poster

Kawasakiho růže

  • anglický

    Kawasaki's Rose

  • Slovensko

    Kawasakiho ruže

  • Slovensko

    Kawasakiho ruža

Drama

Česko, 2009, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Díky hudbě a hercům emocionálně konzistentní drama (bez přívlastku, což není u Hřebejka obvyklé). Navzdory tomu, že se po celou dobu „neusadí“ – odhaluje stále nové postavy, nemá jasně daného vypravěče, skáče po dějové ose. Tato struktura, zjevně inspirovaná postupy investigativních dokumentů, vždy plně neslouží dramatu, někdy jej naopak zbytečně drolí na řadu fragmentů, ale obohacuje film o jakousi pravdivostní hodnotu. Není těžké mu uvěřit, třebaže pár hlášek těžko zakrývá, že se zrodily v hlavě scenáristy, nikoli hovořící postavy. Kawasakiho růže je za dlouhou dobu Hřebejkovým nejsmysluplnějším filmem. 75% Zajímavé komentáře: Cival, Marigold, gudaulin, Mulosz, Sandiego, SeanLSD, ZkuKol, BDMarty007, Don Kryspin, Autenticita(11.7.2014)

  • Tuxedo
    ****

    Škoda, že si autor v první třetině teprve zmateně vybírá linie, které budou hrát ústřední prim a ty rozjezdové tak nějak nechá ve smutném polotovaru, aby se občas marně přihlásili o slovo (na celek to naštěstí nemá výrazný dopad). Poslední třetina přitom slévá postavy, příběhy a kontinenty natolik zručně, že by se sem nejen bez problému vešly, ale ještě by tuto mozaiku rozšířili o důslednější popis generačních rozdílů, který zřejmě v plánu i byl (viz. postavy dcery, tchána a vnučky, každý s jistou individualitou a minulostí), leč se kamsi vytratil. Jarchovského nedotažený, lehce rozštěpený scénář tak vylepšuje znamenitá Hřebejkova režie, živelná kamera, náladotvorná hudba a starší generace výtečných herců, výrazně převyšující tu mladší.(11.5.2010)

  • charlosina
    ****

    Jsem moc ráda, že se pan Hřebejk od všech těch medvídků a nestydů vrátil do míst, o kterých umí podat zajímavou výpověď. Kawasakiho růže má silný námět a vydařené zpracování, vlastně velmi vydařené zpracování. Příjemným překvapením bylo obsazení Antonína Kratochvíla, který svým přirozeným "bohémským" šarmem dodal filmu silně autentický nádech. Rovněž ostatní postavy podávají perfektní výkon (herecký koncert Miloslava Chudíka), z nich vyčnívá postava Milana Mikulčíka, která na mě působila až trochu rušivým dojmem, resp. jeho projev mi přišel místy nesrozumitelný, nicméně to není výtka, postavu Luďka spíš vnímám jako zajímavou tvůrčí hříčku. // Petr Jarchovský ve spolupráci s Janem Hřebejkou zplodili zajímavé a dráždivé dítko soudobé české kinematografie, které se skládá postupně a s každou další minutou intenzívněji. Scény, v nichž se natáčí rozhovor s Bořkem a Kafkou, jsou nejsilnějšími momenty filmu, které se dovršují v závěru filmu, v němž zaznívá krásná, mnohotvárná čeština. Díky vám za to, pánové, pro příště v úvodu méně křeče a bude to perfektní. 4 a půl *(9.7.2010)

  • Sarkastic
    ***

    Kawasakiho růže je pro mě velkým zklamáním a selháním Jana Hřebejka a hlavně oceněného (proč?) Petra Jarchovského. Necelou hodinu film nevyzníval zas tak špatně (i když vztahový trojúhelník vypadal dost nereálně a pochybně), ale pak se něco zlomilo a celé dílo jsem s nechutí dokoukával. A podařilo se mi to asi jenom díky výborným hereckým výkonům Martina Huby, Dany Kolářové (její "lesní" scéna byla hodně silná) a Ladislava Chudíka. Na druhé straně, role Antonína Kratochvíla mi postupně extrémně začala lézt na nervy, stejně tak postava Lenky Vlasákové, přestože ji nezahrála špatně. Takovéhle vyrovnání s minulostí (značně vykonstruované), nechť si čeští tvůrci raději příště ponechají sami pro sebe. Hodnotím slabšími 3*, a to jen kvůli již výše zmíněným 3 hercům, kteří si nižší hodnocení za svou odvedenou práci v tomto filmu nezaslouží.(21.7.2011)

  • Nathalie
    ****

    Staré hříchy mají dlouhé stíny. Duo Hřebejk-Jarchovský tematizuje vinu a ztrátu kolektivní paměti- a tentokrát nejde publiku po srsti, ale nabízí časté změny perspektivy, což vinu nerelativizuje, ale naopak ji hledá a nachází v různých formách - kriminální, politickou, morální a metafyzickou, jako kdyby si scenárista přečetl Jaspersovu Otázku viny či díla Arendtové. Nejpalčivěji působí čtyřboj v rámci televizního pořadu- konfrontace postojů estébáka s vizáží pohádkového dědečka a aurou noblesního zla, umělce-exulanta, jemuž onen nenapodobitelný free aspekt propůjčil neherec, fotograf Kratochvíl, váženého vědce a lékaře, v němž bublá vina za slabost, a jeho loajální manželky. Rodinné nánosy v podobě manželské krize, problémů s vnučkou a zetěm působí jaksi navíc, omáčkově, není nutné pestré spektrum postav. Nesmírně účinná je komorní výslechová metoda a zprostředkované obrazy výpovědí postav před kamerou. Zatímco kolektivní a rodinné scény v první části připomněly, co mi na hřebojarchovském filmu vadí (předvídatelný mix sentimentu, hladivého humoru s občasným peprným slovem a srdcervoucího dramatu "pozor, bude divadlo") , jakmile reportéři pátrají po ztracené paměti, najednou je film nečeský, naléhavý, neuhýbavý. Stačí nechat mluvit do televizní kamery Chudíka a zazoomovat na jeho nečitelné oči, stařecké ruce a velebný úsměv, pustit před kameru Danielu Kolářovou a sledovat, jak vypráví o době, kdy bylo náročné nebýt sviní, rozvažovat nad tím, zda je ústřední postava v uměřeném podání Martina Huby pouze vyjádřením slabosti jedince, nebo i síly systému. Kawasakiho růže bloudí v retrospektivě normalizace zvídavě a bez obav, komu šlápne na kuří oko, ale zároveň nesklouzává k inkvizičnímu tribunálu- a kdykoli používá prvky docudramatu, visím pohledem na plátně. A to se mi u domácí produkce nestává. 75% P.S. Čtyři poznámky: mimořádně potěšilo mazané užití díla Patrika Ouředníka v katarzní scéně. Některé aspekty a osoby zní povědomě, v detailech prosvítají skutečné osudy exulantů, disidentů i estébáků, třebaže i nepřiznaně. Daniela Kolářová zraje do krásy. Zvláštní pochvala za kameru.(11.12.2009)

  • - Snímek získal své první ocenění ještě před první klapkou, neboť byl jeho scénář oceněn 1. cenou Sazky. (Taninaca)

  • - Režisér Hřebejk chtěl pro roli zla, který představoval vyšetřovatele STB Kafka, pana Chudíka, protože chtěl, aby bylo vidět, že i zlo může mít i šarm a tím se stává ještě nebezpečnějším. Ostýchal se tuto roli pan Chudíkovi, který byl národem milován jako hodný pan doktor Sova ze seriálu Nemocnice na kraji města (od r. 1977), nabídnout ale herec odvětil: „Chápem, ja som hral i Mengeleho a vraveli, že dobre.“ (sator)

  • - Snímek získal na filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší film nesoutěžní sekce Panorama. Tuto cenu vyhlásila ekumenická porota. Druhé ocenění, které si z Berlína film odvezl, získal od Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu (CICAE). (Andresito)