Reklama

Reklama

Příběhy slavných

(TV seriál)
  • Česko Předčasná úmrtí (více)
Dokumentární / Životopisný
Česko, (2000–2013), 170 h 29 min (Minutáž: 45–60 min)

Režie:

Petr Lokaj, Zdeněk Gawlik, Pavel Křemen, Petr Kotek, Marek Dušák, (více)

Hrají:

Josef Kemr, Helena Růžičková, Miloslav Šimek, Július Satinský, Zdeněk Štěpánek, Karel Zich, Jiří Kodet, Stella Zázvorková, Vladimír Dvořák, Eva Jakoubková, Libuše Geprtová, Nataša Gollová, (více)
(další profese)

Série(13) / Epizody(196)

Obsahy(1)

Česká televize v roce 2000 rozjela cyklus s mysteriózním názvem Nevyjasněná úmrtí. Později jej mění na věcnější Předčasná úmrtí. Po letech přidává další název, a to Příběhy slavných. Tato série je však už věnována žijícím umělcům. Nakonec se rozhodla všech 196 natočených dílů zastřešit společným názvem Příběhy slavných. (sator)

(více)

Videa (7)

Recenze (42)

kingik 

všechny recenze uživatele (k tomuto TV seriálu)

Desítky slavných uměleckých osobností, převážně z řad hereckých, ve vzpomínkách svých přátel a blízkých příbuzných tak, jak je ze svého pohledu vnímali oni. Ve filmech, v televizi a na divadle hráli komické, tragické, zkrátka vážné a nevážné role, ale v osobním životě to vždycky nebyli takoví baviči nebo fanfaroni, ale často rozervaní bohémové, štváči anebo docela obyčejní lidé, kteři svoji hereckou profesi uměli zatraceně dobře. Jakou masku vlastně skutečně nosili, když zrovna nehráli? Na to už odpoví tahle dokumentární série. Výběr osobností poměrně bohatý, ale na některé se nedostalo, a kteří by třeba konkrétně zajímali mě, protože o nich není tolik známo (Drbohlav, Faltýnek, Vicena, Besser, Geprtová, Jerneková aj). Z těch, co byli k mání, se dalo vybrat určitě spolehlivě, ale většinu z toho, co se v dokumentech objevilo a bylo o nich uvedeno, jsem už znal, anebo nějaký určitý obrázek o té či oné osobnosti, jsem už dávno utvořený měl. Takže z tohoto hlediska se neudálo nic tak extra překvapivého. Netvrdím však, že by tímto série dokumentů pozbyla na zajímavosti. Každá z představených osobností byla nějakým způsobem zajímavá, charizmatická, výjimečná a něco ve svém oboru dokázala. To "něco" z nich se zachovalo v bezpočtu filmech, v televizní nebo divadelní tvorbě a stále je nesmazatelně zapsáno vysokou kvalitou, ke které se diváci rádi vracejí. Proto je dobré, připomenout si jejich umělecké životy napěchované do této dokumentárné série. Jejich velikášství se už do dokumentu nevešlo a v podstatě ho ani pojmout nemohl. Bylo totiž v nich samotných a odešlo spolu s nimi. Mé hodnocení: 60% ()

Véča 

všechny recenze uživatele

Naška, slečna z dobré rodinyDokument, který zachází ještě dál než než zcestná teorie hvězdného tria Mandlová-Baarová-Gollová. Hned na začátkuse divák dozví, že Baarová vůbec a Mandlová, ač měla hezká ramena, tak nebyla ta dáma z vyšší společnosti, takže taky nepřichází v úvahu. Nesmysl! Minimálně proto, že v Československu bylo mnoho schopných hereček s talentem a na Gollové toho nebylo o nic víc zajímavého než na ostatních. Je sice pravda, že je skvělé získat výpovědi lidí, jako je Eva Gérová, Zita Kabátová nebo Otakar Vávra, které jsou zajímavé a něčím přínosné pro informační hodnotu filmu, ale to ovšem není důvod pro přítomnost některých jiných osob. Nepochopil jsem, proč se zde objevil Vlastimil Harapes, aby nám jen řekl, že má rád Gollovou. A třešničkou na dortu byl samozvaný odborník Aleš Cibulka, který si akorát na podobných dokumentech a záležitostech snaží postavit kariéru a vůbec mu nevadí, že jeho knihy o Nataše Gollové obsahují faktografické chyby a dá se snadno předpokládat, že tento snímek je z velké části jeho dílem. Pokud tomu tak je, tak by se Cibule měl smažit. Jsem Vaše LjubaSuchá Ljuba to být nesmí, a to ani se psíma knedlíkama, nohou za krkem a bradavicí přes půl tváře. Zvlášt, když se pak ještě vydává za Hadinu. Gumice na Sucháče! ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele (k tomuto TV seriálu)

Nevýjimečný cyklus současné tvorby ČT tvoří epizody s takovými názvy jako "Pepíček", "Samotářka Míla", "Jsem vaše Ljuba", "Cesta do hlubin Lálovy duše", "Naška, slečna z dobré rodiny", "Věčný Kristián Oldřich Nový", "Dobře naladěná kytara", "Umanutec", "Ilínek", "Nespoutaný živel" a další. Nikoli nadarmo takové familiérní názvy v divákovy vyvolávají představu bulvárních článků Pestrého světa, Blesku, Story a jiných stejně hodnotných magazínů a deníků. Také tam se často dozvíme, že "Stáří jsem si oblíbila", Jiří H. byl "Svůdník, který létal", "Pravdivý příběh" Slávky B., čteme o tom, že František P. byl "Nesmrtelný Trautenberk", "Kus pořádného chlapa", "Krakonoš z posilovny", "Český Schwarzenegger", také, že "Krakonoš ve výslužbě vzpomíná" a "S Janžurkou si moc nepokecal". Jiří A. byl samozřejmě "Nepřehlédnutelný", Valentina T. se svěřila "Moje kariéra je náhoda!" a co znamenalo, "Když stačilo říct Valentina". Rozdíl tedy prakticky nulový, jen s tím detailem, že takové články napáchají mnohem méně škod, protože nemají takový dosah jako tentýž materiál přetavený do formy televizní zábavy. Kvalita komentářů pánů typu Taussiga nebo Jirase je všeobecně známá, v posledních letech velice často perlí zejména v bonusech na DVD se staršími filmy. Takže se dozvíme i to, že nedochované filmy jsou hrozné, ačkoli sami aktéři projevují jen o pár záběrů před nebo po takovém výroku touhu je znovu spatřit, neb si své vlastní práce na nich považují. Setkáme se se vzájemným popřením faktů ze strany divadelních a filmových historiků, neřkuli pamětníků nebo příbuzných. Málo známé fotografie známých lidí jsou vydávány za někoho jiného... Základní informace jsou vysvětlovány nikoli v kontextu dané osobnosti, ale často v měřítku obecném, což často mystifikuje pointu. Dalším nešvarem je seřezávání původních filmových a televizních materiálů na současný oblíbený širokoúhlý formát, takže k divákovi se dostane sotva polovina původního obrazu. Ve srovnání se staršími Úsměvy nebo Abecedou humoru zjistíme, že tehdy ty ukázky byly celkově technicky kvalitnější. Navíc chybí veškeré datace a konkretizace ukázek, akceptovat se dá pouze převaha televizních prací nad filmovými, přeci jenom jde také o reklamu ČT sama na sebe. Neexistuje ovšem žádná systematická koncepce v utřídění kapitol ze života soukromého a veřejného, není bez výjimky, aby se vzpomínalo na určité události, které jsou ilustrovány fotografiemi s plus mínus dvacetiletým rozdílem... Navrhuji tedy zásadní změnu dramaturgie, aby nám zbylo aspoň něco z těch autentických výpovědí rodinných příslušníků. Na závěr už jen citaci z dílu "Saša": "Václave, tohleto je šatna, ve který náš dědeček nikdy neseděl. Ale sedím tady já.“ ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele (k tomuto TV seriálu)

Pre filmových fanúšikov je to veľmi cenný dokument o najvýznamnejších českých herečkách a hercoch. Z výpovedí ich priateľov, známych, kolegov, rodiny a s použitím ukážok z filmových diel, v ktorých si zahrali, vytvorili autori dokumentárneho seriálu "Príbehy slávnych" obraz o živote týchto umelcov. Zaujímavý televízny dokumentárny cyklus. *** ()

Marthos 

všechny recenze uživatele (k tomuto TV seriálu)

Velké nafouknuté nic. Asi tak bych shrnul tento pofidérní volný cyklus medailonů, či spíše jejich nepovedených náhražek, populárních i zapomenutých osobností domácí kultury, především z oblasti filmu a divadla. Cílený komerční nátěr a povrchní zájem samotných tvůrců dává maximální průchod veškerým možným i nemožným renoncům, fámám, fabulacím, omylům, někdy dokonce lžím, jež jsou tu podávány s okouzlující přesvědčivostí svých interpretů. Z nepochopitelných důvodů je cyklus pravidelně propojován rozhovory s lidmi, kteří povětšinou neměli s danou osobností nic společného nebo ji zaregistrovali až v období, které není objektem dokumentu; stejně liché a v podstatě bezobsažné jsou vhledy filmových a divadelních historiků, popřípadě dalších osob shodného zaměření, jež se namísto objektivního a konstruktivního komentáře mnohem raději pouštějí do nechutného pozérismu (Taussig, Jiras, Wolf a další) anebo jsou ustanoveni oficiální hlásnou troubou všeobecně známých informací, přebraných z kvantového množství memoárového odpadu (Ondřej Suchý). Fakta předkládaná v kontraproduktivním směru a naprostém chaosu, základní záměny fotografií, chybné identifikace, neadekvátní výběr filmových a televizních ukázek na úkor těch méně medializovaných, nulová invence jednotlivých režisérů, stále se opakující prostřihy pražských exteriérů (skutečně nemáme jiná panoramata, než ta s Národním divadlem, popřípadě třpytící se Vltavou?). Nenapadá mě jediné pozitivné hodnocení. Domnívám se, že prapůvodním cílem takového formátu by měl být komplexní přehled tvůrčí (!) činnosti zvolené osobnosti, nikoli volné pole působnosti pro medializaci bulvárních historek a subjektivních názorů kohokoli. Není nejmenší důvod opakovat již dávno řečené, popřípadě napsané. ()

Galerie (296)

Zajímavosti (5)

  • Ze všech představení Hudebního divadla Karlín s Laďkou Kozderkovou se dochoval pouze jediný obrazový záběr. (otík)
  • Syn básníka se jmenuje Jan Miškovský, narodil se v roce 1963 jako Jan Hrabě, ale po rozvodu dostal jméno nového manžela své matky a dlouho nevěděl, že je syn básníka, protože jeho matka vzpomínky a artefakty na Václava Hraběte ze svého života totálně vymazala. (sator)

Reklama

Reklama