Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.
Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém,“ říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní.“
Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal.
Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky.(oficiální text distributora)
anniehall
Těžko dát Odcházení méně než čtyři hvězdičky, neboť si Havla jako dramatika nesmírně vážím. A rozhodně to nemá nic společného s jeho politickou kariérou ba ani s jeho ikonizací v poslední době. Havel pro mne prostě byl jedním z čelních představitelů absurdního dramatu u nás a jeho hry jako Vyrozumění (ptydepe) nebo Horský hotel se na dlouho zapsali do mé top ten. Rozumím tomu, že lidé, kteří nemají k absurdnu tak vřelý vztah jako já, a kteří neinklinují k divadlu, mohou být z filmového Odcházení zklamáni. Ano, je to výsostně divadelní, lehce stylizované, s převahou dialogů a téměř bezsyžetové, ale je to o něčem! A navíc je to zábavné, provokující, sebeironizující a chytré. Takže zatímco divadelní představení by u mě dostalo bodů 5, film, na nějž musíme uplatňovat jiná kritéria, by dosáhl na necelé čtyři. Ale myšlenkově strčí tohle dílko do kapsy všechny své současné souputníky na filmovém poli. A to není vůbec málo.(7.2.2012)
Satan
Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min](8.2.2012)
Pilda17
Václava Havla vůbec nemusím, jako člověk a politik mi vadil celý život. Na Odcházení jsem se šel dívat s tím, že dám odpad. Je to smutné, ale je to bohužel tak. I přesto, že Odcházení není můj šálek kávy a jde naprosto mimo. Prvotní pocit nebyl tak beznadějně špatný a já se začal i trochu bavit. Je to politické dílo, které zrežíroval bývalý prezident ČR Václav Havel. Na první celovečerní snímek musím sklonit Havlovi poklonu. Bohužel si na jednu stranu pokládám otázky, stojí Odcházení za to? Nepořídil by se za 45 milionů úspěšnější a lepší film? Herecké obsazení perfektní, čím to? Absolutně nechápu, že Havel dostal to, co si sám přál a chtěl. Jak už mnohdy bývá, vše záleží na penězích a na jméně, obyčejný režisér si v ČR takový rozpočet jen tak nedovolí, což Havlovi tiše závidím. I přes své mouchy mě Odcházení na jednu stranu docela zaujalo... 5/10 = 55%(8.10.2011)
J*A*S*M
* 18.12.2011 :-( * Absurdní divadlo na plátně, nic jiného no. Odcházení nemá příliš spád, není nijak třeskutě vtipné, ale když se člověk dokáže zaposlouchat, tak to ani příliš nevadí. Trochu mě ale udivuje a mrzí, že když si pan Havel celý život toužil zkusit filmařinu, nenatočil svůj (bohužel) jediný film více "filmově". Ale i tak nelituju devadesáti minut, které jsem s Odcházením strávil. Na to, aby to byl hloupý / nezajímavý film, byl pan Havel příliš chytrá osobnost. Osobnost, kterou jsme si jako národ - když tak čtu příspvěky některých individuí, možná ani nezasloužili. Čest Vaší památce.(18.12.2011)
Fretakata
Keby bol len Havel - dramatik a nie Havel - prezident, tento film by nevznikol. Skoda takych fasa hercov do takej plochej zlataniny. Nechapavo som cakala, kedy ten film uz konecne zacne. Zopar Havlovych citatov vytlacenych kde-tu v prislusnej literature by stacilo.Nezanechavalo by pachuť protekcnosti a - hladam vyraz - samolubosti...(a vyhodenych penazi). 12 nominacii na Ceskeho leva?? Nuz, je to dehonestujuce pre Ceskeho leva. To tam sedi par dementov s mastnymi plackami na hlavach ?! Nastastie, ine rocniky Ceskeho leva boli ok a verim, ze aj budu.(23.9.2012)