Jomei ikkagecu no hanajome

Romantické drama podle skutečné události. To je sice fajn, ale pořád je to jeden z mnoha asijských filmů o nehynoucí lásce dvou lidí a následné tragédii, kdy jeden z páru má smrtelnou nemoc. A takových filmů jsem už viděla víc (i z korejských), takže se mi tak nějak začínají zajídat, i když žádný z nich vlastně nebyl špatný. Konkrétně Yomei Ikkagetsu no Hanayome je třeba určitě film nadprůměrný - má docela dobré herecké výkony a je dojemný v mezích, tak aby vysloveně netlačil na city, čehož si cením. Chci tím říct, že mi přišel o něco přirozenější než jiné tématicky stejné filmy. Takže zážitek pěkný, ale asi bych v nejbližších letech neměla vůbec chuť to vidět znovu. Silnější tři hvězdičky. ~(3,4★)~ (15.02.2011)

Příběh podle skutečné události. Mladá dívka Chie Nagashima se seznámí s mladíkem Tarou, když omylem přijde na špatnou prezentaci a následně pobaveně odejde. Pak se oba potkají ještě v autobuse, od té chvíle neudělají od sebe ani krok a začnou spolu chodit. Později si on všimne, že s ní není něco v pořádku, naléhá, ať mu to řekne. Chie se mu přizná, že kromě její matky, co jí už zemřela, má rakovinu i ona. Že se to dozvěděla krátce po jejich seznámení. Děj se tedy soustředí na ně dva, jak se snaží strávit spolu drahocenný čas. Ačkoliv je tím pádem atmosféra ve smutném a bolestném tónu, srší z filmu hřejivý pocit něčeho smysluplného. Být tu jeden pro druhého. Dopřát si procházky na zajímavá místa, setkat se se svými kamarády, nevynechat příležitost k projížďkám na kole, diskuzi s rodiči. Brát to tak, jak byly karty rozdány. Něco po sobě zanechat, využít to na maximum. Třebaže je to už, vzhledem k situaci, opravdu velmi obtížné. Záběry umožňují poklidné tempo v krásných kulisách, s minimálním množstvím postav, kde je důraz kladen i na hudbu. A jak už to v podobných počinech bývá, čím blíže závěru jsou, tím vyhroceněji se jeví. Zajímavé je, že ke konci ještě následoval epilog. Neboť neponechala hlavní hrdinka nic náhodě, a i když prožila nezapomenutelné chvíle se svým milým, měla pro něj ještě připraveno poslední překvapení. To tak přispělo k ucelenému dojmu z díla, v němž exceluje pěkná Nana Eikura, která mně už oslnila v jiných rolích. Na začátku je citát od osoby, jíž je film inspirován. Moc krásné konstatování. A v závěrečných titulcích lze vidět, jak vlastně doopravdy vypadala. Tu její fotografii tedy oceňuji. (23.01.2022)

Ne, tak, tady jsme si s Hirokim nesedli.Stopáž je přepísklá, dva hlavní hrdinové jsou nesympatičtí a měl jsem celý film problém se s nimi ztotožnit (když už nic, tak jsem aspoň chápal proč se chovají, jak se chovají, čili se naštestí nekoná iracionalita postav, ta by zřejmě ještě snížila hodnocení), dlouhé statické záběry na někoho s očekáváním, jaké moudro z něho vypadne se taky moc nepovedlo...a asi nejvíc mi vadila nuda, která je bohužel charakteristická pro většinu April Bride, kdy často je jedna povedená a emocionálně silná scéna vykoupena 10 - 20 minutami nudy.Yomei Ikkagetsu no Hanayome nabízí vážný a pravdivý příběh o nemoci, která změní život nejen vám, ale i lidem ve vašem okolí a i já beru tuto skutečnost naprosto vážně (abyste si nemysleli, že jsem nějaký necita), jenom si myslím, že toto téma už tu bylo relativně hodněkrát a hodněkrát také lépe zpracované.Jak jste si asi všimli tento koment je čistě subjektivní, objektivitu zde nehledejte (ikdyž se ve většině ostatních příspěvků o ni aspoň minimálně snažím) a tím pádem naprosto chápu a respektuji místní hodnocení, ale pro mě to jsou jen a pouze lepší 2*. (11.03.2011)

Po dlouhé době jsem si zase dala asijské romantické drama o nemoci a umírání a bohužel musím říci, že Jomei ikkagecu no hanajome bylo z těch horších podobného typu. Chyba je především u hlavní dvojice, u nichž jsem mnohdy pochybovala, zda se vůbec mají rádi, a to jak kvůli scénáři, tak i kvůli herci a herečce. S hereckým obsazením celkově jsem příliš spokojená nebyla, protože nejen Nana Eikura, ale například i otcové obou z páru mi na mě působili ohromně nesympaticky. Taktéž mi připadalo nepřirozené, že začátek je tak odbytý, zatímco zbytek filmu, kde figuruje nemoc, je zbytečně natahovaný a pomalý a opravdu jsem pocítila radost, když se dostavila chvíle, která mě asi měla rozesmutnit, ale pro mě jen zvěstovala očekávaný konec. Bohužel obrovské zklamání. (28.01.2012)

Citlivé a smutné téma filmu jest, leč ukrutně průhledné a jasně dané je veškeré dění a každý jistě uzná, že pro film není nic dobrého, pokud divák již dopředu ví, jak se celé ty dvě hodinky budou vyvíjet a jak skončí. Tento kousek prostě ničím nepřekvapí, je příliš dlouhý a herecké výkony rovněž nejsou nic oslnivého. Každopádně již jeho existence je pozitivem, nadhazuje téma o němž by se mělo mluvit, takové věci se opravdu v reálném životě dějí. (21.11.2020)