Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tosim
    ***

    -ČTENÁŘE FUJE BY TO SAMOZŘEJMĚ ZAJÍMALO. -SERU NA NĚ! Všechno, co jsem psal u záznamu divadelní hry platí stále, s tím záznamem to souvisí, protože, zkrátka a dobře byl tenhle film druhý v pořadí. Oceňuju filmové vidění Václava Havla a nejrůznější skrytější, či jasné narážky. Jsem přece pravdoláskař, pane Jandáku, s tím svým pamfletem, který útočí na tu nejzákladnější svobodu slova, jste to vážně přehnal, pokud ještě někdy budete ministr kultury, pak Pánbůh s námi a vy pryč!(11.10.2011)

  • Vančura
    *****

    Odcházení jsem chtěl viděl od první chvíle, co jsem se dozvěděl, že ho Havel plánuje natočit. Už tehdy jsem tušil, že to nebude film pro tzv. většinového diváka, nýbrž pro zasvěcené - film tak trochu pro pravdoláskaře, chcete-li. Samotnou recepci se snažím nějak zpracovat ještě po týdnu, co jsem film viděl. Už dlouho jsem totiž neviděl tak nesmírně složitý a mnohovrstevnatý film, nad kterým je nutné přemýšlet, a ideálně na něj jít do kina znovu, a znovu. Kvůli své interpretační mnohoznačnosti a neuchopitelnosti se pravděpodobně nenajdou dva diváci, kteří by si film vyložili stejným způsobem. Při sledování Odcházení se mi na mysl nejvíc dralo srovnání s filmem Kočka na rozpálené plechové střeše z r. 1958. Oba filmy jsou natočeny podle slavné divadelní předlohy (a oběma je ostatně vytýkána jistá teatrálnost). Oba dodržují jednotu místa a děje a oba se točí kolem postavy zestárlého pána, který opouští své impérium (vysloužily kancléř versus na smrt nemocný velký táta). Oba končí v podstatě optimisticky, a oba se mi velmi líbily! Uvážím-li, že typický český důchodce v 74 letech běhá po doktorech nebo se přehrabuje jogurty v diskontu, o to více musím ocenit, že se Havel v tomto věku posadil do režisérské stoličky, a natočil se svými přáteli film o tom, jak by podle něj měla vypadat interpretace jeho Odcházení. Za mě dávám 5* - za vytříbenou vizuální stránku, "retro absurdní" poetiku, odvahu jít do toho i s vědomím, kolik povyku pro nic bude následovat, a za celkovou sympatii, kterou u mě ten snímek měl - nevybavuji si více originální český film natočený po r. 2000. Poznámka: Poznali jste v cameo roli na závěr L. Špačka, bývalého Havlova mluvčího? :)(18.4.2011)

  • Mulosz
    odpad!

    Kdy uz tady nekdo konecne napise, ze mezi Kamenakem a Odchazenim lze tezko najit podstatneho rozdilu? Ten film je opravdu oligofrenni a vlastne proc ho nazyvat filmem, kdyz mu chybi pomalu jeho zakladni znaky. Nemel bych nic proti tomu, kdyby se jednalo ciste o divaldo ve filmu (zde vsak ani nahodou). Neprostestoval bych proti Havlovske exhibici, ktera by odpovidala jeho filmove vizi (tady vsak zadna neni). Ale ze se nakonec dockam estrady, ktera navic po zaverecnem Havlovem cameu plne snese kriteria taskarice, to jsem si nepredstavoval ani v nejhorsim snu, Zaznivaji-li tady nazory, ze lide film spatne hodnoti z duvodu odporu k Havlove politice, jejich autori by se meli nad sebou zamyslet,. Bylo by stejne lacine tvrdit, ze nekdo hodnoti film vysoko jen proto, ze ho mel rad jako prezidenta. PS. Ja jsem mel Havla velmi rad a jeho politicke nazory a kroky (az na par prehmatu, jako napr. plytvani milostmi i pro ty nejvetsi dobytky) jsem uznaval po cleou dobu jeho prezidentovani. Jen kvuli tomu vsak nemohu napsat, ze se mi film libil, a poprit, ze mit ctyri ruce, porad je to k drzeni se za hlavu velmi malo.(11.4.2011)

  • honajz
    ****

    Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc.(11.10.2011)

  • kingik
    *

    Vašku, a jinak jsi netrpěl žádnou duševní chorobou? Nepřipadá mně úplně v pohodě, co jsi stvořil ještě, než si se odebral na věčnost. Surrealistické a bizarní dílo o stavu naší společnosti nebo záměrně absurdní politickou frašku. Od každého trochu, dalo by se napsat. Jenže vzniká rozpor, proč na to jít oklikou, a když chceš kritizovat totalitní režimy, proč najednou skrytě a formou metafor. Když se podívám na tu hereckou sestavu, tak nepřekvapí v ničem. Samý antikomunista nebo disident, co si chce zchladit nervy, jak hrozně za "totáče" trpěl. Nedodá, že za daného režimu dělali hovno, seděli s kafem a cigaretou u stolu, psali o píčovinách a kopali se nudou do prdele. To byl šílený odboj, panečku. Jenže v současnosti bych už přišel poněkud s lepším zpracováním, než je jen kopání do "chcíplé mrtvoly". Film pochopitelně vypadá po vizuální stránce dobře, jenže zkuste se zaposlouchat do dialogů, jejichž bizarní přesah, například u Havlové, je až nesnesitelně prázdný. S prázdným a vyčpělým obsahem dobrý film nenatočíš. Vašek na to nebral zřetel a hrozí tak Odcházení z kina a od televizních obrazovek. V takové slátanině opravdu nehodlám hledat odkazy, a kdybych je našel, jsou akorát dobré na obrazné vytření zadku. Doba je jinde, nejsou lidi, kteří by na to byli zvědaví. 20%(7.5.2012)

  • - Otazník, který má Jan Budař nakreslený na holé zadnici, mu fixou namaloval samotný Václav Havel. Jak sám řekl, je jediný člověk na světě, kterému jeho prezident namaloval na zadnici otazník. (Saur.us)

  • - Životopis napsaný na vnitřní straně obalu Riegrovy knihy patří jeho představiteli Josefu Abrhámovi. (multiflexi)

  • - Havel volal producentu Boučkovi dva dny před Štědrým dnem, že se mu na již půl roku připravovaný film nepodařilo sehnat peníze. Producent přislíbil, že je do čtvrt roku sežene, i když v ten den neměl na účtu ani korunu. Nakonec se mu to povedlo dokonce během měsíce a na přelomu června a července mohla padnout první klapka. [Zdroj: týdeník Ekonom] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace