Režie:
Ján NovákKamera:
Patrik HoznauerHrají:
Jan Přeučil, Stanislav Zindulka, Eva Hrušková, Tomáš Šulaj, Petra Vlčková, Norbert Lichý, Josef Kubáník, René Pelán, Kamil Pulec, Ondřej Biravský (více)Obsahy(1)
„Tak kde, u mě ani u tebe doma to nejde, tak kde?“ zlobí se lehce namachrovaný Jakub na svou přítelkyni. Ještě neví, že dnes opuštěné vězení v centru Uherského Hradiště, do kterého vlezou, aby si trochu užili, není tak úplně prázdné. „Co sakra chcete vědět?!“ řve Jakub při výslechu na policii o několik hodin později. Právě prodělal cestu časem, když se z ospalé prázdninové nudy léta roku 2009 přesunul do brutální atmosféry komunistického žaláře z padesátých let minulého století. Jemu se cestu do civilizované současnosti nalézt podařilo, jenže jeho holka tam zůstala. Ve zdech vězení, v epicentru krutých výslechů doprovázených bitím a mučením. Dokáže ji zachránit, nebo se neplánovaně přidá k obětem zvůle komunistického režimu?
Thriller s prvky hororu se natáčel v místech, kde Alois Grebeníček mučil své oběti elektrickým proudem. "Nemám ponětí, co všechno dotyčný režisér v tom filmu splácal, kolik nehorázných lží a nesmyslů, kompilátů lží a polopravd se v tom filmu objeví," zlobí se jeho syn Miroslav Grebeníček. Bývalý předseda KSČM hrozí, že pro filmaře by špatné vyobrazení jeho otce, který nebyl nikdy za zločiny proti lidskosti odsouzen, mohlo mít důsledky. Tvůrci nicméně důsledně studovali historické prameny a přímo na natáčení se podíleli i bývalí političtí vězni z padesátých let, mimo jiné devadesátiletý trenér Emila Zátopka Jan Haluza či Jan Janků, který v Uherském Hradišti přežil rok v cele smrti.
Roli brutálního velitele věznice ztvárnil Jan Přeučil, jenž dlouhých 14 let pravidelně ve vězení navštěvoval svého otce, odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou. Bachaře si zahrál letošní nositel Thálie Norbert Lichý a zamilovaný pár Petra Vlčková a Tomáš Šulaj (Cena Thálie 2005).
Film vypráví příběh chlapce a dívky, kteří vniknou jedné letní noci do opuštěného komunistického vězení, kde se pomilují. Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku 1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a nesmyslné mučení nevinných s použitím elektřiny. Chlapci se podaří z vězení za dramatických okolností uniknout. Jeho dívka však zůstane uvězněná v minulosti, zatímco on se vrátí do roku 2008. Nikdo mu nechce rozumět, když se snaží vysvětlit, co se stalo. Nakonec se setká se svou dívkou – které je však už přes sedmdesát let. Námět vznikl během natáčení Příběhů železné opony v opuštěném vězení v Uherském Hradišti. Tamní vězení bylo patrně nejkrutější v tehdejším Československu, pověstné mučením elektrickým proudem a popravami, kterých tam bylo vykonáno nejvíc po Praze. Velitel věznice Ludvík Hlavačka se později stal velitelem celé československé pohraniční stráže a nařídil napustit železnou oponu elektřinou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Můžeme si povídat, co chceme. Ano, ten film je strašně hloupý a prvoplánový. Klišé u ústřední dvojky,navíc ta dvojice je hrozně špatně zahraná (Petra Vlčková ještě jde, ale Šulaj je otřes). Některý scény z výslechů a mučení jsou ale velmi povedený a líbí se mi i ten konec, kdy policajti říkaj, jakej byl pan Koníček hodnej pán. Výborní a dokonalí jsou hlavně Přeučil s Lichým, ty si ty role užili a vychutnali. Přesto přese všechno si myslím, že je dobře, že ten film vznikl, i když jeho kvalita je pochybná. Každopádně aspoň ukazuje věci, který se u nás teď moc neukazujou. Bohužel. Mé dojmy z filmu jsou ale hodně ovlivněny tiskovkou, na které jsem slyšel pamětníka událostí pana Jana Janků, který byl až dojatý. Je to slabý film, ale určitě za vidění stojí. ()
Takovými filmy pochybuji, že se česká společnost vůbec někdy vyrovná se svou vlastní historií. Fenomén politického stíhání je u nás poměrě bolestivou ranou a málo se o něm v českém filmu mluví - načež - vězení v Uherském Hradišti je proslulé jako moravské víno - zdejší věznice si zaslouží pozornost a na první pohled se zdá, že Klíček bude dokumentem doby. Nic takového. Jde o fušérský horor s pitomým příběhem, který nedrží. Možná bych se ani o takovám filmu nezmiňoval v komentáři - jen jde o region mi čímsi blízský... Jediné pozitivum je Grebeníčkovo faux paux a při předpremiéře sedící dvojice zřejmě bývalých agentů... ()
Film, který pojednává mj. o mučení a jeho zhlédnutí je samo o sobě svým způsobem druh tortury. Přesto je užitečné ho zhlédnout, protože se v něm koncentruje veškerá bída české filmové produkce posledních let. Zoufalý amatérismus, malý rozpočet, který nutí dělat všechno pokud možno napoprvé nebo s minimem záběrů, podcenění scénáře, ochotnické výkony ve vedlejších rolích. Ján Novák patří k tomu druhu dokumentaristů, kteří si myslí, že natočit hraný film nemůže být v zásadě těžší než natočit průměrný dokument, a tak to zkrátka v kumštu nefunguje. Ze všeho nejhorší je taková ta upachtěná snaha prodat film jako určité zúčtování s režimem přelomu 40. a 50. let, zkrátka vyrovnávání se s naší politickou minulostí. Ve filmu o to v podstatě nejde, svým způsobem je to řekněme pokus o béčkový horor, kde ovšem režisér nemá žádné zkušenosti a vlastně ani představu, jak žánr v praxi funguje. A to mluvím spíš o druhé polovině, protože v té první jde jen o jakousi nesmyslně natahovanou předehru. Jediná sympatická je kratičká stopáž, která ovšem plyne z bezradnosti scénáristy. Za zmínku snad stojí ještě Přeučil, který jako profík nehraje špatně i ve vyloženě špatném kousku a podobné role mu zkrátka sedí. Celkový dojem: 5 %. ()
Šel jsem na ten snímek ze zvědavosti, zda-li je opravdu tak špatný jak se říká... ...a opravdu je tak špatný jak se říká. Především dialogy byly tak neuvěřitelně pitomé, že se po nich ještě teď budím v noci spocený hrůzou... Tohle si političtí vězni nezasloužili. Chvílema jsem měl pocit, že film natočili komančové jako pomstu za sametovou revoluci :o( ()
Tvůrce by si zasloužil vykloktat kýblem sraček, protože takhle ostudně znásilnit Přeučila jen proto, že tímto "projektem" chtěl vzdát hold svému otci a také všem zavražděným komunistickým vězňům, je fakt napováženou. Nepamatuju si, kdy jsem se v kině cítil trapněji a tak rezignovaně namíchnutý.... zdali při pofilmové diskuzi s rejžou padla nějaká facka nevím, vzal sem raději nohy na ramena a utekl... pane Novák, přeji vám to nejhorší a děkuji za nejotřesnější filmový zážitek... doživotní režiserské útrum ! LFS 2009 ()
Reklama