Případ zavražděného kanárka

Detektivní příběh Phila Vance, kdysi proslulého, extrémně vzdělaného a velmi užvaněného detektiva. Ve filmové verzi je to snesitelný William Powell, který sice ještě není tak suverénní, jako bude v Thin Manovi, je ale tím nejlepším v celém filmu. Onu tanečnici hrála Louise Brooksová, celkem brzy oběť vraždy (neb vyděrači vždycky zemřou) a Vance se snaží najít vraha, aby zachránil nevinně obviněného. Detektivka je to solidní, co filmu srazilo vaz, byl nápad společnosti Paramount o dodatečné ozvučení. Protože Brooksová se odmítla vrátit z Evropy, byla nadabována jinou herečkou. Oceňují nápaditost, s jakou režisér Tuttle a střihač Shea tento jistě nelehký úkol zvládli, ale filmu to přiliš neprospělo. Stejně jako nápadná nezvukovost, protože slyšíme jen lidské hlasy, a žádné jiné ruchy. Jako dokument technického milníku je to dobré, jako detektivka také (odhalování vraha partií pokeru rulez), ale jako film je to dnes zdlouhavé a zastaralé. (10.12.2013)

Dala bych opravdu hodně za to vidět tu původní němou verzi, protože jako zvukový film je Kanárek jen příkladem z dějin filmu. Přesto ikonický kostým Louise nepřestává svádět stále nové a nové potencionální diváky. A pokud by se minimálně hodinka odehrávala během revue a v zákulisí, byla by to naprostá slast. Protože svou odvahou a krásou Louise předběhla i Marlene Dietrich. Konečně, i ten druhý kostým ozdobený kohoutími pery byl tak dokonalý, že ho zkrátka Marlene musela zopakovat a povýšit o čtyři roky později... A teď, co je skvělejší? Pohled na Kanárka nebo na Šanghajskou Lily? (11.12.2013)