Alice Cooper: Welcome to My Nightmare

Asi najprepracovanejšia Aliceova show ever. Na vrchole tvorivosti i popularity Alice šokoval svet a predviedol javiskovú show, akú nikto predtým nevidel a ovplyvnil poňatie hudby a koncertov na dlhé roky dopredu. Vrcholom je jednoznačne pasáž s pavúkmi pri Black Widow, následné naháňanie golemov a finále v Escape s prelínaním filmu a divadla na javisku s neustálym utekaním do filmu/nočnej mory a späť. Hudobným vrcholom je zase gitarový súboj Steve Hunter vs. Dick Wagner. Ako tanečnica sa tu predstaví aj Aliceova budúca žena Cheryl. (01.10.2011)

Mr. Alice Cooper ForEver! 90% (01.01.2011)

Skladby Devil´s Food, The Black Widow a Steven nemůžu dostat z mysli. Těm bych dal procent 120... Jako celek - 13. 8. 2009 - 85% (13.08.2009)

Skvělá hudba, slušná choreografie a hlavně „nesmrtelný“ Alice Cooper. Bývaly doby, kdy jsem jeho hudbu doslova žral. Dnes už si jí sice poslechnu spíš jen z nostalgie. To však nic nezmění na tom, že v tehdejší době patřila jeho vystoupí k úplným bombám. Navíc se mi líbilo i následné filmové zpracování „Nightmare“. Takže za mě určitě spokojenost, příjemně se u toho relaxovalo. (03.01.2016)

Když porovnám Alicovu starou podiovou show s tou novou, tak je to úplně o něčem jiném. Na videu k Welcome to my Nightmare se máte po celou dobu koncertu na co dívat. Choreografie je propracovaná, Alice mění obleky, skvělá světla, obrovská pavučina, hlas Vincenta Price, no prostě člověk s e nenudí ani na okamžik. Škoda, že dneska už se Alice specializuje dokola na ty samé kousky - svěrací kazajka, exekuce, sestavení Frankensteinova monstra a škrcení sestřičky a takovouto pestrou nápaditou a zábavnou show jako na Welcome To my Nightmare už neprovozuje. (14.12.2008)

Skvělej zážitek, zlepšilo mi to náladu . Alice je borec. (05.02.2011)

Film ve mně vyvolal dojem, jako bych sledoval hokejový zápas s výrazně odlišnými třetinami. Z hlediska jednotlivých složek: Hudba a hlavně ZPĚV protagonisty, I. Alice Cooper je ve výrazu nezvykle zakřiknutý, což je obzvlášť překvapující ve srovnání s o rok starší studiovou nahrávkou (že by vědomí přítomnosti kamer?); II. z AC jakoby začala pomalu opadávat nervozita; III. AC ve výborné formě; takže po této stránce koncert „jde nahoru“, v opačném pořadí by to bylo horší. ZVUK, I. zpěv se neustále podivně přelévá z jednoho kanálu do druhého, náznak koncepce se mi v tom nalézt nepodařilo; II. dochází k mírnému celkovému zlepšení aspoň na úroveň dobového průměru, III. zatímco hudebně atmosféra koncertu graduje, zvuk ji naopak degraduje, některé obrazové střihy jsou doprovázeny neuvěřitelnými skoky v technické úrovni záznamu zvuku, asi jako kdyby se při použití současných technologií místo zvuku z mixážního pultu primárně pracovalo se záznamy pořízenými ruchovými mikrofony jednotlivých kamer; netroufám si odhadnout, jak to technicky řešili tenkrát, ale celkově mám z filmu pocit, že na to, že se jedná o rok 1976, jsou dobové možnosti stereofonního záznamu využity prachbídně. OBRAZ se mi naopak (konstantně po celý „zápas“) líbí, jeho syrovost (která může z dnešního hlediska působit jako technická nedokonalost) si s typem hudby Alice Coopera rozumí výborně. Režijní KONCEPCE (stejný režisér koncertu i filmu) je z mé strany bez připomínek pokud jde o koncert, stejně jako o I. a II. třetinu filmu, v té III. mi ale trochu vadí krátké prostřihy na fanoušky s jejich nicneříkajícími superlativy (Alice Cooper jistě je „fantastic“, ale proč to musím slyšet tolikrát?). -------- V titulcích filmu uvedeno: originální název Welcome To My Nightmare; rok výroby 1976, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Welcome_to_My_Nightmare_(film) (04.08.2013)