Kawasakiho růže

Silný a suverénně natočený film, který několikrát zavrávorá, když se do něj Jarchovsky snaží nasadit slovní vtípky. P.S: Po 3 sezónách v pekle opět vynikající výkon Martina Huby, ale upřímně doufám, že v příštím filmu přehodí charakterovou výhybku, protože jestli s těmi citlivými postavami hodlá zajít ještě dál, tak se nejspíš samou melancholií rozpustí. (12.01.2010)

Určite zaslúžene jeden z naj českých filmov roku 2009. Trošku pomalší rozbeh v úvode, ale ak dáte filmu 20-30 min. , tak sa možno zahryznete rovnako ako ja. Film obsahuje minimálne tri veľmi silné scény, v ktorých vždy dominuje iný herec či herečka. Tešil som sa na L. Chudíka, ktorý svoje kvality potvrdil a jeho chladný, "eštebácky" pohľad i rozhovor bol naozaj jednym z vrcholov filmu. Nehovoriac o tom, že ma prekvapila jeho dobrá čeština - no to musia posúdiť češi. D. Kolářová ma absolútne dostala svojim nervovým výlevom pri scéne obhajoby svojho muža. To bol herecký koncert najvyšších ba až oscarových kvalít. Ďalší slovenský zástupca M. Huba je často obsadzovaný v českých filmoch a veru právom. Dobrá čeština, charizma, výborný herec, no čo viac dodať. Záverečná scéna prevzatia ocenenia a následný monológ je spomínanou treťou silnou scénou a určiť z nich tú najlepšiu sa asi nedá. Hřebejk opäť potvrdil svoje kvality a češi opäť zabodovali. Aspoň u mňa. 80%. (03.02.2011)

Kawasakiho růže je pro mě velkým zklamáním a selháním Jana Hřebejka a hlavně oceněného (proč?) Petra Jarchovského. Necelou hodinu film nevyzníval zas tak špatně (i když vztahový trojúhelník vypadal dost nereálně a pochybně), ale pak se něco zlomilo a celé dílo jsem s nechutí dokoukával. A podařilo se mi to asi jenom díky výborným hereckým výkonům Martina Huby, Dany Kolářové (její "lesní" scéna byla hodně silná) a Ladislava Chudíka. Na druhé straně, role Antonína Kratochvíla mi postupně extrémně začala lézt na nervy, stejně tak postava Lenky Vlasákové, přestože ji nezahrála špatně. Takovéhle vyrovnání s minulostí (značně vykonstruované), nechť si čeští tvůrci raději příště ponechají sami pro sebe. Hodnotím slabšími 3*, a to jen kvůli již výše zmíněným 3 hercům, kteří si nižší hodnocení za svou odvedenou práci v tomto filmu nezaslouží. (21.07.2011)

Největší hvězdou filmu byl pro mne do nedávna naprosto neznámý (až do uvedení jeho 13. komnaty v ČT) slavný český fotograf Antonín Kratochvíl. Ten všechny "profesionální" herce s přehledem strčil do kapsy a hrál si to podle svého se svým přirozeným kouzlem. Klobouk dolů před Martinem Hubou, který jako jeden z mála Slováků má téměř dokonalou češtinu a o jehož herectví taky nemůže být pochyb. Jinak ze začátku se film až "nehřebejkovsky" vlekl a teprve až závěrečná pointa film posunula o několik stupínků výš a mnohé v celkovém vyznění zachránila. (14.05.2010)

V první půli, kde se řeší rodinné vztahy, mindráky, nevěra a vážné onemocnění, film díky nadhledu, velmi slušnému hereckému obsazení a Hřebejkově režijní profesionalitě funguje velmi dobře a i přes určitou absurditu viděného je to tak říkajíc ze života. Ve druhé půli, v podstatě od momentu, kdy se děj přehoupne do Švédska a začnou se řešit problémy s hrdinovým selháním při kontaktu s STB, začne celý projekt nějak zadrhávat. Takhle totiž vypadá vyrovnávání s naší minulostí v představách našich intelektuálů, nikoliv v reálném životě, a to nejen u nás, ale i kdekoliv jinde ve světě. Německý nebo japonský hospodářský zázrak budovali často bývalí váleční zločinci, esesáci a příslušníci NSDAP a luxus kritického hodnocení minulosti své vlasti si mohla dovolit až následující generace, která v tom nebyla osobně namočená. A v drtivé většině případů nedošlo ani k takovému vyrovnání jako v Německu. V Sovětském svazu bylo za deset milionů mrtvých postaveno před soud pět mužů, a to ještě v rámci mocenského boje v politbyru. Věřím tomu, že ve velmi individuálních a řídkých případech se nějaký fízl nebo donašeč své oběti omluvil, ovšem v soukromí. Takový sebemrskačský postup, jaký zvolil Hřebejkův hrdina, je daleko hloupější než snaha násilného pedofila očistit své svědomí na kongresu zasloužilých matek. Zápletka je vykonstruovaná, některé scény a dialogy zavání patosem a nebýt profesionality Martina Huby, dopadl by výsledek i hůř. Celkový dojem: 70 %. (21.03.2010)