Defendor

Harrelson seká jednu neobyčajnú rolu za druhou a v každej sa stretávame s postavou, ktorá má netradičný charakter. Sympatickosť k postave sa nedá uprieť, námet je veľmi chytľavý, realistickosť sa v závere trošku vytráca, ale inak bol film natočený veľmi citlivo a precízne. Napínavé, vtipné, miestami dojemné. Presne taká kombinácia sa v takýchto skromných filmoch cení najviac. 80%. (21.11.2013)

Komu zcela neplánovaně neukápla na samotném konci slza jako hrach, tak to celé vůbec nepochopil. Já vím, proč Woodyho miluji. Je to zlatíčko. Kromě toho, že v té škrabošce byl k zulíbání, tak znovu a opět dokázal, jak neskutečně úžasný herec to je. Není to první drama s komediálním nádechem, které jsem s ním viděla. Tady sice nebylo nic moc extra k smíchu naopak, ale jako Defendor, co měl svého Defendoga, jako takový Forrest Gump byl ve svém vážném a skutečném boji se zločinem tak moc milý, až to bralo dech. Každopádně jsem se zrovna stala součástí čistokrevného dramatu o jednom docela neobyčejném, lidském osudu. (04.04.2018)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

V domění, že to bude švanda k popukání, jsem si k tomu sedla a čekala, že se budu popadat za břicho. Nestačila jsem se pak divit, jak se u toho nehorázně dojímám a jak celková atmosféra houstne a vážní a nakonec nastoupila depka. Přesto jsem se párkát nahlas zasmála (Kuličky, vosy, útok prakem, mučení citrónovou šťávou a kdesi ke konci ta hláška o koulích), to jen svědčí o mnohostrannosti filmu. Obrovskou výhodou je sám Arthur, který by se snadno mohl stát plochou komickou figurkou, ale naopak je skutečně "lidský". Samozřejmě zásluhou bezchybného stvárnění Woody Harrelsonem, který dokázal, že umí zahrát "pomalejšího" zcela uvěřitelně a hlavně umírněně (narozdíl např. od Václava). K srdci přiroste téměř okamžitě, co se zjeví a mrští hrstí skleněnek. Po něm nejvýraznější je nejspíš Koteas, jehož postava se zmítá mezi směšností a odpudivostí, Kat Dennings je zase hezky neokoukaná. Pět * dávám i pro to, že se jedná o ojedinělou smíchaninu dramatu a komedie na pozadí komiksového superhrdiny (neřekla bych, že se jedná zrovna o parodii). V tomto případě dokonce spíš dramatu, než komedie a konec definitivně zarazí poslední hřebíček do pojmu "komedie". Takových fungujících filmových hybridů je po hříchů málo, o to víc si Defendora vážím a je škoda, že není známější. Rozhodně by si to zasloužil. (29.12.2010)

Vyšší hodnocení mi nedovolí udělit malý počet gradujících scén, nedá se moc říct že by si film budoval nějaké rychlejší tempo nebo popřípadě chystal půdu pro překvapivý konec. Defendor nepostrádá skvělý nosný nápad a lehce mi přivodil mírné pousmání (hlavně neprůstřelný Defendog na palubní desce), není to ovšem film pro široké publikum. Spíše se jedná o nějakou psychologickou studii jednoho obyčejného človíčka, který si usmyslel že je Superhrdina. (29.03.2010)