Příběhy slavných - Série 12 (2011) (série)
Režie:
Radka LokajováScénář:
Radka LokajováHrají:
Jan Pivec (a.z.), Libuše Havelková, Marie Tomášová, Jan Skopeček, Radoslav Brzobohatý, František FilipObsahy(1)
Legenda Národního divadla i českého herectví vůbec. Na prknech první scény strávil Jan Pivec šestatřicet let. Přes ochotníky a kočovné společnosti se dostal na konzervatoř, do Osvobozeného divadla, Slovenského národního divadla v Bratislavě a brzy nato do Národního divadla. Hrál i v mnoha filmech a televizních inscenacích, ale práci na divadle považoval vždy za to nejpodstatnější. A nebyla to zdaleka jen práce, ale skutečná herecká tvorba. Výjimečný a neopakovatelný solitér českého herectví byl zároveň pozoruhodný člověk. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Otřesné. Jan Pivec byl opravdový gigant českého jeviště, nezapomenutelný herec a svérázný člověk, ale to ještě neznamená, že o něm mohou vznikat podobné zhůvěřilé zkazky. Pivec sem, Pivec tam, ale skutek utek. Hned na úvod je nám představena směsice historek v podání přeživších kolegů a přátel, z nichž se dozvíme toliko, že Jeníček byl divný pavouk, hypochondr, cholerik, náruživý kuřák a že svého času proháněl ženské sukně. Jsou zmíněny Hejnice, kam Pivec často a rád jezdíval, další série klepů, tentokrát na téma manželky a matky. Z divadelních rolí je připomenuta jen slavná role Jaga v Shakespearově Othellovi a prostřednictvím televizního záznamu také postava rytíře Falstaffa ve Veselých paničkách windsorských. Zazní cosi o nejslavnějším hilarovském období a šlus. Stejně tak film. Mezi tím vším se objevují otravné doplňující záběry z pražských ulic, včetně nejrůznějších detailů Národního divadla a kavárny Slavie. Ta zastává v režisérčině autorské představě zřejmě nějaké zvláštní místo, protože co chvíli se objevuje záběr na zdejšího pianistu, na sklenku s vínem, na hrníček s voňavou kávou... a aby celek působil adekvátně, je sem z pocitu jakéhosi melancholického rozpoložení vřazena náladová hudba, oscilující mezi nejapnou cirkusovou manéží a pohřební panychidou. Zbytečně natočeno, zbytečně shlédnuto. ()
Pivec je vykreslen jako přísný nabručený svéráz a samorost a vyznívá jako komická figurka. ()
Jan Pivec nepatří mezi mé herecké oblíbence. Bál jsem se ho asi od role přísbého tatínka v F. L. Věkovi. Toto vyprávění o něm, vzpomínání lidí, jež ho znali, je nicméně zajímavé a uznávám, že byl velkým hercem. Jen je zde až příliš mnoho zbytečné kameramanské vaty. ()
Jako dítě jsem se ho bál, v pozdějším věku jsem si ho zamiloval... ()