Inga Lindström

Tak jsem podvacáté viděl stejný film, byť pokaždé s jiným názvem. Samozřejmě, čas od času dochází k drobným variacím. Tentokrát například oba hlavní aktéři nějak pozapomněli na to, že jsou zadaní. A tak nám Inga rozehrává romanci, aniž by myslela na to, že citlivější duši by mohla otevřenost předchozích vztahů poněkud narušovat zážitek. Ale prostředí tentokrát funguje, i postavy jsou tentokrát docela sympatické, takže znovu oproti vší objektivitě dávám za tuto stopadesátou uklidňující lobotomii 2 hvězdičky... (11.12.2017)

Nebudu popírat, že jde o tisícou variaci na tentýž ohraný syžet, jak bývá ostatně u autorky zvykem. Jako lobotomická terapie po náročném pracovním týdnu to však potěší, máte-li náladu a spokojíte-li se s málem (opravdu s málem). Autorka měla tentokrát nával kreativity, neboť tajemství kolem hlavní hrdinky tentokrát vyvolávalo otazníky a nikoliv rovnou odpovědi (než vás jeho vysvětlení vrátí do obvyklé bažiny a ťukáte si na čelo při vzpomínce, jak se postavy ve filmu kvůli tomu chovaly) a rovněž bratrská rivalita si určitou neobvyklost oproti podobným skvostům nesla. (09.12.2017)

Bývám k filmům tohoto druhu velmi shovívavý, jenže tento příběh vstoupil svou imbecilností, slátanými dialogy a absurdními charaktery do stádia, kdy už se neudělení odpadu nedá omluvit ani hezkou přírodou. Bohatý dědic vymáhá od jedné ženské hotel, zatímco s její sestrou tisíckrát randí, aniž by se jí obtěžoval zeptat, co je zač (a aniž by se ona obtěžovala zeptat, co je zač on) nebo s čím si teď dělá takové starosti (kupodivu právě s tím hotelem). Druhá "romantická" linie, kdy sestra přestane agresivně a hystericky odmítat nápadníka poté, co jí poskytne peníze na záchranu hotelu, rovněž stojí za to. Můj popis možná vypadá, že sledování tohoto filmu mohla být aspoň sranda. Jenže ani to není. (10.01.2018)

POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT SPOJLERY. Pokud se při sledování filmů na náměty Ingy Linström oddáváte onomu nerušenému pocitu, že se ve filmu za celou dobu nic nestane, lze toto dílo považovat za vrchol tvorby hraničící s genialitou. Děj pozvolna plynoucí k závěrečnému hromadnému usmíření není narušen ničím. Tvůrci nám dali pár vějiček, na které se mohl leckdo chytnout. SPOJLER: Co až se dcera dozví o vztahu otce a jeho asistentky? Ten právní je nějak moc vlezlý, nebude celá ta věc s dědictví nějakou jeho psychopatickou akcí? Je hlavní hrdinka dcerou svého otce? KONEC SPOJLERU. Jenže nekonfliktnost dosáhla takového extrému, že k aspoň mírně vypjatým okamžikům nedošlo ani tam, kde se to nabízelo, což musím ohodnotit jako velice neotřelý přístup. A tak v poklidu doplujeme k tradičnímu závěrečnému "co jsme si, to jsme si". (07.03.2018)

Jakožto celoživotní obyvatel vesnice mohu těžko dávat odpady filmům, kde se dívka vydá na venkov, potká tam svého osudového vidláka a odkopne toho nafoukaného ambiciozního hejska, když jí po pár letech dojde, že ho vlastně nechce. Což se po čtyřtisícédvěstěčtyřicáté stalo i v tomto filmu. Leč jiskření mezi novopečenou romantickou dvojicí bylo asi tak hřejivé jako vodopády stékající po rampouchách a nepomohlo ani jakési zmatené blábolení o vzpomínkách na jedno společné dětské léto. Instantní vztah tedy diváka nepohltil ani za pomoci tradičně zelené krajiny s červenými domečky. Možná to bylo tím, že nový princ nebyl pravý vidlák, ale krajiny luk a jezer se vydal také z města. Aby nezůstalo jen u jedné partnerské dvojice, byla tady i jedna starší. Děda se kdysi dávno prošel po louce a jedna paní ho zaujala natolik, že se u ní nechal zaměstnat jako sekretář. Nyní, když po nějakých 40 letech pečlivé práce a vzájemného odtažitého vykání zjišťuje, že z toho vztahu už asi nic nebude, se to rozhodne začít nějak řešit. Co říci? Ingo, v pětistém scénáři to určitě zvládneš lépe. (18.12.2018)

Co si s tímto filmem počít? Romance podle obvyklé šablony, kdy se kdosi vrací na venkov a kdesi v minulosti vězí jakási hráz, která (zatím) neumožňuje mít vřelé vztahy se všemi postavami které se na scéně objevují. Dialogy opět šustí vysvětlovací popisností, leč film jede díky na poměry tohoto žánru nadstandardně sympatickým postavám na celkem pozitivní vlně a já tedy do hodnocení vkládám značnou porci iracionální protekce a odpouštím i poněkud naivní zoufalý čin, který by pojišťovna asi nespolkla. Jako porci diváckého zážitku doporučit nemohu, jako odechovku pro pohodový lobotomický odpočinek ano. (13.11.2017)

POZOR. MŮŽE OBSAHOVAT SPOJLERY. Inga Lindström tentokrát ozvláštnila další variaci ze svých stovek navlas stejných příběhů ztrátou paměti. Ale nebojte se, o kontrast mezi skromným maloměstským klukem a zběhlým byznysmanem nepřijdete, ošizeni nezůstanete ani o tradiční dávné tajemství. Hlavní hrdinka se každopádně výpadkem paměti nenechá příliš vyvést z rovnováhy, a aniž by se někoho ptala, energicky převrací na hlavu zvyky v místní malé pekárně a kecá do života všem okolo. Ale to nevadí, ten týpek někoho, kdo ho trochu postaví do latě, docela potřeboval. Pokud hledáte uklidňující film, ve kterém se nevyskytují záporné postavy, mohu bez problémů doporučit. Dvě hvězdičky by odpovídaly, jednu přidávám na vyvážení. (21.02.2018)

Já se docela bavil. Ovšem diváky, kteří se chtějí dívat na film půlkou jednoho oka, jak je u sledování tohoto žánru zvykem, musím varovat, že než se stihnou zorientovat, kdo s kým, proč, jak a dokdy, tak za chvíli bude zase všechno jinak, pak se to ještě všelijak promíchá a na konci už z toho budou blbí úplně všichni včetně oddávajícího faráře. Potěšila mě zejména umělkyně bojující proti kapitalismu do chvíle, než si ji kapitalista začne vyživovat. (04.01.2020)

POZOR SPOILERY. Vše, co od Ingy čekáte. Žena odjíždí na venkov. Tam samozřejmě nechybí hezká vesnická restaurace a samozřejmě ani farma. A pochopitelně i nezadaný muž, který čeká jen na to, až tam nějaká taková nová potenciální nevěsta přijede. Nechybí rodinné tajemství, překvapivé zjištění o příbuznosti, z něhož jedna část novopečeného příbuzenského svazku není vůbec nadšená, ale hrozící nehoda ukáže, že to tak není správné. A nakonec se všichni usmíří a budou tam kolem toho jezera v červených chaloupkách žít šťastně až do smrti. Jo, a ty dialogy jsou tentokrát obzvláště výživné, to snad musel psát generátor frází. A proč tak vysoké hodnocení? Jestli máte lepší nápad, na co se večer unaveni podívat s sklenkou vína v ruce, tak sem s tím. (01.11.2018)

Další holka od Ingy Lindström, která od slibné mětské kariéry najde štěstí na venkově. Ale pozor, tentokrát se to nestane až v průběhu filmu, ale je to už jeho výchozí pozice. Tentokrát neuloví místního vidláka, ba právě naopak, do venkovského klidu zláká finančního manažera, který to umí s čísly. Máme tam pár zápletek i zádrhelů, ale nebojte se, nakonec se všechny hlavní i postranní postavy sejdou (a to doslova), všechno se vyjasní a všechno dobře dopadne. A když se vám tato oddechovka trefí do nálady... (29.07.2018)

Vše co od romantiky po německu čekáte, tentokrát v podobě romance starších a pokročilých. Děj, na který vám stačí pozornost na půl oka a na půl ucha, toporné dialogy, příběh, ve kterém tradičně hraje roli chyba kdesi v minulosti, a tradičně hezké záběry na přírodu i architekturu. Žánrovým nadstandardem (v tomto typu filmů až přelomovým) je to, že oba uchazeči o přízeň starší paní jsou docela správňáci. Kdo má z podobných filmů osypky, nechť si dvě hvězdičky z mého hodnocení ubere. (13.11.2017)

Klasická instantní romantika, jak si ji představují naši němečtí sousedé. Žena někam odjede, tam na ni čeká nápadník z mládí. Když se objeví nějaká další postava, víte, co s ní kdo kdy měl ještě dříve, než řekne první větu. Že po chvíli víte, kdo s kým skončí i jak se příběh bude vyvíjet, je vedlejší. Nečekáte-li od filmu víc než relax, oddech a vypnutí mozku, není třeba se tohoto díla bát. Milovníci zelené přírody a koní budou ještě spokojenější. Přičemž mě napadá, proč tvůrci nevnesli do díla trochu svěžího větru tím, že by tam zahrnuli trochu toho sportovního napětí s oním nezkrotným koněm? (06.11.2017)

Není radno pro ženaté muže z filmů natočených podle Ingy Lindström nechávat své ženy na venkově, zvláště když se poblíž ochomýtá vidlácký kámoš z dětství. Ale to už všichni po té stovce filmů víme. Film vybočuje z běžné konfekce paní Ingy několika vtipnými momenty (řízky kráčející do kuchyně samy od sebe), ale i nepřekvapivým závěrem jedné zápletky, který se nakonec ukáže být přecejenom trochu překvapivým a zajímavým. (21.05.2019)

Filmy podle Ingy Lindström se zde v hodnocení obvykle pohybují na škále od 15 do 25 %. Zvědavost na opus magnum, který si zde evidentně získal na svou stranu i nejpřísnější kritiky (v době mého zhlédnutí bylo hodnocení 45 %) tak byla více než obrovská a já tak celé odpoledne hořel nedočkavostí, až přijde dvacátá hodina večerní a z obrazovky už půjdou úvodní titulky tohoto veledíla. Poté, co jsem film viděl, musím říci, že rozdíl až tak markantní nebyl. Film přetékal ve všech fázích všemi myslitelnými a dostupnými klišé, ale díky celkem nenuceným a svěžím dialogům jsem se s prostořekou a přechytřelou zdravotní sestrou, co všem kolem dobře poradí, s každým to myslí dobře a její znalosti medicíny předčí i věhlasného nemocničního chirurga, dobře sžil a strávil příjemný večer. (30.03.2020)

Tradiční pohodovka podle Ingy Lindström, při které svůj mozek prostě pošlete na hodinu a půl na dovolenou. Což není z mé strany pohrdavá poznámka, nýbrž chvála. Scénář nabízí oproti jindy i pár dalších zajímavých momentů, např. kterak onen casanova vidí v semetrické matce dvou sester potenciální báječnou hostitelku. Snad neprozradím nic, co by nikdo neočekával. Tentokrát z města neprchá žena nacházející na venkově svého vysněného farmáře či jiného vidláka, nýbrž je tomu protentokrát naopak. Víceúhelník je tentokrát trochu propletenější, tradičně bez ohledu na to, že většina z aktérů je zadaná někde jinde. Ale i když jsem ke konci usnul, předpokládám, že to dopadlo jako vždy: "Hele, stejně nám to neklapalo, hodně štěstí." "Tobě taky hodně štěstí." Ale celkově jedna z nejzábavnějších lindströmovek, co jsem viděl. (18.10.2021)