poster

Žena bez piana (festivalový název)

  • španělský

    Mujer sin piano, La

  • slovenský

    Žena bez klavíra

    (festivalový název)
  • anglický

    Woman Without Piano

Drama / Komedie

Španělsko, 2009, 94 min

Režie:

Javier Rebollo

Scénář:

Javier Rebollo

Kamera:

Santiago Racaj
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ydiot
    *****

    Celkem chápu, že tohle je film, nad nímž se budou ošklíbat i ostřílení festivaloví návštěvníci. Je totiž nedramatický, nic nevysvětluje, téměř neobsahuje humor, herecké výkony jsou realistické zejména ve zdánlivé podivnosti postav a film není ani vizuálně nijak zvlášť působivý. Navíc si všichni nabalí na Jana Budaře všechny jeho předchozí filmové role. Navzdory tomu byl tenhle naprosto nenápadný snímek mým největším filmovým zážitkem LFŠ 2014. Žena bez piana byla jediným filmem, u něhož mi na LFŠ běhal mráz po zádech a který mě na konci skutečně dojal. Příběh padesátileté ženy, která se na základě zdánlivě malicherného popudu rozhodne opustit svého manžela, bezcílně bloudí nočním Madridem, setká se s podivínským gastarbeiterem, s nímž téměř mlčky posedává po nočních barech, neustále a marně se někam snaží dovolat mobilem a nakonec jen náhoda rozhodne o tom, že se vrátí zpět domů, mi trochu připomněl filmy Akiho Kaurismäkiho. Málomluvné postavy svým chováním i tím, co říkají, neodhalují mnoho z tušené bouře emocí, která v nich probíhá. Snad právě rozpor mezi melancholickým klidem obou protagonistů a jejich chováním, které naprosto mění směřování jejich životů, ve mně zarezonoval. Důvody k našim zásadním životním rozhodnutím totiž někdy mohou být velmi těžko zformulovatelné; stejně těžko zformulovatelné jako důvod, proč film Žena bez piana považuji za skvělý film pro každého, kdo měl někdy (třeba prchavý) pocit, že je vězněm vlastního života.(1.9.2014)

  • Rejže
    **

    Pane bože, to byla škatule... ano, já chápu, herečka nemusí být přenádherné stvoření, ale tohle byla kanimůra s parukou. Nejvtipnější byla scéna, kdy Budař "jako" upadne a válí sudy po kočičích hlavách směrem do kamery... to byl v kině opravdu zážitek, že jsem si nebyla jistá, zda to mám brát vážně. Dvě zvězdičky, protože to není odpad, ale ta ženská je opravdu - bez piána.(10.9.2014)

  • Toj
    ***

    Zajímavý příklad filmu, který disponuje určitými prvky klasického artového filmu a snad i charakteristické znaky různých evropských tvůrců, ale divák tomu příliš nevěří.. Film jse velmi pomalý, pseudopoetický a vlastně vypovídá o určité vnitřní krizi a úniku z každodenosti.. A přitom to působí jako klišé... A člověk vidí jaku Budař říká datum, kdy naposledy jedl tento druh pokrmu a říká si: "to je TEN prvek, co do podobného filmu přece patří"... Dobrým film nedělá pouze tempo, téma vyprahlosti a komická postava cizince, který vyprahlost naplňuje. Je to i o něčem jiném.... Těžko lze popsat v čem je tento film špatný, zdá se být natočený podle nezávislácké šablony a chybí mu duše... snad se rozpadá a nic nového neříká, ničím nezaujme, nic nezpůsobí, jenom prostě existuje...(10.7.2010)

  • Rosomak
    **

    Skoro by se chtělo říct, že Jan Budař si vyhledává vágně napsané role, které závisí především na situační komice (kde může zužitkovat svůj talent pro vystižení trapnosti obyčejných okamžiků). Žena bez piána, ve které ztvárňuje vedlejší roli, totiž žádné širší souvislosti o minulosti a charakterech postav nepodává a krom občasných skečů tak vlastně nemá moc čím upoutat. Víme sice, že hlavní hrdinka je v krizi, utíká z domu, ale těžko se dozvíme jaké vnitřní pochody jí k takovému závažnému činu vlastně vedly a v čem by tedy mohl být ústřední konflikt/drama filmu.(8.7.2010)

  • Sarkastic
    ****

    Žena sice bez piana, ale zato s kufrem. Hodně úsporný snímek (co do výrazu), s pomalým tempem, dlouhými záběry a statickou kamerou. Jinak jde o tragikomedii, která se zpočátku tváří jako skoro čistokrevné drama, avšak to se výrazně mění s nástupem (naprosto odzbrojujícího) Budaře. Pak se vážnější a vtipnější místa střídají. Jinak je to ale v podstatně smutný příběh, ženě se všechno symbolicky zavírá, jeví jako nedostupné (stejně jako lidé) a mění se to (na určitou dobu) jen díky její mini-vzpouře. Rutina, šeď a návrat k „normálu“ na sebe ovšem dlouho čekat nenechají. Závěr mi přišel jako vhodně ukončení, i když já osobně bych to "střihl" u při záběru (na rovněž symbolický) obraz. Silné 4*. „Já jsem Radek. Ale můžeš mi říkat Roberto.“(4.8.2014)

  • - Do role svérázného Radka byl obsazen český herec a hudebník Jan Budař. [Zdroj: MFF Karlovy Vary] (POMO)

  • - Javier Rebollo získal Striebornú mušľu za réžiu na MFF v San Sebastiane 2009. [Zdroj: Artfilm] (imro)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace