Rozchod

Po Neuilly jsme s mojí milou opět zvážněli a zavítali do MK2 Hautefeuille a nechali se unášet svižným psychologickým dramatem. Dovoluji si nabídnout srovnání s filmem Regrets, oba snímky spojuje blízké datum premiéry, přítomnost Yvana Attala a podobné žánrové a dějové zaměření. Po všech stránkách vítězí Partir. Především staví na vynikajícím scénaři, scénarista přesně věděl, co chce a jak děj vygradovat do závěrečného finále. Místy mi to zavánělo Truffautem a konec naopak Chabrolem. Při závěrečných titulcích jsem zjistil, že bylo ve filmu použito několik skladeb z filmu Žena od vedle, takže jsem se nemýlil v tom, že se tvůrci v Truffautovi inspirovali. Úsměv na tváři mi vyvolává fakt, že tohle francouzské drama je reprezentováno skvělými výkony Angličanky, Španěla a Izraelce :-) (14.09.2009)

Civilní a reálný film. Když to hodně přeženu, tak jde v podstatě o příběh, který je o ničem. Téměř nezáživný, skoro uspávající a volně plynoucí. Žena má manžela a rodinu, ale do cesty se jí připlete stěhovák, který ji vytrhne z nudného stereotypu. Sama nevím, co se mi na filmu líbilo. Možná, že to byla právě ta civilní rovina a reálnost příběhu, která mě obklopovala při sledování. Takové příběhy jako je tento se dějí dnes a denně. Tady je všechno naprosto lehce podáno. (23.02.2011)

Těžké, tvrdé, smutné, osobní, depresivní, bez východiska × moc brutální. Tak já nevím jestli tři nebo čtyři hvězdičky. Každopádně z tohoto filmu člověka bolí duše, aspoň toho, který má s podobnými věcmi zkušenosti. Zajímavý pohled na nevěru ze ženské stránky. Aneb když ženská blafne, jde všechno do háje, včetně dětí, živobytí a nějaké té slušnosti a úrovně. Včetně pohýbání po benzínové čerpací stanici a prodávání svých věcí. Kristin Scott Thomas ze sebe vydala maximum a byl zážitek vidět ji v jiných rolích než v pozicích britské matky. Závěr byl teda na mé gusto trochu brutálnější. Film, který asi není určen všem divákům. ..Kristin teď musí začít jíst, je vychrtlá jak lunt.. (26.07.2010)

Aha. Takže přezrálá, rozmazlená a manželovejma penězma nasáklá Mařena se zamiluje do zedníka a s představou tučnýho rozvodovýho vyrovnání s ním chce odkráčet ruku v ruce do západu slunce. A podle rejži by jsme jí to měli asi přát nebo co. Tak to teda fakt ne. Jestli ve mě film nějakou emoci vyvolal, tak to bylo zhnusení tou bezskrupulózní čubkou a držení palců manželovi, aby s ní dokonale vymet. Kristin Scott Thomas střídala zamilovaný ksichty s rybíma, její milenec prakticky nehrál a tak jedinej, kdo podal alespoň ochotnickej výkon, byl Yvan Attal. Jaktože to neni v černejch číslech? 10% (14.03.2014)

Emocionální nálož se nekoná, strhující drama jakbysmet, ale buďme rádi i za to, co zbylo. Beru názory, že druhá polovina snímku místy vážně připomíná parodické pokusy o jakýsi reálný život v sociálně odlišném světě. Přesto převládá spokojenost.. To bylo tak: má prachatého manžela, zdravé dospívající děti, tučné (manželovo) konto, velký dům a spoustu volného času. Po dlouhých letech nicnedělání (mateřskou jest třeba si řádně užít, však víte) se ONA rozhodne vrátit k praxi fyzioterapeutky. Při vybavování ordinace narazí na NĚJ, námezdního dělníka. Zamilování je to hodně náhodné a poměrně bleskové, ale budiž. Ono vlastně je tu všechno tak trochu rychlé. Když se ale divák oprostí od toho hlavního, a to, že kvůli chudému trestanci dobře postavená žena pláchne od dětí i zřejmě spokojeného života (co by po dvaceti letech chtěla?), může si i přes mírnou křečovitost a příběhového mála snímek užít. Díky jisté prostotě, nekomplikovanosti, tahu na bránu a samozřejmě důkladně dávkovaným emocím od Kristin Scott Thomas je přesto tenhle schematický snímek nadprůměrnou sondou do života několika lidí. PS: Jsme v Evropě, takže někdo zase ocení několik poměrně explicitních sexuálních scén. (11.08.2012)