Shangri-La

Taký miš-maš. (20.02.2010)

Shangri-la ke svému štěstí disponuje možností rozvinout epický příběh, ve kterém je mnoho postav, jež mají nejasné zájmy, jsou nepochybně propojeny zatím neviditelnými vlákny. Rozvinout jej v netradičním světě, jehož ekonomiku ovládá obchod s právem na emise oxidu uhličitého, lákavá vize. Bohužel, autoři tyto vklady systematicky ničí. Protagonisty i antagonisty příběhu pasují, pro seriál v němž hraje roli globální politika, na nezapadající panáky: dobromyslnou puberťačku s pevnou vůlí, sadistickou militaristku s avantgardním účesem, transsexuála s dementní mluvou, telepatickou vraždomatickou holčičku, cosplayové otaku (taktéž s dementní mluvou), geniální bezskrupulózní holčičku potají svým superpočítačem vnucující svou vůli světové ekonomice... Přeholčičkováno, přeblbeno. A těch postav bez kousku pozitivního citu je tu také přespříliš. Tihle panáci značnou část mnou viděných dílů provádějí absurdní operace na burze s oxidem uhličitým, které mají nepochopitelné, špatně podané výsledky a lze nich poznat maximálně to, že milí dějci jsou geniální a dokáží pohnout celým světem. Byl bych snad v sobě i určitý zájem o to, jak se vše rozuzlí probudil, nebýt víry, že svět filmu i anime mi bude jistě schopen nabídnout v tomto žánru něco výrazně lepšího. Po sedmém díle drop a silné **. (31.08.2009)