Murder, My Sweet
Murder, My Sweet
Režie:
Edward DmytrykScénář:
John PaxtonKamera:
Harry J. WildHudba:
Roy WebbHrají:
Dick Powell, Claire Trevor, Anne Shirley, Otto Kruger, Mike Mazurki, Miles Mander, Douglas Walton, Ernie Adams, Donald Kerr, Fred Graham, Dewey Robinson (více)Obsahy(1)
Soukromý detektiv Phil Marlowe je najat neznámým mužem jako svědek při odevzdání výkupného za ukradený šperk. Zdánlivě rutinní případ se však nečekaně zkomplikuje, když se ukáže, že přišel na sjednané místo pozdě. Muž, který tu na něho měl čekat, byl někým zákeřně zabit. Při pátrání po vrahovi Marlowe narazí hned na celé klubko zdánlivě nesouvisejících podezřelých okolností, do cesty se mu připlete pár zlodějů šperků, věštkyně, stejně jako objeví další vraždy a korupci... Jeden z nejlepších detektivních románů klasika americké drsné školy Raymonda Chandlera převedl do filmové podoby režisér Edward Dmytryk. Ten se do diváckého povědomí zapsal především jako vypravěč silných, dramatických příběhů (Vzpoura na lodi Caine, Raintree County, Zlomené kopí, Mladí lvi, Warlock, Pod kopyty stád). Hollywoodský herec Dick Powell byl prvním představitelem Phila Marlowea. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Všechno je, jak má být, akorát ten Marlowe asi propil své charisma v nějakém zapadlém baru. 75% ()
║Rozpočet $400,000║ ()
Vizuálna stránka tohto filmu pre mňa predstavuje jednu z najkrajších sérii "čiernobielych" pohľadníc z milovanej krajiny "film-noir". V správne spletitom príbehu mi drhol akurát predstaviteľ samotného Marlowa - Dick Powell, ktorý svoju úlohu iba "hral" a v jeho kreácii mi tak chýbala skutočná charizma cynického detektíva Marlowovského formátu, ktorú v inom filme pre mňa dokonale vystihol Humprey Bogart. ()
"Dvakrát tě uzemnili pendrekem, škrtili tě, otloukali tě bouchačkou a napumpovali do tebe drog, že vyšiluješ jako cvičená myš. Dokaž, že jsi opravdovej chlap! Zkus si natáhnout kalhoty!" Zbožňuju, když Phil Marlowe mluví sám k sobě. To z něj padají skvělý bonmoty. Na druhou stranu nemám rád, když omdlívá. Obojího jsem si užil do sytosti. Jinak to bylo správně zamotaný a tradičně nebylo nutný čekat na to, až to vyřeší poldové, kteří se tváří, že nejsou poldové. S Marlowem se zkrátka neumím nudit a to ani tentokrát po prodělané plastice obličeje. Jeho obličeje. Já mám pořád svůj. ()
Dick Powell bohužel opravdu NENÍ Marlowe, protože jediný opravdový Marlowe je pro mě Bogart. Stejně tak osudovým ženám chybí krása a zajímavost, jakou u pořádného noiru očekávám. Na druhou stranu má Murder, My Sweet moc pěknou kameru, obzvlášť hra se stíny je vyloženě lahůdková (třeba když se písmena z nápisu na okně začnou promítat na Marloweovi). 70% ()
Dobrá kamera a cca hodina a půl času stopáže, který se mi však roztáhnul do třech ucouraných hodin času subjektivního, div mne neudolal hluboký spánek. Splachovacímu Dicku Powellovi v roli Marlowa navíc do Bogartova charismatu a drsné nonšalance chybí asi tolik, co Woody Allenovi na maskulatuře do Dwaina "The Rock" Johnsona. Inu, rok 1944 přinesl i lepší úrodu - namátkou vzpomenu např. legendární Lauru Otto Premingera či neméně profláknutou a neopakovatelnou Pojistku smrti páně Wildera. 2,5* s ušima odřenýma do chandlerovské krve. ()
Powell není Marlowe, ale jelikož Bogart také ne, není to žádná novinka. Ukecané stejně jako kniha, skvělá kamera a režie, nudná blondýnka a zachovaný voice over. "You've got a nice build for a private detective." pobavilo. Obecně mi ukecanost nevadí, ale v kombinaci s nefungující chemií mezi postavami je vražedná. ()
Slušný, no až príliš zameniteľný noir, ktorý mohol byť o triedu lepší s vhodnejším castingom. Keď už už mám raz ako Marlowa pred očami Bogarta, tak to proste bez neho už nebude ono. 7/10 ()
Cynický detektiv, blonďatá famme fatale, hloupý hromotluk a jeden náhrdelník, to je Murder, My Sweet. Průměrné, klasické a spletité noirko ve vším v šudy. ()
Jde o filmovou adaptaci Chandlerova románu Sbohem, miláčku (Farrewell, My Lovely). Kniha samotná obsahuje několik motivů a zápletek (inspirací byly Chandlerovi jeho rané povídky), které ovšem dohromady v románu působí nesourodě. Ve filmu jsou některá zauzlení osekána (např. poznání Malloye či Amthora) nebo přímo vypuštěna, případně se mění osoba. Děj je tak zhuštěný a je lépe provázán, aniž by ztratil charakteristické chandlerovské znaky, ktéré podtrhuje působivé černobílé ladění se svými stíny, mlhou a geniální halucinační scénou. Jen ten konec.. to opravdu bolelo :-( ()
Ja teda Bogarta za žiadneho ultimatívneho Marlowa nepovažujem, preto ma Powell nijako neurážal. Podobne knižná predloha od Chandlera patrí k tým horším marlowovkám. Jej filmové prevedenie je priamočiara noirovská zábava, je však pravda, že lepší casting by z toho vytiahol viac (hlavne femmes fatales) a problém je i v na Chandlera typickej zamotanej predlohe (metódou zlepím 3 poviedky do jedného románu), ale oproti filmovému The Big Sleep je Murder, My Sweet ešte prehľadná prechádzka ružovým sadom. ()
Drsná škola americké detektivky může být důstojně pčevedená na filmové plátno snad jenom černobíle. Profeisonálně, lehce, jen jako by mimochodem natočený film bez slabin. Přitom budí dojem, že se při jeho natáčení nikdo ani příliš nenamáhal. ()
Zapalit si cigaretu o andelskou prdylku je vrchol. ()
Relatívne komplikovaná a taktiež trochu tuctová zápletka asi nebude tým, čím dnes Murder, my sweet zaujme. Noirový vizuál je aj napriek jasne daným pravidlám spôsobu snímania akousi bezodnou studňou vizuálnych nápadov. V Murder sme svedkami zopár krásnych atmosferických záberov zložených z kombinácie svetla, tieňa a tmy a niekedy sa zmení charakter celej scény v jednej scéne iba vypnutím svetla. Tématicky ma film zaujal nie tým, že chladná femme fatale vládne mužom, ale práve vzájomnými genderovými vzťahmi. Muž nevie, ktorej žene veriť, je podozrievavý voči každej rovnako. Tá lepšia z nich podotkne, že preto nenávidí mužov. V hre je aj otázka vzťahu staršieho muža a mladej ženy a tolerancie nevery ako niečoho prirodzeného. K téme sa tak perfektne hodí aj dočasná Marlowova slepota. "Zrak" sa mu však vráti ešte pred odňatím obväzov okolo hlavy cez poškodené oči. ()
Filmy nakrútené podľa dobrej knihy to nemajú ľahké. Čitatelia si vytvoria vlastnú predstavu o postavách a odvážlivec, ktorý sa podujme nakrútiť podľa knihy film, by ho mal nakrútiť tak, aby diváci, ktorí svoju predstavu uvidia na plátne zaplatili aspoň vynaložené prostriedky. Neviem či sa to u tohto filmu podarilo a je mi to vlastne úplne jedno. Edwarda Dmytryka nepovažujem za dobrého režiséra, ale obsadenie Dicka Powella do úlohy Phila Marlowa je úplná katastrofa. Iba diváci obdarení nevšednou fantáziou uvidia pod úradníckym zovňajškom Dicka nejaký kúsok z Marlowa. Tento film nemal byť nakrútený. Ublížil nielen divákom, ktorí Chandlerove diela ešte nečítali a omnoho viac tým, ktorí ich majú prečítané. ()
Čakal som zrejme viac,ako bolo v skutočnosti potrebné a dostalo sa mi zo všetkého asi len polovicu,čo som si myslel,že ohodnotím na maximum,lebo Noiry milujem,ale Dick Powell nie je herec,ktorý by vedel zahrať Marlowa na vyššej úrovni,vizuálna stránka je uspokojivá,ženské osadenstvo dostatočne vynahradí inak nezaujímavého Marlowa,ale tiež to nie je Bohviečo,alebo len Pán Boh vie,ako by to malo byť,aby som bol až tak spokojný... ()
Mám pár drobných výhrad, týkajících se herců, třeba že Velma mi moc atraktivní nepřišla nebo že Marlowe má poněkud naducaný obličej a ve scéně, kdy ho Velma chválí, jak je stavěný, vidíme spíše jeho bříško. Ale jinak skvělá adaptace, která bere to nejlepší z předlohy a dělá z toho film. Hlášky jsou skvělé, některé jsem si pustil pro jejich krásu dvakrát, i způsob, jakým Powell nakonec Marlowa zahrál (tedy s nadhledem, cynickými hláškami i jistou schopností se vcítit do druhých, který bere život zlehka, a přece s vědomím jeho tragiky) mi nakonec nejvíce sedne ke knižní předloze. Co je zde však zcela vynikající, je kamera - nejenom scéna deliria z drog, ale celkově jednotlivé postavení záběrů, jejich rámování, i určité hry s obrazem (třeba když z temného sofa stoupá dým, ale nikoho nevidět). ()
Je to hodně ukecané, ale chvílemi i dost vtipné. Dick Powell naprosto OK. ()
Zřejmě pro svou vizuální stránku hodně ceněný film-noir, který však co se poutavosti zápletky a tempa vyprávění týče, dost pokulhává. Dmytrykův KŘÍŽOVÝ VÝSLECH se mi líbil o poznání víc a o takovém HLUBOKÉM SPÁNKU s Humphrey Bogartem, pokud chceme zůstat u "chandlerovek", ani nemluvím. ()
Až doteď jsem si myslel, že hlavní předlohou pro scénář Mazaného Filipa bylo Tourneurovo Pryč od minulosti. Teď ale vidím, že jsem se mýlil. Nejen několik přímých odkazů (jméno femme fatale Velma, hláška "až vám narostou třetí zuby"), ale celý styl dialogů, ujíždějících si na přehnaných metaforách, pro to svědčí. Na rozdíl od Hawksova Hlubokého spánku byl scénář Sbohem buď má lásko přehledný a logicky seskládaný pro diváka. Jako detektivka to fungovalo skvěle. Ovšem, stejně jako většina hodnotících shledávám, že duo Bogart - Bacall jen tak nějakými fušery nenahradíš. Dick Powell byl úplně mimo, i když se snažil být Marlowem ze všech sil. Claire Trevor neměla vůbec tu fazónu osudové ženy a chemie nefungovala vůbec. Zejména příběh a vizuální zpracování však stálo za to. První seznámení Marlowa s Bizonem, odrážejícím se ve skle zřeřelé kanceláře se mi vrylo do paměti natrvalo. ()