Režie:
František FilipScénář:
Jan JílekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jan KlusákHrají:
Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Marie Rosůlková, Jana Koulová, Růžena Merunková, Božena Obrová, Jana Břežková, František Holar, Josef Bek, Josef Vinklář, Josef Velda, Ladislav Křiváček (více)Obsahy(1)
Komedie o oslavě zlaté svatby, která se tak trošku zvrtla… Staří manželé chystají velkou rodinnou sešlost. Manžel přemýšlí, čím by své ženě udělal radost. Při pochůzce městem potká starého kamaráda a popijí spolu nejednu sklenku. Po dávce alkoholu muž vymění svůj zánovní kabát za kožich s liščími hlavičkami pro ženu, domnívá se, že ji tím potěší. Jenže ten dárek se jeho manželce pranic nelíbí a na muže se rozhněvá. Manželé se pohádají, vyčtou si první poslední, a nakonec se rozhodnou oslavu zrušit. Muž chce rozvod „pro nepřekonatelný odpor"… Jan Pivec v postavě nerudného bručouna s dobrým srdcem získal za tuto roli Cenu za nejlepší herecký výkon na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1968. Televizní klasiku samozřejmě zdobí také výkony jeho hereckých kolegů, především Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Je tak málo možností vidět Jana Pivce ve zralém věku ! Tohle ovšem stojí 100% za to. ()
Nemůžu si pomoct, ale mě ty hádky a malicherné spory a dialogy Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové nepřipadaly vůbec humorné, spíše nudné. Až na ten odporně zajímavej kožíšek :-) ()
U této komedie jsem její vtip ocenil, až když jsem ho vyprávěl ostatním. A to jsem se k němu dostal vlastně stejným způsobem - že mi ho někdo vyprávěl. V tomto případě manželky babička. Jenže já když jsem na to koukal, tak jsem tomu vůbec nevěřil. To se opravdu někdo tak snadno zamiluje do kabátu, který by si nenavlík ani Marilyn Manson? A ano, zamiluje, dokonce tak moc, že ho nachystá i jako dar svému nejdražšímu nejbližšímu. Až tak moc tato komedie připomíná realitu šedesátých let, ale i realitu dnešní doby. ()
Klasika a pro mě i vrchol našich komediálních televizních inscenací. Zároveň jedno z mála děl, které nejen že můžu vidět každý rok, ale i ho aktivně v programu vyhledávám. ()
Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. ()
Já ten film viděla snad třikrát a pokaždé mě dostala ta scénka, kdy přišel domů s tím nádherným kožichem s liščíma hlavičkama. Dokonalý herecký koncert. ()
"Za tohle já jsem, pane, celej život neschůzoval." Mám rád výzvy, ale prožít 50 let života s jednou ženou? To se musí zvládnout nejhůře na třetí pokus, protože mám nejasné tušení, že mě víc jak 200 let života nečeká. On by to byl velký úspěch, ale musela by to být žena tichá, snaživá, skromná a rozhodně by musela chápat mou funkcionářskou práci. Já jsem samozřejmě dokonalý, takže v tomto směru není třeba cokoli vylepšovat. Nicméně Rudolf s Blaženou úplně dokonalí nejsou, ale i tak to jde. A navíc je na nich hodně vidět, jak krásně se mají rádi, i když se většinou nesnášejí. Mě to bavilo, nejednou podobnou hádkou jsem si už prošel, ale svou případnou Zlatou svatbu nehodlám oslavit na koních ani na lodičkách. Bude to bungee jumping ve dvou … i s berlemi a chodítky. ()
Poznání, že o každý lidský svazek, zejména o ten manželský, je nutno bojovat i v pozdním věku, tvoří výchozí bod naší poutí touto skvělou televizní inscenací. Herecký koncert, jehož nepopiratelným dirigentem je Jan Pivec a zdatnými spoluhráči v pomyslném triu Šejbalová a Záhorský, určitě tento námět zatraktivňuje. Snaživé statování dětí, opět hraných předními osobnostmi naší Thálie, tento pocit dále utvrzuje. Stále přežívající "divadelně kukátkové" prvky ve snímání kamery a děj, který není štván akčním ámokem, mohou zejména mladší diváky odradit. Na faktu, že tato perla naší televizní a vůbec vizuální tvorby má nadčasové hodnoty a parametry, to však zřejmě nemůže změnit vůbec nic. Tím méně je pochopitelné, že toto DVD Česká televize už dávno nevydala v klasické řadě svých DVD. Třeba by těch vděčných diváků ještě přibylo. ()
Nahořklé komediální nahlédnutí do soukromí manželů prožívajících podzim života. Herecké obsazení naznačovalo mnohé, všeobecná více než dobrá pověst filmu zrovna tak, no a nakonec to bylo snad ještě lepší než jsem čekal. Už jen ta lodičková "Tak jó, nebo né?" scéna... A to byl teprve začátek. ()
No skvělá televizní hra....velice jemný humor.....geniální herci "staré" školy! To je podívaná.. Bohužel jedno z posledních představení se před kamerou Mistra Pivce, více mu nedovolili, a možná by i dovolili, ale režisérům tehdejší doby se nehodil. PS: Ten konec mohl být na komedii uvolněnější.. :-)) ()
Nádhera! Koncert - herecký, režijní, scénáristický. Dokonalost sama. ()
Je možné žít s jedním partnerem 50 let ? Aneb udělat radost tomu druhému, je to nejhezčí, co můžeme udělat. Chce to ovšem správné nadšení, rozhodnost a hlavně pochopení toho, komu chceme radost udělat. Přípravy na zlatou svatbu plné rozepří, bilancování, ale i nádherného usmiřování. Naprosto brilantní manželská dvojice, která u mně aspiruje na vrchol všech filmových dvojic, skvostný humor, vynikající dlouhé scény se skoro nepřetržitými dialogy, lehké rozjímání i drama. Vše mistrovsky sehrané. ()
Kupovat nevkusný kabát manželce k významnému jubileu je vždycky riziko. A drahá polovička nad ním navíc může zůstat v rozpacích. V ošuntělém dárku z druhé ruky však Jan Pivec spatřuje to nejlepší možné řešení, jak manželce udělat radost. A když se vybíravé partnerce nelze zavděčit, tak raději půjde trucovat ke svému nejlepšímu kamarádovi, u kterého to všechno začalo nepodařenou koupí. Mistrný Jan Pivec dokazuje, jak si s tunou textu ve svém pokročilém věku, a zřejmě i s chatrným zdravíčkem, poradil jako starý mazák. S minimem střihu v každé, velmi často dlouhé scéně, na sebe strhával pozornost. Jiřina Šejbalová a Bohuš Záhorský také podali mimořádně kontrastní herecké výkony. Takové mistrovské výkony zdařile zaplátovaly poměrně řidčí a vlekoucí se děj. František Filip zase pro jednou odvedl dobrou režijní práci, ale přece jen některé scény mohly být důrazněji zredukované, protože byly až moc dlouhé a děj se, i přes vynikající herce, nepohnul z místa. Mé hodnocení: 60% ()
V podstatě celkově dost slabé, táhne to jen herectví Pivce... ()
Tento oslavovaný televízny film som videl pred siedmimi rokmi, takže spomienky naň sú už primerane vyblednuté. Dve veľké osobnosti českého divadla a filmu v ňom rozohrávajú príbeh, ktorý ma dosť odpudzoval. Nemám dobrý pocit, keď sa lakomosť, šetrnosť za každú cenu a schopnosť vykecať sa z akéhokoľvek prúseru považujú za tolerovateľné, hlavne nech je veselo. Takže voči herectvu dvoch velikánov nemám najmenšiu výhradu, ale vyznenie celého TV filmu si odo mňa viac ako tri hviezdičky nezaslúži. ()
V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou. ()
A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. ()
Nebaví... ()
Kvalitní zábavná tvorba. Taková věc by šla natočit i dneska za par korun. Bohužel se tak neděje. ()
Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." ()