ラスト・フレンズ
Last Friends
Recenze (6)
No to bylo ale drama! Ne, nesoucítila jsem ani s jedním z nich. Nešlo mi to prostě. Vždyť byli k smíchu. Chudák si našel chudáka, trpěli kvůli kravinám a že společnost je špatná a život krutý? LOL. Asi budu jediný odpůrce téhle citově chladné vydíračky psané tak dvacetiletými lidmi bez životních zkušeností s dětstvím. Na to, jak moc se scénáristé snažili být realističtí, jim realita protekla mezi prsty. Možná se pro někoho stanu bezcitná, že takhle odsuzuju a pochlebuju se utrpení chudáků ze seriálu, ale… tenhle milostný mnohoúhelník, kde to končí smrtí jednoho zúčastněného a kde konec je střižený jako americká romantika mě odpudil na chvíli od dalších "vážných" japonských seriálů, kde probíhá lidská tragédie. Za svojí blbost by postavy zasloužili postřílet. Dobře, až na Takerua, ten jedinej tak nějak ušel (ale asi byl dost v mínusu, když mu nikdo nechodil do baru kromě hlavních postav a jejich křoví, co?). Prostě se mi nelíbilo a ani nemám chuť tuhle snůšku keců někomu doporučovat. Víte, polovinu problémů by třeba vyřídila policie, že. V nemocnici si nevšimnou, že jde o domácí násilí, protože vypadá úplně stejně jako když se udeříte o roh stolu, že? Máte psychický problém? Navštivte specialistu (naštěstí Ruce tohle došlo). Ale nezapomeňte, přátelé vás nakonec pochopí a budou vás milovat až do samého konce, protože… who gives a fuck. I walked a dinosaur. Přeloženo. ()
Tady bylo zaděláno na slušné drama, oproštěné od veškerého humoru, běžného v japonském dorama (možná je to ale můj dojem způsobený tím, že většinou koukám spíš na komediální kousky). Hned v úvodu zjišťujeme, že každá z postav má zaděláno na nějaký problém, většina z nich na tom psychicky není zrovna dobře (dívka týraná svým přítelem, tento přítel, který byl odmalička bez rodinného zázemí, transexuálka... mám pokračovat?). Je až překvapivé, jak z této premisy vyšlo něco tak emocionálně chladného. Vážně to točili Japonci, nejlepší ve ždímání slz na světě? Začátek je slušný, postavy jsou (zpočátku) sympatické a jejich život ve sdíleném domě vypadá jako oáza klidu, která může vyřešit problémy každého z nic. I když se seriál občas nevýhýbá ne zrovna pozitivnímu zakončení některých linií, i tak nakonec nevyznívají nijak depresivně a jsou zahlazeny do ztracena podivným koncem, ve kterém se dozvídáme, že přátelé vyřeší všechny vaše problémy. Bohužel v tomto je seriál poněkud monotematický - ať už máš jakýkoliv problém, obrať se na své přátele. Ne že by to nebyla krásná myšlenka, ale čekala bych od tvůrců trochu více kreativity, protože nic jiného v tomto seriálu vlastně vůbec není. Na začátku jsou nahozeny problémy všech postav a pak už se jen řeší, kdo je čí nejlepší přítel, kdo má koho rád, kdo se chce obětovat pro své přátelé a odejít z domu, aby se nakonec vrátil, zase odešel, zase vrátil... Je smutné, když jsem ve výsledku nejvíce soucítila s násilníkem, u něhož jsem měla na konci pocit, že má opravdu nějaký zásadní problém. Jeho příběh byl také jediný zakončen tak, že u mě proběhl nějaký náznak emocionálního soucítění. Ano - u člověka, který mlátil svojí přítelkyni. Ačkoliv v seriálu hraje mladá japonská herecká elita, občas ani oni nic nezmůžou proti špatně napsaným postavám - násilník má často až příliš ostrý přechod mezi módem "jsem hodný a pečující přítel" a "vymlátím z tebe duši, ty jedna lhářko", transexuálka se pozná podle toho, že má krátké vlasy a dělá motocross (ale jinak se chová jako ubrečená holka) atd. Ve zkratce - dobrý rozjezd, strašný dojezd, donekonečna se opakující situace, herci dobří, ale jejich postavy na nic. ()
JamieSmith: Já jsem dal jenom jeden díl a víc asi nezvládnu. A to ani kvůli mé oblíbené Juri Ueno.. ;-) ()
EDIT (28/12/2012): Během seriálu jsem měl 101 chutí občas každého pěkně profackovat. To však nic nemění na tom, že jsem jej velmi prožíval a těch 11+1 epizod soucítil s nimi. ■ Ústřední postavou (v hlavních jedenácti epizodách) je Michiru, hraje ji Masami, která je víceméně představitelkou submisivní, tradičně japonsky vychované mladé Japonky, která touží žít se svým přítelem Sôsuke(m) a založit s ním v budoucnu rodinu. ■ Ryo (Sôsuke) stejně jako v doramatu Ichi rittoru no namida hraje člověka, do kterého je těžké vidět a ještě mnohem težší mu porozumnět. V Rasuto furenzu Ti předvede, že nemá jen dvě stránky, tedy tu špatkou a pokřivenou, snažící se ve své sobeckosti mít přítelkyni pouze pro sebe, vlastnit ji, ovládat ji a psychicky a fyzicky týrat člověka, který jej miluje a stránku přívětivého mladého úředníka, který se ve své práci sociálního pracovníka, snažícího se pomoci dětem, které nechávají jejich rodiče doma; ukáže, že tváří mám mnohem více a nelze jej hodnotit pouze dle černobílého schematu, nýbrž se musíme zamyslet nejen nad ním, jeho okolím, jeho chováním, ale i nad jeho dětstvím, které delší dobu zůstává nevyřčené a poté je vysloveno náhle, jak nadávka v podchodu. ■ Nejsympatičtější postava byl jednoznačně Takeru (Eita), který má celoživotní psychické následky z dětství, kdy byl zneužíván osobou jemu blízkou, více nepovím, mrkni na seriál... ■ Jestliže většina moderních japonských doramat určených převážně pro věkovou kategorii 18-29 let v sobě nese alespoň náznaky vtipnosti a i u dramatických scén jsou komické prvky, tak zde na něco takového zapomeň. ■ Zde se hraje především na psychologicko-romantickou notu, kde tu a tam vyraší tragické pupeny. ■ Každá z postav má, stejně jako v reálném životě, spoustu svých vnitřních bojů, o kterých něchtějí, aby o nich někdo věděl. ■ Seriál se nevyhýbá tématům, která jsou povětšinou tabu, jako je porucha pohlavní identity / transsexualita, přátelství mezi mužem a ženou, domácí násilí, šikana na pracovišti; a provokace, výsměch, verbální útoky, povýšenost, arogance, ale i ignorance okolí, pakliže Ty nebo někdo z Tvých blízkých je jiný a odlišný a nezapadá do přesně dané mozaiky společenských norem. ■ ■ ■ (28/11/2012) Už dlouho jsem neviděl nic, co by mě tak chytlo za srdce... Zatím nevím, co víc bych mohl k tomuto (post)trendy dramatu napsat. ... Včera, když jsem dokoukával poslední tři díly, tak jsem si tak často otíral slzy z tváře, že jsem chvílemi ani neviděl obraz filmu a orientoval se pouze dle hlasů postav... PS: Pro někoho to bude hodně silná káva nebo to někomu bude připadat jako rozplyzlá břečka ne nepodobná seriálům na českých komerčních stanicích. Pro mne je však toto dorama ve svém subžánru jedno z těch výjimečných. [Viděno poprvé: 100/100] ()
Snažím se tohle dorama dokoukat už třetím rokem, a pořád se nedaří. Jeden díl mi stačí v průměru na čtyři měsíce depresí z toho, jak dokáže být svět zkažený a krutý. Možná někdy, až budu mít dostatek čokolády a plyšových medvědů, ho konečně dokoukám... ()