Příběhy slavných - Série 5 (2004) (série)
Režie:
Petr LokajObsahy(1)
Velký filmový režisér a jeho umělecké i osobní zápasy ve vzpomínkách příbuzných, V. Galatíkové, K. Smyczka, J. Kačera, J. Menzela, T. Pištěka, V. Körnera, J. Vinkláře a dalších. Dokument z cyklu Příběhy slavných je věnován režiséru, kterého český film řadí mezi největší. Diváci i kritika nejvýše oceňují především jeho Markétu Lazarovou. Pro veškerou jeho filmovou tvorbu je charakteristické soustředění na člověka a jeho vnitřní život, v mnoha obměnách se objevuje téma násilí a protestu proti násilí. Jak v dokumentu říká Josef Vinklář, byl to především František Vláčil, který poskytnul výpověď o světě, životě a člověku.
O uznávaném režisérovi dále hovoří Jan Kačer, Vladimír Körner, Karel Smyczek, František Pavlíček, Věra Vláčilová, Vlastimil Harapes, Věra Galatíková, Jiří Menzel, Jan a Vladimír Vláčilové a jiní.
(Česká televize)
Recenze (7)
Melancholické vzpomínání na největšího z největších. Na Vláčilovi bylo vždycky top, že nepatřil jak přes kopírák do oné slavné třídy Otakara Vávry na FAMU, ale k řemeslu si došel vlastní cestou skrze renesanční kombinaci znalostí umění a píle. A odešel se ctí. ()
Nádherný i smutný příběh jednoho skromného, hubeného samotáře, který se díky armádnímu filmu dostal k filmařskému řemeslu, obsahuje informace potřebné k mému filmovému životu. Mistr odhodlaný, naplno soustředěný i přísný a tvrdý. Mistr zatlačený, režimem i životem zkroušený a skoro na kolena sražený. Je zde ovšem hlavně mistr své umění zanechávající a pro mne určitě na věky zůstávající. Slova J. Vinkláře o Vláčilových filmech nejvíce vystihují jejich obsah. Perfektně sestříhanému a odvyprávěnému dokumentu, se skvostnými a raritními záběry či fotkami z natáčení mistrových snímků, chybělo k dokonalosti jen jedno. Aspoň malá zmínka o hudebním géniovi jménem Zdeněk Liška, který Vláčilovým obrazům dodával to, co nešlo vyjádřit obrazem či slovy. ()
Dokument, ve kterém se dozvíme, že na natáčení Markéty Lazarové se souložilo jako o život a že Václav Vorlíček je režisér druhé kategorie. ()
Krasojezdec filmového plátna ( zejména ) pohledem jiných. Dokumentů o něm a jeho tvorbě není žel mnoho a velmi ubývá i těch, kdo měli možnost s ním spolupracovat, proto hodnotím velmi pozitivně i tento počin... ()
Samorost s poteickou duší... Dětství s tvrdou matkou z něhož nejspíš později unikáno k alkoholu... Nikdy jsem v nepracoval, člověk má tvořit, ne pracovat.Musí se těšit do toho co dělá. ()
Velice pěkný dokument o životě a tvorbě jednoho z nejlepších českých režisérů. Vzpomínky na umělce jsou nejen cenné, ale z dnešního pohledu jedinečné, protože pamětníků rapidně ubývá. Pouze bláboly pana Harapese mohli vypustit a rovněž Menzelův úlet, kdy mluví o Vorlíčkovi jako o podřadném režisérovi. ()
Filmy Františka Vláčila se vždycky vyznačovaly výtvarnou vytříbeností. Jako výsměch potom působí, když kameraman dokumentu o tomto velikánovi české kinematografie není schopen ve většině záběrů „mluvících hlav“ zaostřit na vypovídajícího. Potom ani nepřekvapí nevídaně ledabylé nasnímání archivních fotografií, kde ve dvou případech jsou dokonce vidět prsty ruky, která přidržuje fotku před objektivem kamery. ()