Příběhy slavných

Nevýjimečný cyklus současné tvorby ČT tvoří epizody s takovými názvy jako Pepíček, Samotářka Míla, Jsem vaše Ljuba, Cesta do hlubin Lálovy duše, Naška, slečna z dobré rodiny, Věčný Kristián Oldřich Nový, Dobře naladěná kytara, Umanutec, Ilínek, Nespoutaný živel a další. Nikoli nadarmo takové familiérní názvy v divákovy vyvolávají představu bulvárních článků Pestrého světa, Blesku, Story a jiných stejně hodnotných magazínů a deníků. Také tam se často dozvíme, že "Stáří jsem si oblíbila", Jiří H. byl "Svůdník, který létal", "Pravdivý příběh" Slávky B., čteme o tom, že František P. byl "Nesmrtelný Trautenberk", "Kus pořádného chlapa", "Krakonoš z posilovny", "Český Schwarzenegger", také, že "Krakonoš ve výslužbě vzpomíná" a "S Janžurkou si moc nepokecal". Jiří A. byl samozřejmě "Nepřehlédnutelný", Valentina T. se svěřila "Moje kariéra je náhoda!" a co znamenalo, "Když stačilo říct Valentina". Rozdíl tedy prakticky nulový, jen s tím detailem, že takové články napáchají mnohem méně škod, protože nemají takový dosah jako tentýž materiál přetavený do formy televizní zábavy. Kvalita komentářů pánů typu Taussiga nebo Jirase je všeobecně známá, v posledních letech velice často perlí zejména v bonusech na DVD se staršími filmy. Takže se dozvíme i to, že nedochované filmy jsou hrozné, ačkoli sami aktéři projevují jen o pár záběrů před nebo po takovém výroku touhu je znovu spatřit, neb si své vlastní práce na nich považují. Setkáme se se vzájemným popřením faktů ze strany divadelních a filmových historiků, neřkuli pamětníků nebo příbuzných. Málo známé fotografie známých lidí jsou vydávány za někoho jiného... Základní informace jsou vysvětlovány nikoli v kontextu dané osobnosti, ale často v měřítku obecném, což často mystifikuje pointu. Dalším nešvarem je seřezávání původních filmových a televizních materiálů na současný oblíbený širokoúhlý formát, takže k divákovi se dostane sotva polovina původního obrazu. Ve srovnání se staršími Úsměvy nebo Abecedou humoru zjistíme, že tehdy ty ukázky byly celkově technicky kvalitnější. Navíc chybí veškeré datace a konkretizace ukázek, akceptovat se dá pouze převaha televizních prací nad filmovými, přeci jenom jde také o reklamu ČT sama na sebe. Neexistuje ovšem žádná systematická koncepce v utřídění kapitol ze života soukromého a veřejného, není bez výjimky, aby se vzpomínalo na určité události, které jsou ilustrovány fotografiemi s plus mínus dvacetiletým rozdílem... Navrhuji tedy zásadní změnu dramaturgie, aby nám zbylo aspoň něco z těch autentických výpovědí rodinných příslušníků. Na závěr už jen citaci z dílu Saša: "Václave, tohleto je šatna, ve který náš dědeček nikdy neseděl. Ale sedím tady já.“ (19.10.2009)

Tradiční ohlédnutí za Jiřím Grossmannem plné patosu a vícečetných vyznání, ovšem s několika úlety navíc. Ano, do Grossmanna se zamilovávají i dnešní pubescentky a jejich o něco málo starší spolužáci o něm píší diplomky, ale také na něj vzpomínají jeho vlastní spolužáci... Jednoduše, méně by bylo rozhodně více. Šimkovi se podařilo na sklonku života pojmenovat po Grossmannovi celé divadlo i jednu pražskou pasáž, v jeho jménu vydal kompletní knihovničku sebraných spisů, bylo by tedy o čem fundovaně hovořit celé hodiny a na místo toho tu dlouhé minuty sledujeme, jak Naďa Urbánková hledá zaniklý klub Sluníčko. Marnost nad marnost. (23.10.2021)

Formálně nezajímavý, obsahem přínosný díl cyklu. Čili klasika. Vhodné do kolekce s Automatem svět, Něžným barbarem a dalšími střípky na téma. (15.06.2016)

Jiří Sovák - Homo Chalupář. Pseudodokument, ve kterém vzpomíná mmj. barrandovský řidič. Není o čem. (01.04.2018)

Další díl cyklu Příběhy slavných. Naznačena neuchopitelnost povahy, života a díla Evalda Schorma. Velmi mi chyběly vzpomínky Jany Brejchové, celé to za ni musel dopovědět Jan Kačer. Vše ostatní až příliš rutinní. Snahu o vhled do duše bych ideálně nahradila větším množství faktů na úkor oblíbené dojmologie. (19.06.2017)

Jánu Roháčovi mnoho prostoru v dokumentaristice věnováno nebylo. Krátce po jeho smrti vznikl patetický medailonek V hlavní roli režisér. S odstupem jen tento díl cyklu Příběhy slavných. Což není mnoho. Tady jde především o vhled do soukromí, hlavním tématem je vztah s Hegerovou a příběh manželství se Zuzanou Burianovou. Jeho kariéra je zbilancována jen tak mimochodem. Rejžek nabízí určitý výklad, ostatní jen zasněně vzpomínají. (23.10.2021)

Velice solidní pomůcka ke studiu Jireše, který nikdy nebyl jen jedním z mnoha. Nálepka novovlnního tvůrce by byla téměř urážkou či nedostatečnou zkratkou. (18.06.2017)

Dokument, který uvede otázka, zda víme ze soukromí úplně všechno? Takový dokument je špatný. Ale chápu, Marvan je magnet, jež generguje celou knihovničku drbů, kuchařek a lušťovek pod záštitou jména oblíbeného herce, tak nač dělat lépe televizní medailonek, že? Celá informace je utopena v paběrkování, kolegování a samozřejmě v tomto výběru ční Just, protože ten jediný tuší, o čem mluví. Historky o trucovnách, nohách v lavoru a vedle toho poučka o Árijském boji. Marnost. (01.08.2017)

Melancholické vzpomínání na největšího z největších. Na Vláčilovi bylo vždycky top, že nepatřil jak přes kopírák do oné slavné třídy Otakara Vávry na FAMU, ale k řemeslu si došel vlastní cestou skrze renesanční kombinaci znalostí umění a píle. A odešel se ctí. (19.06.2017)

Zase to pábení, tentokrát na téma Josef Kemr. Herecké kolegyně zhodnotí jeho milostný život, Jan Hrušínský doplní kontext. Rösner ocení jeho rebelskou duši, označí ho za velekněze revoluce a jeho druhá žena emotivně zavzpomíná na truchlení jeho fenky. Zajímavé snad jen pro připomenutí jeho druhé ženy Mariky Skopalové, o které se běžně nepíše. Neb častěji se dočteme o ženě první, o Evě Foustkové. (01.08.2017)

Strukturovaný pohled do soukromí Slávka Šimka. Některé výpovědi jsou velmi upřímné, emoce byly tehdy velmi napjaté, protože se točilo prakticky okamžitě po jeho smrti. Nicméně celé je to nutné brát s rezervou, jako všechny tyhle ostravské dokumenty. (23.10.2021)

Nechme stranou ty bláboly "našich předních oborníků" ve kterých nám lítá půl milionu sem, půl milionu tam, ale co má co k tématu Burian vyprávět v první řadě Hegerlíková a Adamová? O pseudodeklamaci Světlany Nálepkové ani nemluvě. (19.12.2012)

Takový rodinný pel mel, trocha životopisných vzpomínek, ale k dílu nic zvláštního, natož pak ke speciálním kapitolám jako je Lada ilustrátor, autor komiksu, filmový výtvarník ajv. (16.10.2016)

Nu, Beka sice všichni velmi oblibují zvláště pro jeho komiku a ironický tón, jímž dokázal povznést všechny ty Babiččiny krabičky a Bejvávala, ale co my k němu víme více? Jedna kniha vzpomínek by tu byla ještě z jeho života, Každý den radost. Jeden krátkometrážní dokument, Lásky Josefa Beka - a tím vlastně končíme. Čili tento Pepíček, ať už je jakkoli schématický, udělal medvědí službu tím, že sestříhal mnoho vlastních Bekových komentářů k jeho kariéře, což je cenné. Ostatní komentáře jsou jen vycpávkami, na které jsme již v TV zvyklí. Naštěstí je tu mezi tím vším balastem i vzpomínání bývalé dramturgyně MDP a člověk se může inspirovat k tomu, že by si z Beka více dosledoval dle vlastního vkusu a zájmu. (31.12.2016)

Jako obyčejně k ocenění přijdou hlavně ukázky z minimálně reprízovaných záležitostí. Zde zejména jde o Černou hodinku, ve které Pešek vypráví sám o sobě. Jinak je to opět klasický pel mel dojmů / pojmů a vzpomínek / zapomínek. Pokud se herečky často hodnotí podle toho, jestli byly hezké, tak herci třeba podle toho, zda byli hrdinové. A toto už opravdu unavuje. (16.07.2017)

Nevšedně depresivní medailonek Mileny Dvorské, které se dostalo pozornosti ve všech výraznějších hereckých cyklech současnosti. O čem ale pojednával? O její roli matky? O jejích 13. komnatách? O politických postojích? O jejích promarněných šancích na Národní divadlo? O tom, že bývala obsazována zejména podle svého vzhledu? Jako obyčejně vše bylo jen naťuknuto, expresivně vylíčeno příbuznými, spolužačkami, kolegy a v neposlední řadě teatrologem Justem, který se zasnil v otázce - co udělala Milena Dvorská špatně, že nehrála s novou vlnou? Základní fakta jako vždy chybí, emoce jsou přednější a to už skutečně po těch letech této dokumentaristiky vysloveně nudí. (01.12.2016)

Sorry, ale dokument o Adině Mandlové, ve kterém jsou za její kolegyně označeny takové herečky jako Zdenka Procházková nebo Hana Talpová, je totálně mimo. Nehledě na to, že ve filmových prostřizích autoři nepoznali rozdíl mezi Adinou a kupříkladu Věrou Ferbasovou nebo Trudou Grosslichtovou. Vše ostatní je pouhá subjektivní nadinterpretace její vzpomínkové knížky. (16.01.2013)

Klasicky únavný medailonek z kolekce vlky plky - dojmy a zážitky nejrůznějších lidí (příbuzných, známých...) nade vše, ale aby to nějak drželo pohromadě, to se říct nedá. Základní osu profesního života se nedozvíme, přehlednou osu toho hlavního ze soukromí také ne. Pavel Taussig se nestrefil ani do první role ve filmu... Ale je pěkné, že i ta Blanka Kovaříková byla překvapena, o kom to vlastně píše knihu. Ach jo. (30.11.2016)

Jak v téhle zemi chcete udělat pořádný pořad o Raoulovi, když se tu neustále operuje jen s tím, že to byl fešák a všichni víme, že hrál s Mandlovou? No špatně. A mladoboleslavští herečtí pamětníci tomu dozajista nepomohou. (30.09.2013)

Další průměrný medailonek věnovaný výjimečné herečce, který povýšila účast teatrologa Jaromíra Kazdy. (27.10.2021)