Odcházení

Čekal jsem sračku nebeských rozměrů a byť jsem jí chvílemi dostal, chvílemi naopak překvapilo pár skutečně vtipných (ve všech významech toho slova) momentů. Občan Havel je už na toto uvědomění zřejmě stár, ale dnes už si prostě postmoderní Eintopf či schéma absurdního dramatu samo o sobě k okouzlení diváka nevystačí, ale věřím, že před pár dekádami to mohlo fungovat znamenitě. Nemohu se zbavit dojmu, že ujmout se tématu zkušenější filmový režisér a udělat z něj nákladnější zhruba tak hodinovou TV inscenaci, byla by to celkem bomba. Především druhá třetina filmu je trochu k nepřežití a nůžky by snesla. Havlovo cameo je okouzlující, díky za slona z Loděnic a to Budařovo tričko remixující Warhola a Klimta chci ! (31.03.2011)

-ČTENÁŘE FUJE BY TO SAMOZŘEJMĚ ZAJÍMALO. -SERU NA NĚ! Všechno, co jsem psal u záznamu divadelní hry platí stále, s tím záznamem to souvisí, protože, zkrátka a dobře byl tenhle film druhý v pořadí. Oceňuju filmové vidění Václava Havla a nejrůznější skrytější, či jasné narážky. Jsem přece pravdoláskař, pane Jandáku, s tím svým pamfletem, který útočí na tu nejzákladnější svobodu slova, jste to vážně přehnal, pokud ještě někdy budete ministr kultury, pak Pánbůh s námi a vy pryč! (11.10.2011)

Film, který se strašně těžko hodnotí. Nepochybuji o tom, že pan Václav Havel řekl přesně to co chtěl říct a jak to chtěl říct, ale mě tento divadelní způsob sdělení zkrátka nesedl a vůbec mě neoslovil. Herci sice hrají výborně a po kamerové stránce mě to také zaujalo, ale bylo to celé až moc roztahané, chladné a na můj vkus spíše zahleděné samo do sebe a divák si k tomuto filmu horko těžko najde cestu. Což je možná na jednu stranu dobře, protože to aspoň není typický film pro každýho blba, ale já zkrátka očekával něco trochu jiného. 50% (31.10.2011)

Myslím, že jsem lecos z myšlenek pana režiséra pochopil i pochytil lecjakou narážku. Přesto jsem měl celý film pocit, že se topím. Stále jsem čekal na nějaký pevnější záchytný bod v průběhu odcházení, ale on se po celou dobu nikde neobjevil. Celé to byla taková barevná bažina myšlenek, jistého pozérství, narážek a absurdit, chvílemi balancující nevyváženě ze satiry do dramatu... Všichni zúčastnění se snažili hrát co to šlo, ale i když asi ze svých postav vydupali maximum, stále to bylo takové nijaké. Překvapila mne paní Havlová. Pana exprezidenta si vážím, ale dle mého názoru filmařina byla pro něj neznámá a hlavně hodně hluboká voda.. Na prknech by asi námět vyzněl lépe. Se vzpomínkou na pana Abrháma z jiného snímku jsem nucen konstatovat, že toto byl také svým nechtěným způsobem - Konec starých časů... Dvě hvězdy jen z úcty a za snahu. * * (03.10.2011)

Nemám pocit, že snímek dokážu hodnotit. Odcházení vnímám jako divadelní hru Václava Havla pro Václava Havla a své nejbližší, ostatní snad ani nemohou vše rozklíčovat. Jde o epitaf, ve kterém se autor chce vyzpovídat, ale zároveň toho příliš konkrétního neříct, byť je za tou matoucí mlhou někdy obdivuhodně upřímný. Předpokládám, že můj zážitek by se mnohonásobně prohloubil, kdybych býval byl znalý detailů z prezidentova života. Takhle jsem mohl veskrze vnímat jen očividné a explicitní motivy, ztrácet se v alegorii a absurditě, ale především vstřebávat emoce. Vše objímá sebekritika vlastních chyb a (domnělé) malosti. Možná jde o zpověď, o omluvu, kdy se Havel potýká s pocitem, že se jeho vlastní ideály s postupem času zplošťují a mění v kýč a to nejen jeho vinou ale i vinou těch, kteří tyto ideály jen používají v promluvách, byť jim snad ani nejsou schopni porozumět a o to méně uvěřit.. Únava, bolest, absurdita bytí - přes dominanci těchto motivů ale nejde o poraženecké sebemrskačství. Vše sice prostupuje určitá apatie, v lepším případě ji lze ale vnímat jako smíření, ono lehce bolestné pousmání a vlastně nebývalou sílu, kdy člověk tak pokorný a vnímající chyby člověka (a sebe sama na prvním místě), i přes desítky let otupování, přešlapů a v objetí reality, dokáže říct "ano, jsme malí, chybující a mnohem méně honosní, než se snažíme předstírat velkými slovy a činy, ale pojďme dál a to pokud možno nejlépe, jak jen to dokážeme, byť ve světě, který je dost možná nad naše síly." (02.05.2014)