Nightmare Alley
Režie:
Edmund GouldingScénář:
Jules FurthmanKamera:
Lee GarmesHudba:
Cyril J. MockridgeHrají:
Tyrone Power, Joan Blondell, Coleen Gray, Helen Walker, Mike Mazurki, Ian Keith, Gene Roth, Eddy Waller, George Chandler, James Flavin, Roy Roberts (více)Obsahy(1)
Osobitost filmu hollywoodského veterána Edmunda Gouldinga spočívá v prostředí, do něhož je situován – cirkusu. Protagonistou a strůjcem noirového zla je falešný mentalista, který získaným trikem ovládá vystoupení se čtením myšlenek a postupně si tak buduje renomé. Záhy se stává mistrem ve svém oboru a dostává se mezi společenskou elitu v Chicagu. Briskní manipulátor spřádá intriky a těží ze slepé důvěry bohaté smetánky, kterou svými lžemi ovládá a okrádá. Netradiční aspekt do filmu vnáší také obsazení hollywoodského milovníka Tyrona Powera proti jeho typu do role amorálního podvodníka. Nihilistický tón filmu vychází ze stejnojmenné literární předlohy amerického spisovatele Williama Lindsaye Greshama, jehož dílo se u noirových fanoušků těší velké oblibě. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (23)
Chicagská polovina je fantastický noir. Je však uvozena desítky minut trvajícím kolotočářským prologem, který nemá příliš opodstatnění; resp. má, ne že ne, ale nic co by se nevměstnalo na odsýpající čtvrt hodiny. Z druhé strany to rámuje mravokárný epilog "čím kdo schází". Působí to jak dva zcela oddělené hodinové filmy v jednom. Jeden solidní s ponaučením z prostředí světských, druhý klasický a setsakra vydařený noir. Jenom to moc nedrží pohromadě jako soudržný celek a tentýž snímek. Co to přeci jen stmeluje, je Powerův uhrančivý výkon. ()
Zanedlouho nás čeká remake (nebo nová adaptace předlohy) od del Tora, ale originál samotný je pecka a nechápu, že mi tak dlouho unikal. Není na první dobrou divácky přitažlivý jako některé jiné noirové klasiky, což je dáno zejména až literární sofistikovaností a sevřeností (proto ta relativně dlouhá stopáž), ale když se soustředíte a naladíte na správnou vlnu, zaručeně se vám odmění a ten pocit nezmizí s koncem závěrečných titulků. Chci to vidět brzo znova a přečíst si knížku. ()
Srovnání obou adaptací Nightmare Alley je fascinující. Zatímco moderní verze se opájí stylem opulentního art deca a je drsná a mystická i pro dnešního diváka, verze ze 40. let je zdánlivě identická, přesto sešněrovaná Haysovým kodexem bez výraznějších stylotvorných prvků. Obávané monstrum nikdy nevidíme, zásadní zvraty se obejdou i bez vražd, vztahy mezi postavami jsou jiné a častěji se podíváme na ono eskamotérské vystoupení. V hlavní roli hvězda společnosti Fox Tyrone Power, který si tu výjimečně zahrál negativní úlohu, jako Zeena již mírně odkvétající bývalá dívka it Joan Blondell, ostatní ensemble jest rutinovaný. ()
Parádna noirovská dráma z prostredia cirkusov a podvodníckych iluzionistických show v hlavnej role s Tyronom Powerom, ktorému akoby bola rola písaná na telo. ()
Exkluzívny noir: temný a bezútešný, jak to mám rád. Jedinečný nielen umiestnením deja do sveta cirkusu, ale najmä tým ako nepodlieha žánrovým konvenciám. Toto nie je typický priamočiary noir s tvrďáckym anti-hrdinom v osídlach femme fatale - Nightmare Alley ide podstatne viac sofistikovanou cestou skazy. Pomôžem si citátom z iného filmu: "Něco visí ve vzduchu, ale nemá to tvář. Ale všem zasvěceným je to jasný." It’s all smoke and mirrors. Dokonca aj ten našróbovaný happy-end je diskutabilný a z morálneho hľadiska podvratný. ()
Lesk a bieda manipulátora a falošného telepata, ktorý chcel dosiahnuť bezohľadnosťou a podvodmi vlastný prospech. Tyrone Power v mystickom noir, kde vládne temná atmosféra a slušný scenár, ale predsa len trochu slabší záver. ()
Noir s velmi dobrou kamerou, hereckými výkony, ale slabším příběhem hlavně v koncovce, jenomže to je u noirů častým jevem. Tyrone Power dokázal vtisknout svému manipulativními telepatovi, který se vyšvihl z bahna, bezohlednost a chamtivost. On není vysloveně zlý nebo démonický, jen zoufale touží po uznání a penězích, a proto je pro mě tragičtějším hrdinou, než kdyby ubližoval záměrně nebo bezcitně. Protože on city má a právě to ho nakonec dostane. ()
Čo sa týka vizuálu a režijného prevedenia nejde o nič extra, ale to, čo tento film dvíha hore, je výborný príbeh o sile jedinca manipulovať ľuďmi, takmer sa mu podarí stvoriť vlastnú sektu uctievačov a to len vďaka tomu, aký je dobrý podvodník. Aj následný pád je podaný veľmi dobre. Dĺžka nevadila. ()
Trošku zkrátit by možná neškodilo, ale jinak musím říct, že mě to zasáhlo víc než ostatní noiry, co jsem v poslední době viděl. A vzhledem k tomu, že těm jsem dal čtyři, tak tady dávám neobjektivních pět. Bavila mě dokonale temná atmosféra celého filmu. Především začátek v cirkuse plném ztracených existencí se povedl. Druhá polovina mi nepřišla nijak výrazně slabší nebo pomalejši. Tyrone válí v poloze, ve který jsem ho ještě nikdy neviděl. Skutečně parádní film. ()
Tohle jsem protrpěl. ()
Přečetl jsem si tu jeden 2* komentář k tomuto filmu a očekával jsem nezáživné 2 hodiny nepřesvědčivých hereckých výkonů a musím s pocitem úlevy říci, že se tak nestalo. Film utekl jako voda a srdce mi tlouklo ještě nějakou dobu po skončení filmu - a šlo to i bez mrtvol. Ale od začátku - jedná se o film natočený podle stejnojmenné knihy napsané pouhý rok před natočením filmu a o kasovní trhák se tehdy nejednalo, především díky tehdejšímu "nepatřičnému" obsahu - pohanství. Přestože tedy film nebyl ani uveden na svět filmových pláten, Tyrone Power dostal několik dobrých recenzí na svůj výstup a stalo se tak i od dnešních kritiků, když film vyšel v roce 2005 na DVD. Dnes se jedná o filmovou klasiku žánru Noir. Film vypráví o Stanley Carlislovi, který se od poskoka u cirkusu vypracoval až na renomovaného umělce, který umí číst myšlenky a co víc - mluvit s mrtvými. S jídlem však roste chuť a stejně jako raketově vyletěl vzhůru, spadl rychle ještě níž, než původně vůbec byl. Zatímco film končí znovu-shledáním s manželkou Molly, tuším že v románu Williama L. Greshama se Stan jako "geek" uchlastá k smrti a dojde tak naplnění osudu vyvěštěného Madame Zeenou - tedy stejným osudem jako její milovaný Pete. A podobně jako např. ve filmu Brute Force byla poslední slova poselství pro všechny diváky, i zde se dozvíme starou pravdu: "How can a guy get so low?" - "He reached too high.." ()
Tie kolotoce a prostredie cirkusu mi do noir filmov velmi nepasuje. No treba sa obrnit trpezlivostou, lebo ta cast odohravajuca sa vo velkom meste /Chicago/- tak to uz bolo na co pozerat. Spolocenska elita Chicaga bola miestami .. .dobre mimo z toho cloveka. Velmi slusne napisane : 74 % ()
Áno, cirkusové prostredie sa do noirovej štylizácie nesmierne hodí. Vzostup a pád ambiciózneho, no šarlatánskeho "Stantona Veľkého", ktorý urobí jedno epizódne kariérne kolečko, aby sa vrátil tam, odkiaľ prišiel... Trošku cítiť nevyváženosť medzi prvou (cirkusovou) a druhou (mestskou) polovicou (tú by chcelo skrátiť), ale beztak ide obstojný noir s citeľným fatalizmom, ktorý počas minutáže viackrát symbolicky predpovedajú tarotové karty z tamojšieho "fachu" . Moja recenzia. ()
Černobílých amerických filmů existuje strašná spousta a ne každý je samozřejmě dobrý. Ulička přízraků patří k té horší polovině, protože její děj je zaprvé celkem rozvleklý a zadruhé nepříliš zajímavý. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale za týden si na to člověk ani nevzpomene. 60% ()
Film Ulička přízraků je černohumornou anekdotickou hříčkou v noirovém uskupení. Edmund Goulding zadaptoval román Williama Lindsaye Greshama z roku 1946 pro studio Fox, o adaptaci požádal sám představitel hlavní role Tyrone Power. Prostředí pouťových kejklířů je vybroušené k autentické dokonalosti (práce Lylea R. Wheelera a J. Russella Spencera): atrakce a eskamotéři vyzývavě lákají, a kolem všeho protéká povodeň z lidské masy, dychtící po nevídaném a magickém. K tomu jsou přihozeny hrsti hlíny psychoanalýzy, závrať z úspěchu a nezbedné nutkání k pokoření bohaté společenské elity. Kejkle, spiritismus, rafinované využívání důvěřivosti a neodvratné ovlivňování charismatem a psychologií. Hříčka mrká na lačnost života romantickým okouzlením, slibuje a obdarovává zdáním, aby nakonec svou vyhlédnutou oběť ve svém opojném objetí vysála a odhodila na dno niterné beznaděje. A zadostiučinění se vysmívá černým humorem. Hrdinou i obětí zlomyslných hrátek osudu je Stanton Carlisle (velmi zajímavý Tyrone Power), zarytě ctižádostivý mladý muž, jenž každou nabídnutou příležitost neupustí ze svého sevření, dokud z ní všechno nevymáčkne. Sugesce, telepatie, mentalismus, spiritismus, sláva, úspěch, závrať, drobná chybička a nezadržitelný pád do vlastního zajetí mysli. Hlavní ženskou postavou příběhu jest Molly (křehká Coleen Gray), elektrická dívka pouťových kejklířů a atraktivní mladá žena, naivně romanticky zamilovaná do Stantona. Je jeho oporou, ale také příčinou konečného nezdaru. Důležitou postavou je zde Lilith Ritter (zajímavá Helen Walker), mladá a ješitnější chicagská psycholožka, přitahována Stantonovými přesvědčivými schopnostmi. A všechno lze správně využít. Významnou postavou příběhu je Zeena Krumbein (dobrá Joan Blondell), telepatka pouťových kejklířů se slabosti pro sladké dvoření Stantona, jemuž bezelstně daruje své kariérní tajemství. Z dalších rolí: velmi mocný a bohatý chicagský automobilový magnát Ezra Grindle (Taylor Holmes), silák pouťových kejklířů Bruno (Mike Mazurki), Zeenin životem již zlomený manžel Pete Krumbein (Ian Keith), chytře zvolenými slovíčky zmatený venkovský strážce zákona (James Burke), důvěřivá bohatá chicagská dáma Prescott (Marjorie Wood), majitel prvního pouťového cirkusu kejklířů Hoatley (James Flavin), nebo majitel posledního pouťového cirkusu kejklířů McGraw (Roy Roberts). Ulička přízraků je povedeným noirovým filmem s přesvědčivou atmosférou, autentickým prostředím a rozkošnou černohumornou anekdotickou podstatou touhy po zločinu. Nezbedná zábava, jež ve své době uvedení způsobila kontroverze. ()
Film, který dal Powerovi konečně dostatek prostoru a příležitosti si opravdu zahrát - od obyčejného poskoka u cirkusu, přes charizmatického mentalistu s uhrančivým pohledem až po alkoholem zničenou trosku - a pořádně si užít toho, k čemu si jinak musel odbíhat k divadlu. Podle mě jeden z jeho herecky nejlepších filmů, který má atmosféru od začátku až do konce. Na rozdíl od většiny přítomných jsem ale nebyla nadšena ani tak tou první cirkusovou částí, jako druhou polovinou kde Stan dělá mága čtoucího myšlenky a mluvícího se záhrobím a vůbec pak celý překvapivý konec, i když musím uznat, že chvilkama to opravdu krapet roztahané bylo. Pro mě 4,5* (váhám s 5*, takže na to v nejbližší době asi kouknu ještě jednou). ()
Nightmare Alley zo začiatku pekne odsýpa, kým sledujeme vzostup jarmočného podvodníka od kočovného života ku klamaniu ľudí zo spoločenskej smotánky, pričom ho ťaží pocit viny z náhodného zabitia kolegu. Neskôr je dej už trochu rozťahaný, ale vynahradila mi to postava pragmatickej psychologičky a nahliadnutie do jej praxe (osobne je to pre mňa z profesionálneho hľadiska v podstate fascinujúca záležitosť). Až na ten koniec vcelku solídny noir a zároveň môj prvý film s Tyronom Powerom. ()
Je snad originál z roku 1947 lepší než del Torova verze z roku 2021? Je nesrovnatelně lepší! Ač je o dost kratší, divák má pocit, že dostane víc děje a napětí, více rozpracovanou psychologii postav, zkrátka intenzivnější zážitek. Tyrone Power jde ve své roli opravdu až na dřeň a ač mám B. Coopera rád, na hajzloidský projev Powera jednoduše nemá. E. Goulding natočil atmosferickou, potemnělou noirovku, která vyniká jemnou mysteriozitou. Del Toro se naproti tomu vytáhl s potemnělým, avšak neskutečně prázdným filmem, kde nestačí ani celá plejáda zvučných hereckých jmen, aby ho učinila alespoň trochu zajímavým. ()
Vo svojej dobe nedocenený noirový skvost, temný a bezpochyby jedinečný. Vyniká zasadením do prostredia cirkusu, i keď zhruba v polovici toto prostredie opúšťa a je jedinečný tým, ako sa vymyká žánrovým konvenciám. Hlavná postava anti-hrdinu nie je žiadny hláškujúci tvrďák a femme fatale si síce svoju špinavú robotu odrobí, ale tu akoby bola rozdelená do dvoch odlišných postáv. Za svoju cestu do skazy si hlavný hrdina môže výhradne sám, pričom jeho manipulácia s ľuďmi a falošná parapsychológia tu zákonite tvrdo narazí realitu psychoanalýzy. Nezabudnuteľné scény: zmaterializovanie ducha ženy v parku, totálne zmanipulovanie šerifa a aj boháčov z vyššej triedy, ktorí chcú šarlatánovi z cirkusu nakoniec postaviť aj vlastný chrám, či poskytnúť rozhlasovú stanicu. A nie je to osudová femme fatale, ktorá to všetko v jedinom okamihu pokazí... Každý kruh sa nakoniec musí uzavrieť. ()
Související novinky
Del Torova Ulička přízraků ulovila DiCapria
Oscarový režisér Guillermo del Toro (Tvář vody) zdá se našel svůj příští film. Kromě animovaného Pinocchia pro Netflix a kolaborace s J. J. Abramsem na snímku Zanbato se totiž konečně pustí do svého… (více)
Film noir má své časy sice za sebou, tento žánr, který existoval v období 40. a 50. let 20. století ovšem určitě je důležitou součástí kinematografie. Především i proto, že se jím dodnes dost tvůrců inspiruje a navázali na něj i žánry Neo-noiru, Neon noiru či Tech noiru. Tento žánr inspirován německým expresionismem složen většinou z detektivních zápletek a postav bez citu je rozhodně stěžejní a spadá do něj mnoho skvělých snímků jako Sunset Blvd. Billyho Wildera, Zabijení Stanleyho Kubricka či Cizinci ve vlaku Alfreda Hitchcocka. A mezi nejvýraznější zástupce tohoto žánru je s odstupem času řazen i snímek Nightmare Alley režiséra Edmunda Gouldinga z roku 1947. V době jeho uvedení ovšem mohl těžko někdo čekat, že se jednou dočká tak významného postavení. Ulička přízraků totiž v roce 1947 propadla u kritiků i diváků. Nightmare Alley přitom nebyla kritiky vyloženě potopena, dočkala se spíše smíšených reakcí. Předloha Williama Lindsayho Greshmana ovšem sama o sobě byla ideálním námětem pro Film noir, protože bezcitných a chladných postav by v ní divák vlastně našel dost. Stačilo tedy pouze filmové Nightmare Alley okořenit oním proslulým vizuálem a vznikl film, který dost možná Film noir jako takový definuje jako jeden z nejlepších. A přitom byl již tehdy výrazný, protože měl na poměry žánru vysoký rozpočet, velký štáb a hrála v něm tehdejší velká hvězda Tyrone Power. Což na poměry žánru nebylo obvyklé. Důležité je ovšem zmínit, že iniciátorem za zakoupením práv na Greshmanovu knihu a její adaptování byl právě Tyrone Power. Osobně se mě vlastně v prvních 20 minutách zmocňoval pocit, že mám co dočinění s jedním z nejlepších filmů ze 40. let. Tohle opojení mě ovšem zhruba po polovině zcela opustilo a k těm nejlepším filmům dané dekády jako Občan Kane, Diktátor či Život je krásný bych si ho vlastně dovolil přiřadit těžko. Přesto má Ulička přízraků vtahující kouzlo o které vlastně celou dobu nepřijde a jde pořád o solidní podívanou, která jen možná není úplně sevřená jako celek. Přesto má minimálně potenciál zůstat divákovi v hlavě. Temný snímek vtahující svou expozicí a schopně prezentují myšlenku o tom, že není ideální hrát si na Boha. Goulding natočil film, který jde částečně proti tehdejší konkurenci Film noiru, zároveň ovšem realizoval projekt, který vlastně splňuje přesně to, co se dá od Film noiru očekávat. Depresivní prostředí cirkusu se do tohoto žánru zcela hodilo a především ve filmu funguje poselstív o tom, že někdy není ideální mířit až příliš vysoko a někdy je méně více. A tužba po ještě větším vrcholu může ještě někdy vést až k regulérnímu pádu zpět na dno. Tohle poselství předkládá samotný příběh falešného mentalisty Stanton Carlislea. Tyrone Power měl tehdy pověst hrdinů, tady se ovšem zmocnil role amorálního šejdíře, která tak byla zcela proti typu. A přesto Powerovi tato role sedla na tělo. Powers v roli Carlislea v průběhu děje vystřídá hned několik poloh a Ulička přízraků tak byla testem jeho hereckého rozsahu. A potvrdilo se, že byl pořádně široký, kdy Power ve finále dokázal zcela vykreslit tragického antihrdinu, který nebyl ryzím zlem, jen toužil po uznání. Nebylo to ovšem jen Powerovi, ale také o fantastické Joan Blondell v roli Zeeny Krumbein či výtečné Helen Walker v roli Lillith Ritter. První polovina filmu je fantastická, v té druhé začne trochu slábnout tempo a především první polovina možná našponuje očekávání až příliš vysoko. Úchvatnost vizuálu přitom nepohasíná, atmosféra pořád funguje a přesto v jistých momentech Ulička přízraků působí příliš zkratkovitě a v jistých momentech naopak příliš táhle. Dvě poloviny filmu se vlastně v různých ohledech navzájem doplňují a dohromady utváří solidní celek, přeci jen ovšem vlastně dvakrát slepené nefungují. Je to škoda, protože jde jinak o rozhodně povedenou záležitost se zajímavým příběhem tragického antihrdiny. A pověst v rámci Film noirových filmů má rozhodně zaslouženě. V kinech i u diváků původní Ulička přízraků propadla, čas jí ovšem dokázal ocenit. V roce 2021 poté došlo na novou adaptaci Grashmanova románu, které se chopil Guillermo del Toro a jeho film označuje jako samostatnou adaptaci a ne remake právě filmu z roku 1947. Fandou původního verze del Toro ovšem pravděpodobně byl. Což dokazuje i to, že od fanoušků žádal, aby jeho adaptaci rovněž viděli v černobílé verzi. Ta se naším kinům bohužel vyjde, v barevném podání se ovšem del Torova zpracování budeme moci v českých kinech dočkat již 27. 1. 2022....... () (méně) (více)