Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sharky
    ****

    Proč mám pocit, že půlka hodnotících film vůbec neviděla a jenom si léčí svoje nenávistné mindráky vůči václavu havlovi!? já chápu, že absurdní drama není pro každého, ale já byl na projekci, kde se třeskutě smálo celé kino. A bez ohledu na myšlenku a sdělení se tenhle film dá brát jako zdařilá komedie a přehlídka nejlepších českých herců. 52 % si určitě nezaslouží, to je mnohem lepší. navíc si myslím, že se snaží i něco říct a docela dobře se snaží, ale to už si musí každý přebrat v sobě...(1.9.2011)

  • StarsFan
    ****

    Čím níže v seznamu hodnocení půjdete, tím větší koncentraci odpadů v něm naleznete. Odpůrci Havlovy politiky zkrátka dorazili i na ČSFD a bez velkého přehánění se dá předpokládat, že bez nich by se Odcházení pohybovalo minimálně kolem šedesáti procent. Ano, pro každého Havlův režisérský debut nebude, ale věřím, že jiná (a snad i větší skupina diváků) z něj bude odcházet spokojená. Osobně jsem na něj šla s jistou skepsí (Jenže na co jiného než na český film do kina zavítat, když jednou za několik měsíců navštívím ČR?), a za hodinu a půl se tato nedůvěra proměnila v čisté nadšení. Bavilo mě, jak si Havel hrál s jednotlivými detaily (nápis "dost bylo Havla" mezi graffiti na zdi), jak odchod každé postavy získal díky obyčejné louži na zajímavosti a jak sympaticky vše prolínala hudba v čele s netradičním podáním Rusalky. Bavila mě absurdní kamera, která se nakláněla ze strany na stranu a která se od herce často oddálila jen proto, aby se k němu v následujících vteřinách začala znovu přibližovat. Bavila mě hravost veršů (věta: "Byl jsem na koktejlu s Molotovem," je krásně paradoxní hned dvojím způsobem: zaprvé z hlediska doby, kdy Molotov žil, a zadruhé kvůli spojení koktejl & Molotov) a vzhledem k tomu, že jsem jen před necelými třemi týdny viděla v divadle Krále Leara s Derekem Jacobim, mě bavila i ta krásná duševní a vzhledová podoba mezi Jacobiho Learem a Abrhámovým Vilémem v jedné bouřlivé scéně (schválně si zkuste na internetu vyhledat fotky). A Havel samotný rozhodně není špatný režisér; jeho styl vymykající se škatulce tradičního tvůrce ala "mám diplom z FAMU" mi byl svou originalitou sympatický a divadelnost z něj zdaleka netryská tolik, jak všichni tvrdí. (Mnoho britských divadelních režisérů bylo při přechodu na filmové médium obrazově mnohem "statičtějších".) Tím však rozhodně netvrdím, že jsem Odcházení plně pochopila, to ani náhodou. Dokonce ani nedoufám, že jsem si ho třeba jen z části přebrala tak, jak chtěl jeho autor. Ale to nic nemění na tom, že mě velmi bavilo, že jsem si přála, abych podobně uměla psát taky, a že ho už teď chci vidět znovu, abych odhalila další zajímavé detaily. A pak možná zvýším hodnocení i na pět hvězdiček.(29.3.2011)

  • Adam Bernau
    *****

    (Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit.(6.2.2012)

  • NinadeL
    ****

    Svým způsobem velice zábavná satira, která ve své panoptikální rozvernosti navazuje na formální řešení filmů Pavláskové, Brabce, Šteindlera nebo Vachlera. Unikátní svět Havlova Odcházení se stává přehlídkou figurek navzdory času, navzdory politickému zřízení a jen si dobírá vše kolem sebe. V dokonalé symbióze ale naopak překvapivě nalezneme skvělé kostýmy a příznačné herecké výkony. Solitéři sic do jednoho rámu nezapadají, leč celkový obraz je až žoviálně vtipný.(18.12.2011)

  • Morien
    **

    "Je mi hůř, než když mi bylo nejhůř." S Odcházením mám problém z filmařského hlediska. Otevřel se přede mnou svět, který mi přišel hodně nekonzistentní, díky čemuž jsem mu nerozuměla. Jelikož snímek už nadsazeně začíná, postupná gradace pro mě nebyla příliš patrná či akceptovatelná. Přitom některé scény, hlavně bouře a trsání v jezeře, by byly jako kontrast ke správnějšímu (pro mě) pojetí zbytku filmu fantastické.(11.10.2011)

  • - Režisér Václav Havel si do filmu vybíral herce sám. (M.B)

  • - V závěru filmu se za kočárem objevuje Ladislav Špaček, bývalý prezidentský poradce Václava Havla. (SLOTH)

  • - Divadelní hra o pěti dějstvích Odcházení vznikla v roce 2007. Česká premiéra se konala 22. května 2008 v Divadle Archa v režii Davida Radoka, v hlavních rolích se představili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová a další. V zahraničí byla poprvé uvedena téhož roku 20. září v Londýně, během posledních 2 let se pak úspěšně hrála po celém světě, zatím poslední inscenaci Odcházení uvedlo v květnu 2010 divadlo Wilma Theatre ve Filadelfii. [Zdroj: Bontonfilm] (POMO)