v kině cítil trapněji a tak rezignovaně namíchnutý.... zdali při pofilmové diskuzi s rejžou padla nějaká facka nevím, vzal sem raději nohy na ramena a utekl... pane Novák, přeji vám to nejhorší a děkuji za nejotřesnější filmový zážitek... doživotní režiserské útrum ! LFS 2009 ()
Tohle byla opravdu zvláštní filmová zkušenost. Jako, něco takového jsem nečekal, opravdu ne. Je tohle vůbec možné? Když jdu na promítání filmu o politických vězních z dob komunistických, většinou mě nenapadne, že jdu na něco, co by se dalo přirovnat ke sci-fi hororu kombinovanému s fantasy. V rámci školní akce jsem zašel na toto promítání, které se skládalo i z přednášek opravdových politických vězňů. Jenže, zatímco film bych popsal jako muka v horoucím pekle, přednáška byla jedna z nejzajímavějších věcí, které jsem kdy v životě vyslechl, a opravdu mě zasáhla! Tak si kladu otázku: Jak si něco takového můžou tvůrci dovolit!!!??? Taková urážka! Drzost! Výsměch! V rámci promítání téhle, s prominutím, SRAČKY, přednáška skutečného vězně, který si to zažil! Vzniká nám fraška, něco neslučitelného. Tvůrci tomu pak dají nálepku: film popisující realistické ztvárnění výslechů polit. vězňů. A půlka, co půlka, celá třída mi pak řekne, že to bylo něco dokonalého, že na to nesmíme nahlížet jako na film, ale jako na ukázku toho, co se dělo, zpracovanou atraktivně pro dnešní mládež. Jenže, pardon, oni tomu film říkají, tak to i jako film budu hodnotit. A dávám odpad!, protože nic jiného si nezaslouží! ()
Normálně by byla škoda slov, komentovat tak příšerně slabý film, kdyby jej média i sama produkce nepasovali do role jakéhosi iniciátora porevoluční diskuze o padesátých letech (jako kdyby tady filmy s tímto tématem nikdy nevznikly...). Jan Přeučil na předpremiéře řekl: "..podstatné je, že se po dvaceti letech podařilo tímto způsobem ukázat hrůznost té doby...," jenže tímto se pouze podařilo potvrdit, že k natočení dobrého filmu nestačí jen nadšení a dobrý úmysl. Klíček hromadí nesnesitelnou kupu klišé - jak v zobrazení milostné dvojice (on floutek, kterému jde jen o to jedno, ona naivní kráska s hysterickými sklony), tak v popisu bachařů a vyšetřovatelů hradišťské věznice. Všechny postavy a situace jsou příliš schematické a v mnoha případech přímo směšné. Vlastně už hlavní dějová zápletka filmu mi přišla hloupá, příp. přinejmenším nedomyšlená - ať si režisér filosofuje o pojmu "bezčasí" jak chce, rozhodně ho se scénáristou nedomyslel (mimochodem ta už od první minuty předvídatelná pointa je docela srandovní časový paradox). Samostatnou kapitolou jsou herecké výkony hlavních postav. Tomáš Šulaj patří mezi nejpopulárnější herce Slováckého divadla, ale tady předvedl přímo katastrofální výkon a nevěřil jsem mu ani to, že se chce se svojí holkou vyspat... Pozitivně se dá mluvit jen o už zmíněném Přeučilovi a Norbertu Lichém. Klíček není thrillerem a už vůbec ne hororem, je to jen nepovedený prvoplánový pokus o (televizní?) film, který chce jen těžit z děsivého prostředí hradišťské veznice. V tom filmu nefunguje vůbec nic (nulové napětí, nulová zápletka, nulové vyvrcholení a nulová vypovídací hodnota) a navíc mi bylo dost trapně, když v řadě za mnou seděla asi třicítka bývalých politických vězňů, kteří si tím vězením prošli... Fakt by mě zajímalo, jakým způsobem se na tom filmu podíleli kromě toho, že zapózovali před památníkem a řekli jednu větu... Žádná jiná spolupráce není vidět. Jestli snad chtěli tvůrci otevřít nějakou debatu nebo tak něco, tak se jim podařilo jenom to, že je odteď může Grebeníček zesměšňovat poukazem na tento hloupý film... Ještěže tady máme filmy jako Kousek nebe nebo Bumerang... ()
(24.02.2022, Uherské Hradiště). Děkuji spolku Memoria, řediteli kina a v neposlední řadě i samotnému producentovi filmu, že se hvězdy uskupily obzvláště šťastným způsobem a v kině Hvězda se hrál tento jinak nedostupný filmový projekt. A stálo to za to, především kvůli hereckým výkonům Přeučila, který byl démonický, a Lichého, který byl slizký až běda. Zindulka hraje civilně. Scény z padesátých let o míle překonávají scény z tehdejší současnosti, co trhá oči, jsou ty blesky a ústřední pár - IMHO Šulaj byl na svou roli až příliš starý. Pro případné zájemce - jednu kopii filmu má NFA, druhá (která se promítala) byla věnována Slováckému muzeu. ()
Ale, ale pánové Lichý a Přeučile takhle mučit dva mladé lidi. a mučili jste je tak přesvědčivě, že bych vám dal za vaše brilantní výkony nějakou cenu. Máte ji ode mě. Byli jste super. Film o nelidském zacházení v komunistickém vězení padesátých let, trochu scifi a dva mladí lidé co prodělali cestu časem v osidlech dvou sadistických bachařů komunistického režimu. Jeden z nejlepších českých filmů co jsem viděl. A je mě u prdele jeho strhání. Ten film šlapal. Hostel (mimochodem tohle byla jeho vzdálená česká verze) taky strhaný. Naštěstí se neohlížím na zdejší hodnocení a dobře dělám. Filmy pro pamětníky v červených číslech, co nikoho nebaví, si strčte laskavě do řitního otvoru. Tohle byl nářez. 100% ()
Reklama