Bouřlivé pondělí

Prvních 15 minut filmu je vizuálně velice působivých a slibuje mnohé. Pak se do popředí dostane přece jen už víceméně standardní příběhová konstrukce, kterou navíc sráží černobíle populární protiklad zlého amerického kapitalisty balancujího při prosazování svých zájmů na hraně zločinu (jedna z nejslabších rolí T.L.Jonese) a hodných Evropanů. Stále je ale na co se dívat, řada prvků vkomponovaných do děje (polský jazzový orchestr) je osvěžujících a udrží vás v příjemné směsi napětí a radosti z noir pojetí celé téhle záležitosti, a to až do konce, který si příměsí originality nezadá s předchozím. Poctivé 4/5. (26.11.2008)

Se zákoutími Newcastlu v srdci Figgis napsal, Stinga obsadil, za americké prachy natočil i hudbu složil a vznikl zvláštní neo-noir, který prostřednictvím Deakinse město upon Tyne využívá stejně důsledně jako atmosféra jazzové jamování a melancholickou hudbu. Blazeovaný Gordon Sumner i zlý Američan Tommy Lee možná zbytečně vyklízejí prostor ústřednímu páru, jehož ženská polovina před natáčením bůhvíproč došla ke kadeřnici, nalepila žvýkačkou na zrcadlo fotku Chuckyho a řekla: „Takhle!“ Nerad bych vyzradil závěr, ale Sean Bean opravdu nečekaně.. (23.08.2023)

Utahaný film pro pamětníky s příšernou " polskou" muzikou, nazývanou zde jako free jazz. Jazz mi nevadí a i když se o něm říká, že si každý muzikant hraje to svoje, tak tady to platí na 100%.Hymna USA podaná v tomto stylu? - chvíli jsem váhal, zda je to jen legrace,nebo provokace. Film jako takový je neuvěřitelně rozvleklý, noir atmosféru jsem v tom moc nenašel, Figgise mám ale rád, například z jeho ranného období " Vnitřní záležitost ", která vznikla 2 roky po a která stejně jako Bouřlivé pondělí má stejných 62% ? Podle mne to sedí tak pro tu Vnitřní záležitost, ale tady - s bídou tak 30%. Na druhou stranu příjemný pohled na to, jak byli všichni mladí. (04.11.2010)

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1. (07.06.2008)

Vpravdě "romantický thriller" aneb jedna malá čistá lovestory na pozadí jednoho velkého špinavého kšeftu... Nenápadná a přesto velmi nápaditá (d.m.s.n. i trošku zbytečně nedoceněná) filmová lahůdka (dle IMDb "Neo Noir ;-), se stylovými hereckými výkony - obzvláště pak brilantně >nehereckého< Stinga v roli mafiánsko-britsky konzervativního majitele jazzového klubu, kterému jde nevybíravými prostředky po krku jistý mafiánsko-americký velikopodnikatel s nemovitostmi a sny (velmi >uvolněný< T.L. Jones), kdy nakonec v hořkém výbušném finále zákonitě vše musí skončit jak bylo předurčeno - a s naučením, že podceňovat starousedlíky (a Brity!) se nevyplácí a ani za (americké!) prachy se nakonec taky všechno koupit nedá... Pomalu plynoucí (doslova autorský) film (kdy M.F. kromě režie a scénáře si složil k filmu i původní hudbu) se skvěle zvládnutou napínavou atmosférou, dokreslenou podmanivými exteriéry starého Newcastlu, kdy vše do sebe - díky výbornému scénáři i přes lehce složitou strukturu vyprávění - krásně a s elegantní nadsázkou zapadá. A navíc film doslova nasycený skvělou jazzovou a bluesovou muzikou - s nepřehlédnutelnou pikantní vložkou na bussines párty odehrané americké hymny, neskutečně zábavně interpretované jistou >v roli polskou (! ;-)< freejazzovou kapelou... :-) (09.12.2007)